5 C 93/2021-26 — Obvodní soud pro Prahu 10

1. Žalobkyně se žalobou (návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu) ze dne 26. 2. 2021 domáhala na žalovaném zaplacení 2 2 737,09 Kč s příslušenstvím. Žalobu odůvodnila tím, že žalovaný uzavřel se společností [právnická osoba], [IČO] (přičemž od 1. 4. 2020 se stala nástupnickou společností žalobkyně) dne 10, 3, 2017 smlouvu o poskytování veřejně dostupných služeb elektronických komunikací [číslo]. Na základě této smlouvy se právní předchůdkyně žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému sjednané služby elektronických komunikací a žalovaný se zavázal hradit sjednanou cenu. V rámci předmětné smlouvy byl mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovaným sjednán pronájem přijímajícího zařízení, za které se žalovaný zavázal hradit 70 Kč měsíčně. Žalovaný neuhradil za pronájem v období od [číslo] do [číslo] (tj. 4* 70 Kč) a dále za duben částku ve výši 42,91 Kč představující poníženou cenu a částku 500 Kč představující poplatek za odpojení. Žalovaný neuhradil na svůj dluh ničeho, v důsledku čehož právní předchůdkyně žalobkyně od předmětné smlouvy pro opakované porušení povinností z této smlouvy odstoupila. Žalovaný byl vyzván k úhradě dlužné částky a vrácení zařízení s upozorněním, že pokud zařízení nebude vráceno, bude žalovaný povinen uhradit smluvní pokutu ve výši 2 000 Kč. Pohledávka za žalovaným přešla na nástupnickou společnost, kterou se stala žalobkyně. Žalovaný byl před podáním žaloby vyzván k úhradě dlužné částky, avšak neuhradil ničeho. 2. Žalobkyně je právnickou osobou se sídlem v České republice, žalovaný je státním občanem [země] s bydlištěm v České republice, mezinárodní příslušnost zdejšího soudu je dána bydlištěm žalovaného dle čl. 4 nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 1215/2012. Rozhodné právo je právo české v souladu s čl. 4 odst. 4 nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 593/2008. 3. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. 4. Účastníci řízení na základě výzvy soudu svým postojem dali najevo souhlas s tím, aby soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání. Soud proto ve věci postupoval dle § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o.s.ř.“), neboť účastníci na výzvu soudu nereagovali. 5. Jelikož předmětem řízení bylo peněžité plnění nepřevyšující částku 10 000 Kč, tj. bagatelní spor, dle § 157 odst. 4 o.s.ř., v návaznosti na § 202 odst. 2 o.s.ř., soud se omezil při svém zdůvodnění rozhodnutí pouze na závěr o skutkovém stavu a právní posouzení věci. 6. Na základě předložených listinných důkazů učinil soud skutkový a právní závěr: žalovaný uzavřel s právní předchůdkyní žalobkyně smlouvu o poskytování veřejně dostupných služeb elektronických komunikací. Na základě této smlouvy se právní předchůdkyně žalobkyně zavázala poskytovat služby zvolené žalovaným (internet). Součástí smlouvy byl též pronájem modemu WIFI ED3 za 70 Kč měsíčně. Součástí smlouvy byly též Všeobecné obchodní podmínky právní předchůdkyně žalobkyně, které stanovily povinnost žalovaného v případě ukončení smlouvy vrátit do 7 dnů pronajatého přijímajícího zařízení, přičemž pro případ jeho nevrácení byla právní předchůdkyně žalobkyně oprávněna žalovanému účtovat smluvní pokutu ve výši 2 000 Kč (Smlouvou ze dne 8. 3. 2017; Všeobecnými obchodními podmínkami; Ceníkem služeb [právnická osoba]; Zakázkovým listem). Právní předchůdkyně žalobkyně vystavila žalovanému faktury, které žalovaný neuhradil řádně a včas za období [číslo] za pronájem modemu, tj. 4* 70 Kč + 42,91 Kč + 500 Kč (Fakturou [číslo] ze dne 15. 12. 2018, splatná dne 5. 1. 2019; fakturou [číslo] ze dne 15. 1. 2017, splatná dne 5. 2. 2019; fakturou [číslo] ze dne 15. 2. 2019, splatnou dne 5. 3. 2019; fakturou [číslo] ze dne 15. 3. 2019, splatná dne 5. 4. 2019; fakturou [číslo] splatnou dne 20. 4. 2019). V důsledku prodlení žalovaného s úhradou předmětných faktur právní předchůdkyně žalobkyně od předmětné smlouvy odstoupila ke dni 20. 5. 2019 a vyzvala žalovaného ke vrácení pronajatého zařízení a úhradě dlužné částky (Dopisem ze dne 9. 8. 2017; Upomínkou ze dne 7. 5. 2019 2017). Žalovaný byl před podáním žaloby vyzván k úhradě dlužné částky, avšak neuhradil ničeho (Předžalobní upomínkou ze dne 29. 6. 2020 vč. Podacího archu). 7. Soud má za to, že se žalobkyni podařilo předloženými listinnými důkazy prokázat tvrzení obsažená v žalobě, a rozhodl tak, jak je uvedeno ve výroku I., tedy žalobě v plném rozsahu vyhověl, neboť mezi žalovaným a právní předchůdkyní žalobkyně (žalobkyní) byla uzavřena smlouva v souladu s § 63 zákona č. 127/2005 Sb., o elektronických komunikacích a o změně některých souvisejících zákonů, na jejímž základě se právní předchůdkyně žalobkyně zavázala poskytovat veřejně dostupné služby (internet) a pronájem Modemu WIFI a žalovaný se zavázal za tyto služby hradit stanovenou cenu. Žalovaný se dostal do prodlení s úhradou dlužné částky, v důsledku čehož právní předchůdkyně žalobkyně od předmětné smlouvy odstoupila a požadovala úhradu dlužné částky za neuhrazené poplatky, poplatek za odpojení vč. vrácení zařízení. Žalovaný ničeho neuhradil, ani ničeho nevrátil, právní předchůdkyni žalobkyně tak vzniklo v souladu s ceníkem a všeobecnými obchodními podmínkami právo na smluvní pokutu ve výši 2 000 Kč. 8. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 2 089 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 1 000 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b) odst. 1 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a.t.”) z tarifní hodnoty ve výši 2 737,09 Kč sestávající z částky 200 Kč za každý ze tří úkonů uvedených v § 11 odst. 1 a.t. (převzetí zastoupení, předžalobní výzva, návrh ve věci samé), včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b) odst. 5 a.t. a náhrady za daň z přidané hodnoty ve výši 21 %, kterou je právní zástupkyně žalobkyně povinna z odměny za zastupování a z náhrad odvést podle zákona č. 235/2004 Sb., o dani z přidané hodnoty. S ohledem na § 149 odst. 1 o.s.ř. přiznal soud tyto náklady k rukám právní zástupkyně žalobkyně. 9. S ohledem na skutečnost, že se žalobkyně domáhala vydání elektronického platebního rozkazu, uhradila soudní poplatek dle Položky 2. bodu 1 písm. b) zákona č. 549/1991 Sb, o soudních poplatcích, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ zSOP“) ve výši 400 Kč a elektronický platební rozkaz nebyl vydán, soud pokračoval v řízení. Soud tedy ve výroku III. vyzval žalobkyni, aby doplatila soudní poplatek ve výši 600 Kč dle položky 2 bod 2. Sazebníku soudních poplatků zSOP ve lhůtě určené dle § 7 odst. 1 zSOP. 10. Lhůtu k plnění výroku I. a II. stanovil soud v souladu s § 160 odst. 1 věta před středníkem o.s.ř.