7 C 167/2021-14 — Obvodní soud pro Prahu 10

Žalobkyně se domáhala rozhodnutí, kterým by byla žalovanému uložena povinnost zaplatit žalobkyni 22 338 Kč s příslušenstvím. Žaloba byla odůvodněna tím, že právní předchůdkyně žalobkyně uzavřela se žalovaným smlouvu o revolvingovém úvěru, na jejímž základě byl žalovanému dne 8. 4. 2020 poskytnut úvěr v úhrnné výši 27 356,36 Kč, žalovaný tento ve smluveném termínu nevrátil. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. Účastníci řízení dali najevo souhlas s tím, aby soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání. Soud proto ve věci postupoval podle § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”), dle něhož k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednávání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasí. Soud z hlediska skutkového stavu věci dospěl k závěru, že žalovaný uzavřel s právní předchůdkyní žalobkyně smlouvu o úvěru, na jejímž základě byl žalovanému poskytnut dne 8. 4. 2020 úvěr ve výši 27 356,36 Kč, které měl splatit nejpozději dne 7. 11. 2020 (smlouva o úvěru). Žalovaný peněžní prostředky v datech splatnosti nevrátil. Pohledávka za žalovaným vyplývající z výše uvedené smlouvy o úvěru, včetně jejího příslušenství, byla právní předchůdkyní žalobkyně postoupena žalobkyni na základě smlouvy o postoupení pohledávek. (smlouva o postoupení pohledávek včetně doručenky). Žalovaný byl žalobkyní před podáním žaloby vyzván k úhradě dlužné částky, avšak bezvýsledně. (předžalobní smlouva) Po právní stránce soud uvedená skutková zjištění posoudil takto: V daném případě byla mezi právním předchůdcem žalobkyně a žalovaným platně uzavřena smlouva o úvěru, v souladu s § 2395 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“), podle něhož platí, že smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje je vrátit a zaplatit úroky. Poté došlo k postoupení pohledávky za žalovaným na žalobkyni dle § 1879 o. z., podle něhož může věřitel pohledávku nebo její část postoupit smlouvou i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi). Vzhledem k tomu, že žalovaný nezaplatil žalovanou částku do rozhodnutí soudu, octl se s placením dluhu v prodlení a soud proto žalobkyni přiznal i úroky z prodlení dle § 1970 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, ve výši stanovené nařízením vlády č. 351/2013 Sb. Jelikož se žalobkyni předloženými listinnými důkazy podařilo prokázat tvrzení obsažená v žalobě, rozhodl soud s odkazem na citovaná zákonná ustanovení tak, je uvedeno ve výroku I. tohoto rozsudku. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 10 242,60 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 1 095 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 27 356,36 Kč sestávající z částky 2 200 Kč za každý ze tří úkonů uvedených v § 11 odst. 1 a. t. (převzetí a příprava zastoupení, výzva k plnění včetně skutkového a právního rozboru a písemné podání ve věci samé) včetně tří paušálních náhrad výdajů po 300 Kč dle § 13 odst. 4 a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 7 560 Kč ve výši 1 587,60 Kč.