7 C 19/2021-58 — Obvodní soud pro Prahu 10

1. Žalobkyně že domáhala určení neoprávněnosti a tedy i neplatnosti výpovědi z nájmu bytu [číslo] nacházejícího se v [anonymizováno] nadzemním podlaží domu [adresa] na adrese [adresa žalobkyně], kterou žalovaný sepsal dne 1. 12. 2020 a téhož dne byla doručena. Ač řádně neplatila nájem, způsobily to velmi vážné důvody, pro které ji nebyly vypláceny dávky, ani nemohla pracovat. Výpověď je proto v rozporu s dobrými mravy. 2. Žalovaná se žalobou nesouhlasí. Výpověď byla podána důvodně, žalobkyně řádně neplatila nájem, pročež na něm vznikl značný dluh. Jelikož se jednalo o déletrvající prodlení s placením nájmu, bylo možné podat žalobkyni výpověď z nájmu bytu. 3. Mezi stranami nebylo sporné uzavření nájemní smlouvy, výše nájemného (včetně záloh na služby) ani prodlení žalobkyně s placením nájemného a záloh na služby. Mezi stranami nebylo sporné ani to, že nájemní smlouva byla uzavřena před pandemií onemocnění covid-19, a že problémy s placením nájemného a služeb začaly až po vypuknutí této pandemie. Předmětem sporu byla skutečnost, zda prodlení žalobkyně s placením nájmu je skutečností odůvodňující výpověď z nájmu bytu, s přihlédnutím k jejím poměrům. 4. Z návrhů dohody o splátkách plyne, že žalobkyně měla snahu dluh na nájemném řešit prostřednictvím splátek. 5. Z oznámení o přiznání dávky státní sociální podpory ve spojení s oznámeními o jejich změně je zřejmé, že žalobkyni byl na základě zákona o státní sociální podpoře přiznán přídavek na 4 děti i příspěvek na bydlení. 6. Z výpovědi z nájmu bytu bez výpovědní doby bylo zjištěno, že žalovaná dala žalobkyni výpověď z nájmu bytu na základě § 2291 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, v tehdy účinném znění (dále též jen„ obřanský zákoník“) pro zvlášť závažné porušení povinnosti plynoucích z nájemního vztahu, což spočívalo v tom, že se dostala do prodlení s placením nájemného a záloh na služby za dobu 4 měsíců. 7. Z přehledu plateb je zřejmé, že žalobkyně platí, byť ne řádně, nájemné i služby. Zejména dne 29. 6. 2020 a 20. 1. 2021 uhradila vyšší částky na dlužné nájemné. 8. Žalobkyně též založila množství dalších listinných důkazů, obsahující dokumenty stran jejího výdělku a rozhodnutí Úřadu práce a dokumenty ohledně kompenzačního bonusu, z nichž je evidentní, že její poměry v rozhodné době byly špatné, dosahovala jen minimálních výdělků a objektivně neměla možnost řádně platit nájemné. 9. Z ostatních provedených důkazů soud nezjistil ničeho podstatného, většina z nich jen rekapitulovala špatnou finanční situaci žalobkyně, což však nebylo sporné téma. Proto soud ani neprováděl důkazy jednotlivými přehledy plateb na účtu žalobkyně, neboť by toto bylo zjevně nadbytečné. 10. Na základě provedeného dokazování tak soud dospěl k závěru, že žalobkyně neplatila řádně nájemné, toto však bylo způsobeno její špatnou finanční situací, kdy pro péči o [anonymizováno] děti a absenci klasického zaměstnání je závislá na pomoci státu resp. rodiny. Žalobkyně projevovala snahu o placení nájemného, na druhou stranu nezaplatila nájemné a služby za čtyři měsíce za sebou tak, jak tvrdila žalovaná. V platbách nájemného byly i další prodlevy, které však žalobkyně postupem času chtěla splácet. Žalobkyně namítla neplatnost výpovědi, do podání žaloby se z bytu neodstěhovala. 11. Dle článku 8 bod 1 nájemní smlouvy byl nájem uzavřen na dobu určitou do 30. 11. 2021. 12. Dle článku 8 bod 6 písm. a) nájemní smlouvy byla žalovaná oprávněna ukončit bez výpovědní doby nájemní smlouvu, pokud by žalobkyně byla s prodlením s placením nájemného a nákladů na služby za dobu alespoň 3 měsíců. 13. Podle § 2290 občanského zákoníku platí, že nájemce má právo podat návrh soudu, aby přezkoumal, zda je výpověď oprávněná, do dvou měsíců ode dne, kdy mu výpověď došla. 14. Podle § 2291 odst. 1 občanského zákoníku platí, že poruší-li nájemce svou povinnost zvlášť závažným způsobem, má pronajímatel právo vypovědět nájem bez výpovědní doby a požadovat, aby mu nájemce bez zbytečného odkladu byt odevzdal, nejpozději však do jednoho měsíce od skončení nájmu. Podle odst. 2 tamtéž platí, že nájemce porušuje svou povinnost zvlášť závažným způsobem, zejména nezaplatil-li nájemné a náklady na služby za dobu alespoň 3 měsíců. 15. Podle § 580 odst. 1 občanského zákoníku platí, že neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje. 16. Podle rozsudku Nejvyššího soudu ČR ve sp. zn. [spisová značka], publikovaného v Právních rozhledech 8/1998 s. 425, platí, že nezaplatil-li nájemce bytu nájemné nebo úhradu za plnění poskytovaná s užíváním bytu za dobu delší než tři měsíce výlučně z důvodu objektivně existující tíživé sociální situace a byla mu proto dána výpověď z nájmu bytu, avšak v době soudního řízení o přivolení k výpovědi z nájmu bytu dlužné nájemné uhradí a nadále nájemné řádně platí, není vyloučeno posoudit jednání pronajímatele, který nadále na výpovědi trvá, jako výkon práva, který je v rozporu s dobrými mravy. Objektivní existence tíživé sociální situace a příčinná souvislost této situace s neplacením nájemného však musí být postaveny najisto. 17. Dle rozsudku Nejvyššího soudu ČR ve sp. zn. [spisová značka], publikovaného pod C [číslo], platí, že jestliže by výpověď pronajímatele z nájmu bytu - vzhledem k poměrům účastníků a k okolnostem daného konkrétního případu - vedla k nepřiměřeným důsledkům v tom smyslu, že by nájemce zatížila likvidačním způsobem, zatímco pro pronajímatele by neznamenala podstatný přínos, lze mít za to, že je neplatná pro rozpor s dobrými mravy. 18. Soud dospěl k závěru, že výpověď žalované je proti dobrým mravům, a tedy neoprávněná. Žalobkyně se v době covidové pandemie ocitla nikoliv zcela vlastní vinnou ve velmi obtížné situaci, kterou řešila dle svých sil a možností i za přispění rodiny. Jednalo se o situaci, s níž nemohla objektivně počítat v době uzavření smlouvy. Žalobkyně po obdržení výpovědi připravila dva návrhy splátkového kalendáře a podstatnou část dluhu uhradila, třebaže měla v té době minimální příjmy. Toto tak projednávaný případ staví do značné míry do analogie s rozsudkem Nejvyššího soudu ČR ve sp. zn. [spisová značka], neboť sice nedošlo k plné úhradě dlužného nájemného, avšak žalobkyně v téměř bezvýchodné situaci učinila značnou snahu o uhrazení dlužného nájemného a úhrady nesplaceného zbytku formou splátek, žalovaná na toto řešení nepřistoupila a trvala na výpovědi z nájmu, ač jí muselo být zřejmé, v jaké situaci se žalobkyně nachází. Vzhledem k péči žalobkyně o 4 nezletilé děti za objektivní nemožnosti najít si lépe placené zaměstnání pak nelze než učinit závěr, při reálné snaze uhradit dlužnou částku ze strany žalobkyně, kterou žalovaná nijak nereflektovala, ač by to její poměry nijak významně neovlivnilo, při přihlédnutí k relativní blízkému skončení nájemního vztahu uplynutím doby, po kterou byl sjednán, že trvání na podané výpovědi je proti dobrým mravům, a takové jednání tak sankcionovat neplatností ve smyslu § 580 odst. 1 občanského zákoníku. Proto soud rozhodl, že výpověď z nájmu bytu je neoprávněná, a tudíž neplatná. 19. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl dle § 142 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, v účinném znění (dále též jen„ občanský soudní řád“) tak, že přiznal žalobkyni, která byla ve sporu zcela úspěšná, plnou náhradu nákladů řízení sestávající se z náhrady zaplaceného soudního poplatku ve výši 2 000 Kč. Pariční lhůta byla stanovena dle § 160 odst. 1 občanského soudního řádu v trvání 3 dnů.