11 C 144/2022-31 — Obvodní soud pro Prahu 10

1. Odůvodnění tohoto rozsudku vychází z ustanovení § 157 odst. 4 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.”). 2. Žalobkyně se domáhala na žalované zaplacení částky 5 000 Kč se zákonným úrokem z prodlení z titulu smluvní pokuty za nevrácení technického zařízení [anonymizována tři slova] sériové číslo [anonymizováno] (dále jen„ zařízení“), které žalobkyně poskytla žalované, a to na základě smlouvy o poskytování služeb elektronických komunikací [číslo] (dále jen„ smlouva“), která byla mezi účastníky uzavřena dne 10. 3. 2020. Na základě smlouvy poskytovala žalobkyně žalované služby spočívající v poskytování [anonymizováno] vysílání prostřednictvím internetu, a to až do dne 31. 8. 2020, kdy byla smlouva ukončena. Žalovaná v rozporu se svými povinnostmi plynoucími ze smlouvy nevrátila žalobkyni pronajaté zařízení, z čehož žalobkyni vznikl nárok na zaplacení smluvní pokuty. Žalovaná ani přes výzvu ze dne 21. 4. 2021 své závazky nesplnila. 3. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila. 4. Účastníci řízení na základě výzvy soudu souhlasili s tím, aby soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání. Soud proto ve věci postupoval podle § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“), dle kterého k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednávání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasí. 5. Z listinných důkazů učinil soud následující závěr o skutkovém stavu: žalovaná s žalobkyní uzavřela dne 10. 3. 2020 smlouvu [číslo] o poskytování služeb elektronických komunikací, jejíž nedílnou součástí byly [anonymizováno] podmínky pro službu [anonymizována čtyři slova]. Na základě smlouvy bylo žalované poskytnuto zařízení a čl. 4 [anonymizováno] podmínek stanovil povinnost žalované vrátit žalobkyni pronajaté technické zařízení do 10 dnů od ukončení smlouvy. Žalovaná po ukončení smlouvy žalobkyni zařízení nevrátila, pro případ porušení této povinnosti byla sjednána (čl. I. II. smlouvy) smluvní pokuta ve výši 5 000 Kč za nevrácené technické zařízení. Žalobkyně písemně vyzvala žalovanou k navrácení zařízení a zaplacení smluvní pokuty dne 21. 4. 2021, kdy tato byla odeslána téhož dne, přičemž splatnost byla uvedena dne 6. 5. 2021. 6. Soud nemá důvodu pochybovat o uvedených skutečnostech, tím spíše za situace, kdy žalovaná soudu žádné důkazy nepředložila, žalobou uplatněný nárok nesporovala a uhrazení dlužné částky netvrdila. 7. Soud zjištěný skutkový stav posoudil po právní stránce dle zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen„ o. z.“), a dle zákona č. 127/2005 Sb., o elektronických komunikacích (dále jen„ zákon“), ve znění účinném do 31. 3. 2020 tak, že žalobkyně a žalovaná uzavřely smlouvu o poskytování veřejně dostupných služeb elektronických komunikací dle § 2 odst. 1 písm. a), zákona, v jejímž rámci uzavřely i smlouvu o nájmu přijímajícího zařízení (modemu) dle § 2201 a násl. o. z. Smlouva byla ukončena ke dni 31. 8. 2020 a žalovaná měla na základě smlouvy povinnost vrátit pronajaté zařízení do 10 dnů od ukončení smlouvy (čl. 4 [anonymizováno] podmínek), přičemž nevrácením pronajatého zařízení žalovanou ve lhůtě stanovené smlouvou a následnou výzvou ze dne 21. 4. 2021, odeslanou téhož dne, vzniklo žalobkyni dle § 2048 o. z. ve spojení s čl. I. smlouvy právo na zaplacení smluvní pokuty ve sjednané výši 5 000 Kč. Splatnost dlužné částky nastala uplynutím lhůty k plnění stanovené žalobkyní v předžalobní upomínce, tj. do 6. 5. 2021. Žalovaná se tím, že neuhradila pohledávku žalobkyně včas, dostala do prodlení se zaplacením peněžitého dluhu, a má proto právo na zaplacení zákonného úroku z prodlení podle § 1970 o. z. ve výši dle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. 8. Vzhledem k tomu, že se žalobkyni předloženými listinnými důkazy podařilo prokázat tvrzení obsažená v žalobě, rozhodl soud s odkazem na citovaná zákonná ustanovení tak, jak je uvedeno ve výroku I. tohoto rozsudku. 9. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 2 089 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku za žalobu v částce 1 000 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 9 odst. 2, § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 5 000 Kč sestávající z částky 200 Kč za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci (převzetí a příprava věci, výzva k plnění, návrh ve věci samé) včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 900 Kč ve výši 189 Kč, kterou je zástupce žalobkyně povinen z odměny za zastupování a z náhrad odvést podle zákona č. 235/2004 Sb., o dani z přidané hodnoty. 10. Soud dospěl k závěru, že v tomto případě jsou splněny podmínky pro přiznání náhrady nákladů řízení v rozsahu podle § 14b a. t. Žaloba je podána na ustáleném vzoru, ve kterém žalobkyně pouze mění osobu žalovaného a několik málo dalších údajů, čímž se celý proces stává z velké části pouze automatizovanou administrativní záležitostí, nevyžadující složité právní posouzení ani zásadní individualizaci skutkových a právních tvrzení. Z úřední činnosti je navíc soudu známo, že žalobkyně je tímto právním zástupcem zastoupena ve větším množství velmi podobných řízení vedených u Obvodního soudu pro Prahu 10. 11. Lhůta k plnění byla stanovena v délce 3 dnů od právní moci rozsudku v souladu s § 160 odst. 1 věty první o. s. ř. a dle § 149 odst. 1 o. s. ř. byla povinnost žalované k náhradě nákladů řízení stanovena k rukám zástupce žalobkyně.