11 C 149/2022-27 — Obvodní soud pro Prahu 10

1. Žalobkyně se žalobou (návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu) ze dne 17. 1. 2022 domáhala vůči žalovanému, aby mu soud uložil povinnost zaplatit žalobkyni 16 000 Kč s příslušenstvím z titulu smlouvy [anonymizována dvě slova] uzavřené dne 26. 3. 2021 mezi právní předchůdkyní žalobkyně, společností [právnická osoba], [anonymizována dvě slova] [adresa], [IČO] (dále jen„ [anonymizována dvě slova]“) a žalovaným. 2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. 3. Soud ve věci rozhodoval podle § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“), v nepřítomnosti žalobkyně i žalovaného. Oba byli k prvnímu jednání konanému dne 11. 10. 2022 řádně předvoláni, žalobkyně se podáním ze dne 4. 10. 2022 omluvila a souhlasila s jednáním ve své nepřítomnosti, žalovaný se bez omluvy nedostavil. Soud tak vycházel podle § 120 odst. 2 věty druhé o. s. ř. z listinných důkazů předložených žalobkyní, které byly u jednání provedeny. 4. Podle § 1879 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“), věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi). 5. Podle § 1887 o. z. postoupit lze i soubor pohledávek, ať již současných nebo budoucích, je-li takový soubor pohledávek dostatečně určen, zejména pokud se jedná o pohledávky určitého druhu vznikající věřiteli v určité době nebo o různé pohledávky z téhož právního důvodu. 6. Žalobkyně v žalobě tvrdila, že na ni [právnická osoba] [anonymizováno] převedla žalovanou pohledávku. K prokázání této skutečnosti soudu předložila„ Smlouvu o postoupení pohledávek“ ze dne 29. 3. 2021 uzavřenou mezi ní jako postupníkem a [právnická osoba] [anonymizováno] jako postupitelem a údajnou přílohu této smlouvy obsahující seznam postupovaných pohledávek (jež měla obsahovat i pohledávku vůči žalovanému). V seznamu postoupených pohledávek se vskutku vyskytuje pohledávka za žalovaným, avšak v jiné než žalované výši (18 742 Kč), a nelze ji ani ztotožnit s předloženou„ Smlouvou [anonymizována dvě slova] [číslo]“ ze dne 28. 3. 2021, ani s předloženou„ Smlouvou [anonymizována dvě slova] [číslo]“ ze dne 26. 3. 2021, neboť jako referenční číslo je v příloze k pohledávce žalovaného uvedeno [číslo] [variabilní symbol]. Jako referenční číslo postoupené pohledávky za žalovaným je v prvním sloupci přílohy smlouvy o postoupení pohledávek uvedeno [číslo] které však nekoresponduje se žalobkyní předloženou„ Smlouvou [anonymizována dvě slova] [číslo]“ ze dne 28. 3. 2021, ani s předloženou„ Smlouvou [anonymizována dvě slova] [číslo]“ ze dne 26. 3. 2021, ani s předloženými výpisy z účtu, kde je v případě platby ze dne 23. 10. 2020 ve výši + 0,01 Kč jako variabilní symbol [číslo] v případě platby ze dne 26. 3. 2021 ve výši - 5 000 Kč jako variabilní symbol [číslo] v případě platby ze dne 29. 3. 2021 ze dne 29. 3. 2021 ve výši - 11 000 Kč jako variabilní symbol [číslo]. V žalobě pak žalobkyně uvedla, že jako variabilní symbol, který identifikoval veškeré vzájemné platby mezi stranami, bylo dohodnuto číslo smlouvy, z předložených listinných důkazů ze strany žalobkyně však toto nikterak nevyplynulo, navíc za situace, kdy ve čtvrtém sloupci přílohy smlouvy o postoupení pohledávek je uvedeno jako variabilní symbol [číslo] ani tyto skutečnosti tak nepotvrzují, že pohledávka za žalovaným se v tomto seznamu postoupených pohledávek skutečně vyskytuje. Je přitom notoricky známou skutečností, že spotřebitelé, kteří využívají služeb nebankovních poskytovatelů úvěrů, mívají často vícero závazků z obdobných smluv, pouhé rodné číslo žalovaného tedy k identifikaci jeho závazku nepostačuje; ve smlouvě o postoupení pohledávky je potřeba identifikovat i konkrétní závazek z konkrétní smlouvy, nikoli jen osobu dlužníka. Nadto bylo v čl. 4 smlouvy o postoupení pohledávek mezi stranami smlouvy sjednáno, že„ (a) Postupník se zavazuje za [anonymizováno] pohledávky zaplatit kupní cenu ve výši určené v příloze označené jako [anonymizováno] 2, (b) Kupní cena je splatná 2. (druhý) Pracovní den po dni uzavření Dílčí smlouvy“ a v č.l. 8 smlouvy bylo sjednáno, že„ Postupitel je oprávněn vypovědět tuto Smlouvu v následujících případech: (b) Postupník se dostane do prodlení s úhradou [anonymizováno] ceny více než 30 dní; účinnost výpovědi nastává v tomto případě okamžikem jejího doručení.“. Žalobkyně přitom soudu žádný doklad o tom, že cenu za postoupení předmětné pohledávky [právnická osoba] [anonymizováno] uhradila, nepředložila, neprokázala tedy, že smlouva o postoupení souboru pohledávek uzavřená mezi ní a [anonymizována dvě slova] ve smyslu shora citovaných ustanovení občanského zákoníku nabyla ve vztahu k postoupeným pohledávkám účinnosti. 7. Z dalších provedených listinných důkazů soud nezjistil žádné skutečnosti rozhodné pro posouzení klíčové otázky aktivní věcné legitimace žalobkyně. 8. Poučení podle § 118a odst. 1 a 3 o. s. ř. soud poskytuje pouze u jednání. Jelikož se žalobkyně k prvnímu nařízenému jednání konanému dne 11. 10. 2022 nedostavila, o možnost být soudem řádně poučena o riziku neunesení svého důkazního břemene ohledně své aktivní věcné legitimace se sama připravila. Soud není povinen poskytovat poučení žalobkyni písemně, obzvlášť ne tehdy, je-li zastoupena advokátem. Uvádí-li žalobkyně ve své omluvě z jednání ze dne 4. 10. 2022, že v případě, že by jí hrozilo neunesení břemene tvrzení či důkazního, žádá o poučení a poskytnutí lhůty, přehlíží, že soud poučuje podle § 118a odst. 1 a 3 o. s. ř. toliko u jednání v přítomnosti účastníka řízení, vůči němuž poučení směřuje, jakož i to, že k podmíněnému podání se podle § 41a odst. 2 o. s. ř. nepřihlíží (srov. usnesení [název soudu] ze dne 27. 10. 2020 pod [anonymizováno] [ústavní nález], a usnesení [název soudu] ze dne 24. 3. 2010 pod sp. zn. [spisová značka]; v usnesení pod [anonymizováno] [spisová značka] [název soudu] uzavřel, že„ ustanovení § 118a o. s. ř. upravuje jen poučovací povinnost soudu při jednání. Nemohl-li soud poskytnout účastníku poučení podle ustanovení § 118a o. s. ř. proto, že se nedostavil k jednání, není oprávněn ani povinen mu sdělovat potřebná poučení jinak a není ani povinen jen z tohoto důvodu odročovat jednání.“). Žalobkyně se tak z vlastní vůle nedostavením se k prvnímu nařízenému jednání ve věci o poučení soudu v tomto smyslu připravila, což v konečném důsledku jde k její tíži, neboť se jí nepodařilo prokázat svou aktivní věcnou legitimaci v dané věci. 9. Vzhledem k tomu, že se žalobkyni nepodařilo předloženými listinnými důkazy prokázat svou aktivní věcnou legitimaci, jak shora vyloženo, soud žalobu v plném rozsahu zamítl, jak uvedeno ve výroku I. tohoto rozsudku. 10. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud ve výroku II. tohoto rozsudku podle zásady úspěchu ve věci dle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že žádný z účastníků nemá na jejich náhradu právo, neboť zcela úspěšnému žalovanému v řízení žádné náklady nevznikly.