11 C 2/2022-19 — Obvodní soud pro Prahu 10

1. Žalobkyně se domáhala vůči žalované, aby jí soud uložil povinnost zaplatit žalobkyni 4 000 Kč se zákonným úrokem z prodlení z titulu Smlouvy o spotřebitelském úvěru, kterou žalovaná uzavřela dne 10. 4. 2019 s právní předchůdkyní žalobkyně, společností [právnická osoba], [IČO] (dále jen„ [anonymizována dvě slova]“). 2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila. 3. Účastníci řízení na základě výzvy soudu svým postojem dali najevo souhlas s tím, aby soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání. Soud proto ve věci postupoval podle § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.”), podle kterého k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednávání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasí. 4. Soud dospěl k následujícímu závěru o skutkovém stavu: 5. [anonymizována dvě slova] coby poskytovatel spotřebitelských úvěrů uzavřel s žalovanou dne 10. 4. 2019 Smlouvu o spotřebitelském úvěru, a to prostřednictvím webové stránky [webová adresa]. Před uzavřením smlouvy [anonymizována dvě slova] provedl lustraci žalované ve veřejně dostupných databázích [anonymizováno], [příjmení], [anonymizováno] a [anonymizováno], žalovaná podle čl. 2. Všeobecných obchodních podmínek (dále jen„ VOP“) potvrdila, že je schopná úvěr splatit. Rerum [anonymizováno] proto na základě smlouvy poskytl žalované na její bankovní účet 4 000 Kč. Celkovou dlužnou částku ve výši 4 000 Kč se žalovaná zavázala zaplatit do 10. 5. 2019. Žalovaná však na dluh neuhradila ničeho. [anonymizována dvě slova] dne 3. 3. 2021 uzavřel s žalobkyní Smlouvu o postoupení pohledávek, kterou na žalobkyni převedl pohledávku za žalovanou z předmětné smlouvy. Postoupení pohledávek bylo žalované oznámeno dopisem ze dne 13. 4. 2021, v němž [anonymizována dvě slova] rovněž vyzval žalovanou k úhradě dlužné částky. 6. Po právní stránce soud posoudil věc následovně: 7. Na projednávanou věc je nutné aplikovat ustanovení zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen„ o. z.“), a zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále též jen„ zákon“). 8. Rerum [anonymizováno] a žalovaná uzavřeli smlouvu o spotřebitelském úvěru, na jejímž základě [anonymizována dvě slova] poskytl žalované 4 000 Kč a žalovaná se zavázala vrátit tuto částku do 10. 5. 2019. [anonymizována dvě slova] vystupoval ve smyslu § 420 o. z. jako podnikatel, který při uzavírání a plnění smlouvy jednal v rámci své výdělečné činnosti prováděné soustavně, samostatně na vlastní účet a odpovědnost živnostenským způsobem za účelem dosažení zisku, a žalovaná vystupovala ve smyslu § 419 o. z. jako spotřebitel jednající mimo rámec své podnikatelské činnosti nebo samostatného výkonu svého povolání, proto jde dle § 1810 o. z. o spotřebitelskou smlouvu. 9. Dle soudu [anonymizována dvě slova] zkoumal úvěruschopnost žalované, jak mu ukládá § 86 a § 87 zákona, poplatek za poskytnutí úvěru nebyl stanoven (0 Kč). Smlouva o spotřebitelském úvěru tedy byla uzavřena platně a žalovaná byla povinna v souladu s jejím ujednáním vrátit [anonymizována dvě slova] čerpané finanční prostředky. 10. Žalovaná peněžitou zápůjčku ve sjednané lhůtě do 10. 5. 2019 nevrátila, neboť na svůj dluh neuhradila ničeho, čímž se následujícím dnem dostala do prodlení s úhradou peněžitého dluhu. Žalobkyně, na kterou [anonymizována dvě slova] své nároky ze smlouvy postoupil ve smyslu § 1879 a násl. o. z., má tak vedle dlužné částky 4 000 Kč nárok na zaplacení úroku z prodlení dle § 1970 o. z. Úrok z prodlení náleží žalobkyni od 11. 5. 2019 ve výši vyplývající z nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Soud proto výrokem I. tohoto rozsudku žalobě v plném rozsahu vyhověl. 11. Vzhledem k tomu, že žalovaná svůj peněžitý dluh řádně a včas nesplnila, dostala se dnem následujícím po splatnosti dluhu do prodlení, žalobkyně má tedy vůči žalované dále nárok na úroky z prodlení (§ 517 odst. 2 o. z.). Bylo tedy rozhodnuto tak, jak je uvedeno ve výroku I. tohoto rozsudku. Lhůta k plnění byla stanovena obecná (§ 160 odst. 1 o. s. ř.). 12. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”) tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 1 489 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 400 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 4 000 Kč sestávající z částky 200 Kč za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a náhrady za daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 900 Kč ve výši 189 Kč. Podle § 149 odst. 1 o. s. ř. přiznal soud tyto náklady k rukám právního zástupce žalobkyně. 13. Soud došel k závěru, že v tomto případě jsou splněny podmínky pro přiznání náhrady nákladů řízení v rozsahu podle § 14b a. t. Žaloba je podána na ustáleném vzoru, ve kterém žalobkyně pouze mění osobu žalovaného a několik málo dalších údajů, čímž se celý proces stává z velké části pouze automatizovanou administrativní záležitostí, nevyžadující složité právní posouzení ani zásadní individualizaci skutkových a právních tvrzení. Z úřední činnosti je navíc soudu známo, že žalobkyně je tímto právním zástupcem zastoupena ve větším množství velmi podobných řízení vedených u Obvodního soudu pro Prahu 10. Soud proto přiznal náhradu nákladů řízení v rozsahu dle § 14b a. t. 14. Lhůtu k plnění soud stanovil podle § 160 odst. 1 části věty před středníkem o. s. ř. 15. Stručné odůvodnění tohoto rozsudku vychází z § 157 odst. 4 o. s. ř., podle něhož v odůvodnění rozsudku, proti němuž není odvolání přípustné, soud uvede pouze předmět řízení, závěr o skutkovém stavu a stručné právní posouzení věci.