11 C 202/2022-22 — Obvodní soud pro Prahu 10

1. Žalobkyně se žalobou (návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu) ze dne 1. 3. 2022 domáhala vůči žalované, aby jí soud uložil povinnost zaplatit žalobkyni 17 484 Kč se zákonným úrokem z prodlení z titulu neuhrazeného příspěvku do garančního fondu za období od 1. 2. 2020 do 31. 5. 2020 a za období 25. 9. 2020 do 30. 11. 2020, vyplývající z provozování vozidla – osobního automobilu se zdvihovým objemem válců motoru nad [anonymizována tři slova], [registrační značka], [VIN kód], číslo technického průkazu vozidla [anonymizováno] – bez sjednaného pojištění odpovědnosti z jeho provozu. Splatnost příspěvku za období od 1. 2. 2020 do 31. 5. 2020 nastala dne 13. 1. 2021 a splatnost příspěvku za období od 25. 9. 2020 do 30. 11. 2020 nastala dne 7. 12. 2021, žalobkyně dále požadovala úhradu částky 300 Kč jako náklady spojené s uplatněním pohledávky za každý z příspěvků. 2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila. 3. Účastníci řízení na základě výzvy soudu souhlasili s tím, aby soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání. Soud proto ve věci postupoval podle § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“), dle kterého k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednávání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasí. 4. V řízení z listinných důkazů vyplynulo, že žalovaná byla vlastníkem a provozovatelem vozidla [registrační značka], [VIN kód], číslo technického průkazu vozidla [anonymizováno] (osobní automobil se zdvihovým objemem válců motoru nad [anonymizována tři slova]). K tomuto automobilu neměla žalovaná v období od 1. 2. 2020 do 31. 5. 2020 (celkem po dobu 121 dní) a v období od 25. 9. 2020 do 30. 11. 2020 (celkem po dobu 67 dní) sjednáno pojištění odpovědnosti za újmu způsobenou provozem vozidla. V důsledku této skutečnosti zaslala žalobkyně žalované výzvu k úhradě příspěvku [anonymizována tři slova] pojistitelů ze dne 29. 10. 2020 za období od 1. 2. 2020 do 31. 5. 2020 a výzvu ze dne 23. 9. 2021 za období od 25. 9. 2020 do 30. 11. 2020 s tím, že žalovanou vždy vyzvala k úhradě do 60 dnů od doručení dopisu. Výzva ze dne 29. 10. 2020 byla žalované doručena dle domněnky dojití dne 3. 11. 2020 a výzva ze dne 23. 9. 2021 dle domněnky dojití dne 28. 9. 2021, splatnost příspěvku nastala 60 dnů od doručení, žalobkyně však považuje za datum splatnosti tohoto příspěvku den 13. 1. 2021 v případě první výzvy a den 7. 12. 2021 v případě druhé výzvy. Žalovaná na výzvy nereagovala. Bez reakce zůstaly též předžalobní upomínky ze dne 6. 1. 2022 a 26. 1. 2022 zaslané žalované právní zástupkyní žalobkyně. 5. Soud nemá důvodu pochybovat o uvedených skutečnostech, tím spíše za situace, kdy žalovaný soudu žádné důkazy nepředložil, žalobou uplatněný nárok nesporoval a uhrazení dlužné částky netvrdil. 6. Soud věc po právní stránce posoudil podle § 1 odst. 2 písm. a) a § 4 zákona č. 168/1999 Sb., o pojištění odpovědnosti za škodu způsobenou provozem vozidla (dále jen„ zákon“), ve spojení se zákonem č. 89/2012 Sb., občanským zákoníkem (dále jen„ o. z.“). 7. Podle § 1 odst. 2 písm. a) zákona nestanoví-li tento zákon jinak, musí být v případě vozidla zapsaného v registru silničních vozidel podle zákona upravující podmínky provozu vozidel na pozemních komunikacích povinnost pojištění odpovědnosti podle tohoto zákona splněna po celou dobu, kdy je vozidlo zapsáno v registru silničních vozidel, s výjimkou doby, kdy je v registru silničních vozidel zapsáno jako vyřazené z provozu, vyvezené do jiného státu nebo zaniklé, a doby, kdy je vozidlo odcizené. 8. Podle § 4 odst. 1 zákona vlastník tuzemského vozidla a jeho provozovatel jsou společně a nerozdílně povinni zaplatit [anonymizováno] příspěvek za každý den porušení povinnosti podle § 1 odst. 2; to neplatí, bylo-li vozidlo odcizeno. 9. Podle § 4 odst. 3 zákona výše příspěvku se vypočte jako součin počtu dní, kdy byla porušována povinnost podle § 1 odst. 2, a výše denní sazby podle druhu vozidla. 10. Podle § 4 odst. 4 zákona osoba povinná k zaplacení příspěvku je povinna zaplatit [anonymizováno] náklady spojené s mimosoudním uplatněním práva na příspěvek. 11. Podle § 4 odst. 5 zákona výši denní sazby příspěvku, druhy vozidel pro účely denní sazby příspěvku a výši nákladů [anonymizováno] spojených s mimosoudním uplatněním práva na příspěvek podle odstavce 4 stanoví Ministerstvo financí vyhláškou. 12. Podle § 4 odst. 7 zákona výzva k zaplacení příspěvku musí obsahovat popis důvodů vzniku nároku na příspěvek, vyčíslení výše příspěvku a nákladů [anonymizováno], lhůtu ke splnění povinnosti zaplatit příspěvek v trvání nejméně 30 dní ode dne doručení výzvy, poučení adresáta o jeho právech a povinnostech včetně možnosti doložit [anonymizováno] okolnosti vylučující vznik nároku na příspěvek a poučení o možnosti [anonymizováno] uplatnit nárok na zaplacení příspěvku a nákladů [anonymizováno] u soudu. 13. Ačkoliv byla žalovaná vlastníkem a provozovatelem osobního vozidla [registrační značka], v období od 1. 2. 2020 do 31. 5. 2020 a v období od 25. 9. 2020 do 30. 11. 2020 neměla sjednáno zákonem uložené pojištění odpovědnosti. Žalobkyně, která je právnickou osobou oprávněnou k výběru příspěvku placeného provozovatelem a vlastníkem motorového vozidla, které je provozováno bez pojištění odpovědnosti z provozu vozidla, tak má ze zákona nárok na uhrazení příspěvku do garančního fondu ve výši zákonné denní sazby (93 Kč), stanovené v § 2 odst. 1 písm. l) vyhlášky Ministerstva financí České republiky č. 205/1999 Sb. (dále jen„ vyhláška“), vynásobené počtem dní (121 dní a 67 dní), za něž nebylo pojištění odpovědnosti hrazeno. Dále žalobkyni náleží náhrada nákladů mimosoudního uplatnění práva na příspěvek ve výši 2 x 300 Kč dle § 2a vyhlášky. Žalovaná příspěvek [anonymizována tři slova] ani po výzvách žalobkyně dle § 4 odst. 7 zákona řádně a včas (tj. ve stanovené lhůtě 60 dnů od doručení výzev) nezaplatila, čímž se dostala dle § 1968 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“) do prodlení se zaplacením peněžitého dluhu a podle § 1970 o. z. vzniklo žalobkyni právo požadovat po žalované vedle příspěvku i zaplacení úroku z prodlení. Výše úroku z prodlení vychází z § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. 14. Vzhledem k tomu, že se žalobkyni předloženými listinnými důkazy podařilo prokázat tvrzení obsažená v žalobě, rozhodl soud s odkazem na citovaná zákonná ustanovení tak, jak je uvedeno ve výroku I. tohoto rozsudku. 15. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 2 252 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku za žalobu v částce 800 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarif (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 17 484 Kč sestávající z částky 300 Kč za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci (převzetí a příprava zastoupení, předžalobní upomínka, podání návrhu ve věci samé) včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 1 200 Kč ve výši 252 Kč. 16. Lhůtu k plnění soud stanovil podle § 160 odst. 1 části věty před středníkem o. s. ř. v délce tří dnů a podle § 149 odst. 1 o. s. ř. byla povinnost k náhradě nákladů řízení stanovena žalovanému k rukám právní zástupkyně žalobkyně.