11 C 218/2022-19 — Obvodní soud pro Prahu 10

1. Žalobkyně se žalobou (návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu) ze dne 16. 4. 2022 domáhá vůči žalovanému, aby mu soud uložil povinnost zaplatit žalobkyni 7 227 Kč se zákonným úrokem z prodlení z titulu neuhrazeného příspěvku do garančního fondu za období od 18. 1. 2019 do 12. 3. 2019 a za období od 20. 9. 2019 do 15. 12. 2019, vyplývající z provozování vozidla – osobního automobilu se zdvihovým objemem válců motoru nad [anonymizována tři slova] do [anonymizována tři slova], [registrační značka], [VIN kód], číslo technického průkazu vozidla [anonymizováno] – bez sjednaného pojištění odpovědnosti z jeho provozu. Žalovaná částka se skládá z jednotlivých nároků za dobu nepojištění vozidla a z poplatku spojeného s mimosoudním uplatněním práva na příspěvek ve výši 300 Kč za každý z těchto dvou nároků. 2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. 3. Účastníci řízení na základě výzvy soudu souhlasili s tím, aby soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání. Soud proto ve věci postupoval podle § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“), dle kterého k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednávání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasí. 4. V řízení z listinných důkazů vyplynulo, že žalovaný byl vlastníkem a provozovatelem vozidla [registrační značka], [VIN kód], číslo technického průkazu vozidla [anonymizováno] – osobního automobilu se zdvihovým objemem válců motoru nad [anonymizována tři slova] do [anonymizována tři slova] (zjištěno ze [anonymizováno] údajů o vozidle). K tomuto automobilu neměl žalovaný v období od 18. 1. 2019 do 12. 3. 2019 a v období od 20. 9. 2019 do 15. 12. 2019 (celkem po dobu 54 dní a 87 dní) sjednáno pojištění odpovědnosti za újmu způsobenou provozem vozidla. V důsledku této skutečnosti zaslala žalobkyně žalovanému výzvu ze dne 11. 7. 2019 k úhradě příspěvku [anonymizována tři slova] pojistitelů za období od 18. 1. 2019 do 12. 3. 2019 a výzvu ze dne 27. 2. 2020 za období od 20. 9. 2019 do 15. 12. 2019 s tím, že žalovaného vždy vyzvala k úhradě do 30 dnů od doručení dopisu (z [anonymizováno] k úhradě příspěvku [anonymizována tři slova] [anonymizováno] ze dne 11. 7. 2019 a ze dne 27. 2. 2020). Splatnost příspěvků tak nastala vždy 30 dnů od doručení, žalobkyně však považuje za datum splatnosti prvního příspěvku 25. 8. 2019 a datum splatnosti druhého příspěvku 12. 4. 2020. Žalovaný na výzvy nereagoval. Bez reakce zůstala též předžalobní výzva ze dne 1. 12. 2021 zaslaná žalovanému právní zástupkyní žalobkyně (z předžalobních upomínek a poštovního podacího archu). 5. Soud nemá důvodu pochybovat o uvedených skutečnostech, tím spíše za situace, kdy žalovaná soudu žádné důkazy nepředložila, žalobou uplatněný nárok nesporovala a uhrazení dlužné částky netvrdila. 6. Soud věc po právní stránce posoudil podle § 1 odst. 2 písm. a) a § 4 zákona č. 168/1999 Sb., o pojištění odpovědnosti za škodu způsobenou provozem vozidla (dále jen„ zákon“), ve spojení se zákonem č. 89/2012 Sb., občanským zákoníkem (dále jen„ o. z.“). 7. Ačkoliv byl žalovaný vlastníkem a provozovatelem osobního vozidla [registrační značka], v období od 18. 1. 2019 do 12. 3. 2019 a v období od 20. 9. 2019 do 15. 12. 2019 neměl sjednáno zákonem uložené pojištění odpovědnosti. Žalobkyně, která je právnickou osobou oprávněnou k výběru příspěvku placeného provozovatelem a vlastníkem motorového vozidla, které je provozováno bez pojištění odpovědnosti z provozu vozidla, tak má ze zákona nárok na uhrazení příspěvku [anonymizována tři slova] ve výši zákonné denní sazby (47 Kč), stanovené v § 2 odst. 1 písm. g) vyhlášky Ministerstva financí České republiky č. 205/1999 Sb. (dále jen„ vyhláška“), vynásobené počtem dní (54 dní a 87 dní), za něž nebylo pojištění odpovědnosti hrazeno, tj. 2 538 Kč a 4 089 Kč. Dále žalobkyni náleží náhrada nákladů mimosoudního uplatnění práva na příspěvek ve výši 2 x 300 Kč dle § 2a vyhlášky. Žalovaný příspěvek do garančního fondu ani po výzvě žalobkyně dle § 4 odst. 7 zákona řádně a včas (tj. ve stanovené lhůtě 30 dnů od doručení výzvy) nezaplatil, čímž se dostal dle § 1968 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“) do prodlení se zaplacením peněžitého dluhu a podle § 1970 o. z. vzniklo žalobkyni právo požadovat po žalovaném vedle příspěvku i zaplacení úroku z prodlení. Výše úroku z prodlení vychází z § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. 8. Vzhledem k tomu, že se žalobkyni předloženými listinnými důkazy podařilo prokázat tvrzení obsažená v žalobě, rozhodl soud s odkazem na citovaná zákonná ustanovení tak, jak je uvedeno ve výroku I. tohoto rozsudku. 9. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 1 489 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku za žalobu v částce 400 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarif (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 7 227 Kč sestávající z částky 200 Kč za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci (převzetí a příprava zastoupení, předžalobní upomínka, podání návrhu ve věci samé) včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 900 Kč ve výši 189 Kč. 10. Lhůtu k plnění soud stanovil podle § 160 odst. 1 části věty před středníkem o. s. ř. v délce tří dnů a podle § 149 odst. 1 o. s. ř. byla povinnost k náhradě nákladů řízení stanovena žalovanému k rukám právní zástupkyně žalobkyně.