11 C 233/2022-17 — Obvodní soud pro Prahu 10

1. Žalobkyně se žalobou (návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu) ze dne 27. 2. 2022 domáhala vůči žalovanému, aby mu soud uložil povinnost zaplatit žalobkyni 23 010 Kč se zákonným úrokem z prodlení a částku 600 Kč z titulu neuhrazeného příspěvku do garančního fondu za období od 29. 11. 2019 do 3. 8. 2020 a za období od 4. 8. 2020 do 16. 11. 2020, vyplývajícího z provozování vozidla – osobního automobilu se zdvihovým objemem válců motoru nad [anonymizováno 7 slov], [registrační značka], [VIN kód], číslo technického průkazu vozidla [anonymizováno] – bez sjednaného pojištění odpovědnosti z jeho provozu. Žalovaná částka se skládá z jednotlivých nároků za dobu nepojištění vozidla a z poplatku spojeného s mimosoudním uplatněním práva na příspěvek ve výši 300 Kč za každý z nároků. 2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. 3. Účastníci řízení na základě výzvy soudu souhlasili s tím, aby soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání. Soud proto ve věci postupoval podle § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“), dle kterého k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednávání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasí. 4. V řízení z listinných důkazů vyplynulo, že žalovaný byl vlastníkem a provozovatelem vozidla [registrační značka], [VIN kód], číslo technického průkazu vozidla [anonymizováno] - osobní automobil se zdvihovým objemem válců motoru nad [anonymizováno 7 slov] (ze [anonymizováno] údajů o vozidle). K tomuto automobilu neměl žalovaný v období od 29. 11. 2019 do 3. 8. 2020 a od 4. 8. 2020 do 16. 11. 2020 (celkem po dobu 249 dní a 105 dní) sjednáno pojištění odpovědnosti za újmu způsobenou provozem vozidla. V důsledku této skutečnosti zaslala žalobkyně žalovanému výzvu ze dne 9. 9. 2020 k úhradě příspěvku do [anonymizováno] fondu pojistitelů za období od 29. 11. 2019 do 3. 8. 2020 a výzvu ze dne 7. 1. 2021 za období od 4. 8. 2020 do 16. 11 2020 s tím, že žalovaného vždy vyzvala k úhradě do 60 dnů od doručení dopisu (z [anonymizováno] k úhradě příspěvku do garančního fondu [anonymizováno] ze dne 9. 9. 2020 a ze dne 7. 1. 2021). Výzva ze dne 9. 9. 2020 byla žalovanému doručena dne 11. 9. 2020 a výzva ze dne 7. 1. 2021 byla doručena dne 8. 1. 2021, splatnost příspěvku nastala 60 dnů od doručení, žalobkyně však považuje za datum splatnosti tohoto příspěvku den 23. 11. 2020 v případě první výzvy a den 23. 3. 2021 v případě druhé výzvy (z informací [anonymizována tři slova] a [anonymizováno]). Žalovaný na výzvy nereagoval. Bez reakce zůstaly též předžalobní upomínky ze dne 8. 12. 2021 a 13. 12. 2021, zaslané žalovanému právní zástupkyní žalobkyně (z předžalobních upomínek a poštovního podacího archu). 5. Soud nemá důvodu pochybovat o uvedených skutečnostech, tím spíše za situace, kdy žalovaný soudu žádné důkazy nepředložil, žalobou uplatněný nárok nesporoval a uhrazení dlužné částky netvrdil. 6. Soud věc po právní stránce posoudil podle § 1 odst. 2 písm. a) a § 4 zákona č. 168/1999 Sb., o pojištění odpovědnosti za škodu způsobenou provozem vozidla (dále jen„ zákon“), ve spojení se zákonem č. 89/2012 Sb., občanským zákoníkem (dále jen„ o. z.“). 7. Podle § 1 odst. 2 písm. a) zákona nestanoví-li tento zákon jinak, musí být v případě vozidla zapsaného v registru silničních vozidel podle zákona upravující podmínky provozu vozidel na pozemních komunikacích povinnost pojištění odpovědnosti podle tohoto zákona splněna po celou dobu, kdy je vozidlo zapsáno v registru silničních vozidel, s výjimkou doby, kdy je v registru silničních vozidel zapsáno jako vyřazené z provozu, vyvezené do jiného státu nebo zaniklé, a doby, kdy je vozidlo odcizené. 8. Podle § 4 odst. 1 zákona vlastník tuzemského vozidla a jeho provozovatel jsou společně a nerozdílně povinni zaplatit [anonymizováno] příspěvek za každý den porušení povinnosti podle § 1 odst. 2; to neplatí, bylo-li vozidlo odcizeno. 9. Podle § 4 odst. 3 zákona výše příspěvku se vypočte jako součin počtu dní, kdy byla porušována povinnost podle § 1 odst. 2, a výše denní sazby podle druhu vozidla. 10. Podle § 4 odst. 4 zákona osoba povinná k zaplacení příspěvku je povinna zaplatit [anonymizováno] náklady spojené s mimosoudním uplatněním práva na příspěvek. 11. Podle § 4 odst. 5 zákona výši denní sazby příspěvku, druhy vozidel pro účely denní sazby příspěvku a výši nákladů [anonymizováno] spojených s mimosoudním uplatněním práva na příspěvek podle odstavce 4 stanoví Ministerstvo financí vyhláškou. 12. Podle § 4 odst. 7 zákona výzva k zaplacení příspěvku musí obsahovat popis důvodů vzniku nároku na příspěvek, vyčíslení výše příspěvku a nákladů [anonymizováno], lhůtu ke splnění povinnosti zaplatit příspěvek v trvání nejméně 30 dní ode dne doručení výzvy, poučení adresáta o jeho právech a povinnostech včetně možnosti doložit [anonymizováno] okolnosti vylučující vznik nároku na příspěvek a poučení o možnosti [anonymizováno] uplatnit nárok na zaplacení příspěvku a nákladů [anonymizováno] u soudu. 13. Ačkoliv byl žalovaný vlastníkem a provozovatelem osobního vozidla [registrační značka], v období od 29. 11. 2019 do 3. 8. 2020 a od 4. 8. 2020 do 16. 11. 2020 neměl sjednáno zákonem uložené pojištění odpovědnosti. Žalobkyně, která je právnickou osobou oprávněnou k výběru příspěvku placeného provozovatelem a vlastníkem motorového vozidla, které je provozováno bez pojištění odpovědnosti z provozu vozidla, má ze zákona nárok na uhrazení příspěvku do garančního fondu ve výši zákonné denní sazby (65 Kč), stanovené v § 2 odst. 1 písm. h) vyhlášky Ministerstva financí České republiky č. 205/1999 Sb. (dále jen„ vyhláška“), vynásobené počtem dní (249 dní a 105 dní). Dále žalobkyni náleží náhrada nákladů mimosoudního uplatnění práva na příspěvek ve výši 2 x 300 Kč dle § 2a vyhlášky. Žalovaný příspěvek do garančního fondu ani po výzvách žalobkyně dle § 4 odst. 7 zákona řádně a včas (tj. ve stanovené lhůtě 60 dnů od doručení výzev) nezaplatil, čímž se dostal dle § 1968 o. z. do prodlení se zaplacením peněžitého dluhu a podle § 1970 o. z. vzniklo žalobkyni právo požadovat po žalovaném vedle příspěvku i zaplacení úroku z prodlení. Výše úroku z prodlení vychází z § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. 14. Vzhledem k tomu, že se žalobkyni předloženými listinnými důkazy podařilo prokázat tvrzení obsažená v žalobě, rozhodl soud s odkazem na citovaná zákonná ustanovení tak, jak je uvedeno ve výroku I. tohoto rozsudku. 15. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 2 373 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku za žalobu v částce 921 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 23 010 Kč sestávající z částky 300 Kč za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci (převzetí věci, výzva k plnění, návrh ve věci samé) včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 1 200 Kč ve výši 252 Kč. 16. Lhůtu k plnění soud stanovil podle § 160 odst. 1 části věty před středníkem o. s. ř. v délce tří dnů a podle § 149 odst. 1 o. s. ř. byla povinnost k náhradě nákladů řízení stanovena žalovanému k rukám právní zástupkyně žalobkyně.