11 C 5/2022-21 — Obvodní soud pro Prahu 10

1. Žalobkyně se domáhala vydání rozhodnutí, kterým by byla žalovanému uložena povinnost zaplatit žalobkyni 3 588 Kč s příslušenstvím z titulu neuhrazených plateb za dodávky [anonymizováno], které byly žalovanému vyúčtovány za období od 26. 6. 2019 do 12. 3. 2020 na základě faktury [číslo]. 2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. 3. Účastníci řízení na základě výzvy soudu svým postojem dali najevo souhlas s tím, aby soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání. Soud proto ve věci postupoval podle ustanovení § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”), dle kterého k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednávání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasí. 4. V řízení z listinných důkazů vyplynulo, že žalovaný na základě [anonymizováno] protokolu ze dne 3. 4. 2019 přebral závazek se smlouvy o sdružených dodávkách [anonymizováno] pro odběrné místo [ulice a číslo], [PSČ] [obec a číslo] – [část obce]. Předmětem smlouvy byl závazek žalobkyně dodávat žalovanému [anonymizováno], a na druhé straně závazek žalovaného hradit měsíční zálohy ve sjednané ceně 800 Kč a případný doplatek dle konečného vyúčtování. Žalobkyně žalovanému vyfakturovala cenu za [anonymizována dvě slova] za období od 26. 6. 2019 do 12. 3. 2020 fakturou [číslo] ze dne 17. 3. 2020, splatnou dne 3. 4. 2020, znějící na částku 7 108 Kč. Žalovaný uhradil částku 3 520 Kč, zbylou dlužnou částku neuhradil, a to ani přes předžalobní upomínku žalobkyně, která se dostala do sféry jeho dispozice. 5. Soud nemá důvodu pochybovat o uvedených skutečnostech, tím spíše za situace, kdy žalovaný soudu žádné důkazy nepředložil, žalobou uplatněný nárok nesporoval a uhrazení dlužné částky netvrdil. 6. Soud věc po právní stránce posoudil podle zákona č. 458/2000 Sb., o podmínkách podnikání a o výkonu státní správy v energetických odvětvích a o změně některých zákonů (dále jen„ energetický zákon“), ve spojení se zákonem č. 89/2012 Sb., občanským zákoníkem (dále jen„ o. z.“). 7. Mezi účastníky řízení vznikl platně závazek plynoucí ze smlouvy o sdružených dodávkách [anonymizováno] ve smyslu § 50 odst. 2 energetického zákona ve spojení s § 2079 odst. 1 o. z. Žalovaný nesplnil svoji povinnost včas a řádně uhradit vyfakturovanou cenu dodávek [anonymizováno], k čemuž se převzetím závazku ze zmíněné smlouvy zavázal. Žalobkyni tak vzniklo právo na zaplacení ceny [anonymizována tři slova] ve výši 7 108 Kč. Z toho žalovaný uhradil 3 520 Kč. Vzhledem k tomu, že se žalovaný dostal do prodlení se zaplacením zbylého peněžitého dluhu, žalobkyně má právo i na zaplacení úroku z prodlení podle § 1970 o. z., ve výši dle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., a to ode dne následujícího po dni splatnosti stanovené na konečné faktuře. 8. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 1 000 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 400 Kč a nákladů řízení uplatněných v souladu s § 151 odst. 3 o. s. ř. za použití vyhlášky Ministerstva spravedlnosti č. 254/2015 Sb., dle které účastníkovi řízení, jenž nebyl zastoupen zástupcem podle § 151 odst. 3 o. s. ř. a nedoložil výši hotových výdajů, náleží částka 600 Kč představující 300 Kč za každý ze dvou úkonů dle § 2 odst. 3 uvedené vyhlášky. 9. Lhůtu k plnění soud stanovil podle § 160 odst. 1 části věty před středníkem o. s. ř. 10. Stručné odůvodnění tohoto rozsudku vychází z § 157 odst. 4 o. s. ř., podle něhož v odůvodnění rozsudku, proti němuž není odvolání přípustné, soud uvede pouze předmět řízení, závěr o skutkovém stavu a stručné právní posouzení věci.