12 C 230/2022-18 — Obvodní soud pro Prahu 10

1. Žalobkyně se domáhala vůči žalovanému, aby mu soud uložil povinnost zaplatit žalobkyni 7 558 Kč se zákonným úrokem z prodlení z titulu neuhrazeného jízdného dne 8. 3. 2019, 15. 4. 2019, 18. 4. 2019, 14. 5. 2019 a 15. 5. 2019 a následné přirážky k jízdnému. 2. Žalovaný se k žalobě písemně nevyjádřil. 3. V souladu s ust. § 115a o.s.ř. k projednání věci samé soud nenařizoval jednání, neboť ve věci bylo možné rozhodnout na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasili. 4. Z předložených listinných důkazů soud zjistil následující skutkový stav. Ze zápisu o provedené přepravní kontrole [číslo] je patrné, že se žalovaný se přepravoval prostředkem veřejné dopravy provozovaným žalobkyní, a to dne 8. 3. 2019 na lince [číslo] kde byl ve 14:15 hodin kontrolován pověřenou osobou žalobkyně a na její výzvu se neprokázal platnou jízdenkou. Ze zápisu o provedené přepravní kontrole [číslo] je patrné, že se žalovaný se přepravoval prostředkem veřejné dopravy provozovaným žalobkyní, a to dne 15. 4. 2019 na lince [číslo] kde byl ve 11:37 hodin kontrolován pověřenou osobou žalobkyně a na její výzvu se neprokázal platnou jízdenkou. Ze zápisu o provedené přepravní kontrole [číslo] je patrné, že se žalovaný se přepravoval prostředkem veřejné dopravy provozovaným žalobkyní, a to dne 18. 4. 2019 na lince [číslo] kde byl ve 09:29 hodin kontrolován pověřenou osobou žalobkyně a na její výzvu se neprokázal platnou jízdenkou. Ze zápisu o provedené přepravní kontrole [číslo] je patrné, že se žalovaný se přepravoval prostředkem veřejné dopravy provozovaným žalobkyní, a to dne 14. 5. 2019 na lince [číslo] kde byl ve 15:05 hodin kontrolován pověřenou osobou žalobkyně a na její výzvu se neprokázal platnou jízdenkou. Ze zápisu o provedené přepravní kontrole [číslo] je patrné, že se žalovaný se přepravoval prostředkem veřejné dopravy provozovaným žalobkyní, a to dne 15. 5. 2019 na lince [číslo] kde byl ve 06:07 hodin kontrolován pověřenou osobou žalobkyně a na její výzvu se neprokázal platnou jízdenkou. Žalovaný ve všech pěti případech jízdné a přirážku k jízdnému nezaplatil. Výše jízdného a přirážky k jízdnému jsou soudu známy z jeho úřední činnosti. Žalobkyně žalovaného následně 14. 9. 2021 vyzvala předžalobní výzvou k úhradě dluhu v celkové výši 7 558 Kč představující 4x neuhrazené jízdné ve výši 10 Kč, 1x neuhrazené jízdné ve výši 18 Kč a 5x přirážku ve výši 1 500 Kč a paušální náhradu za jeden úkon ve výši 100 Kč. 5. Shora uvedené listinné důkazy považuje soud za věrohodné, plně prokazující zjištěný skutkový stav shora uvedený, soud nemá důvodu pochybovat o skutečnostech z nich vyplývajících. Žalovaný žádné důkazy soudu nepředložil. Soud proto při zjišťování skutkového stavu vycházel pouze ze shora uvedených důkazů navržených žalobkyní. 6. Podle § 37 odst. 4 písm. d) zák. č. 266/1994 Sb., průvodčí drážního vozidla, osoba, která řídí drážní vozidlo, nebo jiná osoba ve veřejné drážní osobní dopravě pověřená dopravcem a vybavená kontrolním odznakem nebo průkazem dopravce je oprávněna uložit cestujícímu, který se neprokázal platným jízdním dokladem, zaplacení jízdného a přirážky k jízdnému nebo vyžadovat od cestujícího osobní údaje potřebné k vymáhání jízdného a přirážky k jízdnému, pokud cestující nezaplatí na místě; osobními údaji potřebnými k vymáhání jízdného a přirážky k jízdnému se rozumí jméno, příjmení a datum a místo narození a adresa pro doručování. 7. Podle § 37 odst. 5 písm. b) zák. č. 266/1994 Sb., je cestující povinen při nástupu do drážního vozidla, pobytu v něm a při výstupu z drážního vozidla na výzvu pověřené osoby se prokázat platným jízdním dokladem. Neprokáže-li se platným jízdním dokladem z příčin na své straně, je povinen zaplatit jízdné z nástupní do cílové stanice nebo, nelze-li bezpečně zjistit stanici, kde cestující nastoupil, z výchozí stanice vlaku a přirážku k jízdnému, nebo pokud nezaplatí cestující na místě, prokázat se osobním dokladem a sdělit osobní údaje potřebné k vymáhání jízdného a přirážky k jízdnému. Podle § 37 odst. 6 zák. č. 266/1994 Sb. výši přirážky stanoví dopravce v přepravních podmínkách. Výše přirážky nesmí přesáhnout částku 1 500 Kč. Přirážka za porušení podmínek stanovených přepravním řádem činí nejvýše 1 500 Kč. 8. Podle § 7 odst. 6 vyhlášky č. 175/2000 Sb., nezakoupil-li si cestující jízdenku podle odstavce 3 nebo podle odstavce 5 a je přepravován bez platné jízdenky, považuje se za cestujícího, který se z příčin na své straně neprokázal platným jízdním dokladem. 9. Na základě takto zjištěného skutkového stavu a jeho právním posouzení dospěl soud k závěru, že žaloba je v celém rozsahu důvodná. Žalovaný porušil svou povinnost, když použil dopravní prostředek hromadné dopravy provozovaný žalobkyní, aniž by se pověřené osobě žalobkyně při kontrole prokázal platným jízdním dokladem. Žalovaný v průběhu řízení neprokázal, že by tuto povinnost splnil, netvrdil ani nedoložila jiné rozhodné skutečnosti, jež by prokazovaly, že nárok vůči ní žalobou uplatněný je z hlediska hmotněprávního nedůvodný, soud proto žalobě v celém rozsahu vyhověl. Vedle jistiny má žalobkyně právo na příslušenství v podobě úroku z prodlení v souladu s ust. § 1970 zákona č. 89/2019 Sb., občanský zákoník. Výše zákonného úroku z prodlení vychází z § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. 10. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 600 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 400 Kč a nákladů řízení uplatněných v souladu s § 151 odst. 3 o. s. ř. za použití vyhlášky Ministerstva spravedlnosti č. 254/2015 Sb., dle které účastníkovi řízení, jenž nebyl zastoupen zástupcem podle § 151 odst. 3 o. s. ř. a nedoložil výši hotových výdajů, náleží částka 200 Kč představující 100 Kč za každý ze dvou úkonů dle § 2 odst. 1 uvedené vyhlášky (předžalobní upomínka, sepis a podání žaloby) neboť bylo rozhodnuto o návrhu podaném na ustáleném vzoru uplatněném opakovaně týmž účastníkem ve skutkově i právně obdobných věcech, v nichž je předmětem řízení peněžité plnění a hodnota sporu nepřevyšuje 50 000 Kč. 11. Lhůtu k plnění soud stanovil podle § 160 odst. 1 části věty před středníkem o. s. ř. 12. Pro úplnost soud uvádí, že jelikož předmětem řízení bylo peněžité plnění nepřevyšující částku 10 000 Kč (bagatelní spor, § 157 odst. 4 o. s. ř. v návaznosti na § 202 odst. 2 o. s. ř.), soud se omezil při svém zdůvodnění rozhodnutí pouze na závěr o skutkovém stavu a právní posouzení věci.