12 C 367/2021-19 — Obvodní soud pro Prahu 10

1. Žalobkyně se žalobou (návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu), doručenou zdejšímu soudu dne 19. 7. 2021, domáhala vydání rozhodnutí, kterým by byla žalované uložena povinnost zaplatit žalobkyni částku 3 404 Kč s příslušenstvím. Žalobu odůvodnila tím, že žalovaná porušila smlouvu o sdružených dodávkách elektřiny, uzavřené korespondenčně mezi žalobkyní jako dodavatelem a žalovanou jako odběratelem dne 29. 4. 2020 pro odběrné místo na adrese [adresa]. Za spotřebovanou elektřinu a související služby za období od 29. 4. 2020 do 14. 10. 2020 žalobkyně žalované vystavila dne 7. 10. 2020 fakturu [číslo] znějící na částku 3 220 Kč a splatnou dne 26. 10. 2020, a dne 16. 10. 2020 fakturu [číslo] znějící na částku 184 Kč a splatnou dne 2. 11. 2020. Žalovaná na základě vystavených faktur ani přes výzvu žalobkyně neuhradila žalobkyni ničeho. 2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila, ačkoliv jí byla žaloba doručena dle ust. § 46b písm. a) o. s. ř. na adresu evidovanou v informačním systému evidence obyvatel ve spojení s ust. § 49 odst. 2, 4 o. s. ř, a následně bylo zdejším soudem dne 5. 1. 2021 vyvěšeno sdělení podle § 49 odst. 4 o.s.ř. 3. Účastníci řízení na základě výzvy soudu svým postojem dali najevo souhlas s tím, aby soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání. Soud proto ve věci postupoval podle ustanovení § 115a o. s. ř., dle kterého k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednávání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasí. 4. Na základě zjištění učiněných z předložených listin dospěl soud k následujícímu závěru o skutkovém stavu ve věci samé. Dne 19. 4. 2020 uzavřela žalovaná, jako zákazník, s žalobkyní, jako dodavatelem, smlouvu označenou jako smlouva o dodávce elektřiny č. [právnická osoba] [číslo], jejímž předmětem byly dodávky elektřiny z distribuční soustavy dodavatele do odběrného zařízení odběratele na odběrné místo na adrese [adresa], byt [číslo] v 6. patře. Žalovaná se uvedenou smlouvou zavázal odebírat elektřinu a uhradit dodavateli řádně a včas cenu dodávek elektřiny a související služby dle platného cenového rozhodnutí Energetického regulačního úřadu, a to dle faktur vystavených dodavatelem v termínech jejich splatnosti (smlouvou). Za spotřebovanou elektřinu v množství 448 kWh a poskytnuté služby v období od 29. 4. 2020 do 5. 10. 2020 žalobkyně žalované vystavila fakturu [číslo] kdy cenu spotřebované elektřiny a souvisejících služeb vyčíslila částkou 3 220 Kč, splatnou dne 26. 10. 2020. Za spotřebovanou elektřinu v množství 26 kWh a poskytnuté služby v období od 6. 10. 2020 do 14. 10. 2020 žalobkyně žalované vystavila fakturu [číslo] kdy cenu spotřebované elektřiny a souvisejících služeb vyčíslila částkou 183,84 Kč, splatnou dne 2. 11. 2020 (fakturami). Žalovaná cenu spotřebované elektřiny a souvisejících služeb neuhradila řádně a včas, a to ani v návaznosti na upomínku žalobkyně, která ji před podáním žaloby vyzvala k úhradě (emailovou upomínkou a předžalobní výzvou ze dne 8. 6. 2021). 5. Shora uvedené listinné důkazy považuje soud za věrohodné, plně prokazují zjištěný skutkový stav shora uvedený, soud nemá důvodu pochybovat o skutečnostech z nich zjištěných. Žalovaná žádné důkazy soudu nepředložila. Soud proto při zjišťování skutkového stavu vycházel pouze ze shora uvedených důkazů navržených žalobkyní. 6. Na základě shora uvedeného závěru o skutkovém stavu dospěl soud k závěru, že mezi účastníky řízení byla platně uzavřena smlouva o sdružených dodávkách elektřiny ve smyslu ustanovení § 50 odst. 2 zákona č. 458/2000 Sb., o podmínkách podnikání a o výkonu státní správy v energetických odvětvích (dále jen„ energetický zákon“) ve spojení s ust. § 2079 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“). Žalovaná nesplnila svoji povinnost včas a řádně uhradit cenu dodávky elektřiny a s tím spojených služeb, k čemuž se zmíněnou smlouvou zavázala. 7. Žalobkyni vzniklo vedle práva na zaplacení ceny za dodanou elektřinu a s tím spojené služby právo požadovat po žalované také zaplacení zákonného úroku z prodlení podle ust. § 1970 o. z., ve výši vyplývající z nařízení vlády č. 351/2013 Sb., ve znění pozdějších předpisů, a to ode dne následujícího po dni splatnosti poslední ze shora uvedených faktur. 8. Vzhledem k tomu, že se žalobkyni předloženými listinnými důkazy podařilo prokázat svá tvrzení obsažená v žalobě, rozhodl soud s odkazem na citovaná zákonná ustanovení tak, jak je uvedeno ve výroku tohoto rozsudku. 9. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 600 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 400 Kč a nákladů řízení uplatněných v souladu s § 151 odst. 3 o. s. ř. za použití vyhlášky Ministerstva spravedlnosti č. 254/2015 Sb., dle které účastníkovi řízení, jenž nebyl zastoupen zástupcem podle § 151 odst. 3 o. s. ř. a nedoložil výši hotových výdajů, náleží částka 200 Kč představující 100 Kč za každý ze dvou úkonů dle § 2 odst. 2 uvedené vyhlášky, neboť bylo rozhodnuto o návrhu podaném na ustáleném vzoru uplatněném opakovaně týmž účastníkem ve skutkově i právně obdobných věcech, v nichž je předmětem řízení peněžité plnění a hodnota sporu nepřevyšuje 50 000 Kč. 10. Lhůtu k plnění stanovil soud ve výroku I a II v souladu s ust. § 160 odst. 1 věta před středníkem o. s. ř. 11. Pro úplnost soud uvádí, že jelikož předmětem řízení bylo peněžité plnění (bez příslušenství – úroků z prodlení) nepřevyšující částku 10 000 Kč (bagatelní spor, § 157 odst. 4 o. s. ř. v návaznosti na § 202 odst. 2 o. s. ř.), soud se omezil při svém zdůvodnění rozhodnutí pouze na závěr o skutkovém stavu a právní posouzení věci.