14 C 275/2022-34 — Obvodní soud pro Prahu 10

1. Žalobkyně se domáhala rozhodnutí, kterým by byla žalovanému uložena povinnost zaplatit žalobkyni částku 3 957 Kč s příslušenstvím. Žaloba byla odůvodněna tím, že žalobkyně a žalovaný uzavřeli dne 14. 10. 2019 pojistnou smlouvu [číslo] s počátkem pojištění ke dni 14. 10. 2019, a to za účelem sjednání pojistného produktu pojištění vozidla, jejímž předmětem bylo vozidlo [značka automobilu] [anonymizováno], [registrační značka]. Pro pojistné období bylo stanoveno pojistné na částku 7 326 Kč s roční splatností. Žalovaný neuhradil pojistné splatné dne 14. 10. 2020. Za období od 14. 10. 2020 do 22. 2. 2021 činí dlužné pojistné částku ve výši 3 957 Kč. Žalovaný dlužné pojistné neuhradil ani v návaznosti na upomínky žalobkyně, včetně upomínky předžalobní. 2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. 3. Žalovaný je státním příslušníkem [země], tedy se jedná o věc s cizím prvkem, soud nejprve zkoumal, zda je dána pravomoc českých soudů k projednání a rozhodnutí ve věci. Z šetření soudu bylo zjištěno, že žalovaný má evidován pobyt na území [země], pravomoc českých soudů je tedy dána dle čl. 14 odst. 1 [anonymizována tři slova] a [ustanovení právního předpisu EU]. Rozhodné právo je právo je právo české, jak bylo účastníky sjednáno v samotné smlouvě a v souladu s čl. 7 [anonymizována tři slova] a [ustanovení právního předpisu EU]. 4. Účastníci řízení na základě výzvy soudu svým postojem dali najevo souhlas s tím, aby soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání. Soud proto ve věci postupoval podle ustanovení § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”), dle kterého k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednávání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasí. 5. Soud na základě listinných důkazů, které měl k dispozici, učinil následující závěr o skutkovém stavu: [anonymizováno] 14. 10. 2019 byla mezi účastníky uzavřena smlouva s [číslo] kterou se žalobkyně jako pojistitel zavázala poskytnout žalovanému jako pojistníkovi pojistné plnění v případě vzniku škodní události v souvislosti s provozem vozidla [značka automobilu] [anonymizováno], [registrační značka] a žalovaný se zavázal hradit žalobkyni pojistné ve výši 7 326 Kč ročně. Počátek pojištění byl smlouvou sjednán na den 14. 10. 2019. Účastníci si dále sjednali, že se jejich vzájemná práva a povinnosti řídí všeobecnými pojistnými podmínkami vydanými žalobkyní, součástí smlouvy pak byl také sazebník poplatků, se kterým byl žalovaný při podpisu smlouvy seznámen (jak ostatně žalovaný stvrdil svým podpisem smlouvy). Žalovaný žalobkyni neuhradil pojistné splatné ke dni 14. 10. 2020, jelikož pojistné neuhradil ani na výzvu žalobkyně v dodatečné lhůtě, žalobkyně žalovanému oznámila zánik pojištění ke dni 22. 2. 2021. Žalobkyně vyzvala žalovaného k úhradě dlužného pojistného za dobu pojištění, tj. za období od 14. 10. 2020 do 22. 2. 2021 v celkové výši 3 957 Kč. Žalovaný pojistné neuhradil. 6. Po právní stránce soud uvedená skutková zjištění posoudil takto: Žalobkyně jako pojistitel a žalovaný jako pojistník mezi sebou uzavřeli pojistnou smlouvu dle § 3 a násl. zákona č. 168/1999 Sb., o pojištění odpovědnosti za újmu způsobenou provozem vozidla (zákon o pojištění odpovědnosti vozidla, dále jen„ z. p. o. v.“) ve spojení s § 2758 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“). Touto smlouvou se žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému pojistné plnění v případě škodní události (škody způsobené provozem výše specifikovaného vozidla) a žalovaný se zavázal platit žalobkyni sjednané pojistné. Žalovaný neuhradil pojistné splatné dne 14. 10. 2020, žalobkyně jej vyzvala v souladu s § 12 odst. 1 písm. e) z. p. o. v. k zaplacení dlužného pojistného a stanovila mu lhůtu delší jednoho měsíce (§ 2804 o. z.), s upozorněním na zánik pojištění dnem následujícím po marném uplynutí lhůty stanovené v upomínce. Žalovaný dlužné pojistné ve lhůtě neuhradil, čímž ze zákona došlo k zániku pojištění ke dni 22. 2. 2021. Podle § 2782 o. z. ve spojení s § 13 odst. 2 z. p. o. v. má žalobkyně právo na pojistné do konce kalendářního měsíce, ve kterém pojištění zaniklo, žalobkyně však požadovala pojistné pouze za dobu trvání pojištění ve výši 3 957 Kč, žalobu tedy v této části soud shledal důvodnou. Jelikož žalovaný neuhradil žalovanou částku řádně a včas, dostal se do prodlení s plněním peněžitého dluhu (§ 1968 a 1970 o. z.) a soud tedy žalobkyni přiznal i nárok na zaplacení úroku z prodlení ve výši dle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., ode dne následující splatnosti pojistného do zaplacení. 7. Vzhledem k tomu, že se žalobkyni předloženými listinnými důkazy podařilo prokázat tvrzení obsažená v žalobě, rozhodl soud s odkazem na citovaná zákonná ustanovení tak, je uvedeno ve výroku I. tohoto rozsudku. 8. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 1 489 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 400 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 3 957 Kč sestávající z částky 200 Kč za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a náhrady za daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 900 Kč ve výši 189 Kč. Dle § 149 odst. 1 o. s. ř. byla povinnost žalovaného k náhradě nákladů řízení stanovena k rukám zástupce žalobce. 9. Lhůta k plnění byla stanovena v délce 3 dnů od právní moci rozsudku dle § 160 odst. 1, věta prvá o. s. ř.