14 C 324/2022-21 — Obvodní soud pro Prahu 10

1. Žalobkyně se domáhala vydání rozhodnutí, jímž by žalované byla uložena povinnost zaplatit žalobkyni částku 7 312 Kč se zákonným úrokem z prodlení a rovněž tak povinnost nahradit vzniklé náklady řízení s odůvodněním, že nárok vznikl z titulu neuhrazené platby za odběr [anonymizováno] v odběrném místě na adrese [adresa žalované]. Žalovaná do podání žaloby nezaplatila ničeho. 2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila. 3. Žalovaná je státním příslušníkem [země], jedná se tedy o řízení s cizím prvkem a soud se nejprve zabýval otázkou, zda je dána pravomoc českých soudů a určením rozhodného práva. Šetřením bylo zjištěno, že žalovaná má pobyt na území České republiky. Vzhledem ke skutečnosti, že mezi Československou socialistickou republikou a [země] o právní pomoci ve věcech občanských a trestních ([obec], 12. 10. 1982; [číslo] Sb.) neurčuje zvláštní jurisdikční pravidla pro danou věc, soud určil pravomoc k projednání dané věci dle [nařízení EP], konkrétně dle čl. 4 odst. 1 tohoto nařízení dle bydliště žalované. Rozhodné právo je právo české dle čl. 6 odst. 1 [anonymizována tři slova] a [ustanovení právního předpisu EU], kritériem je rovněž bydliště žalované, neboť v daném vztahu vystupovala jako spotřebitel. 4. Protože bylo možné věc rozhodnout na základě listinných důkazů obsažených ve spise, vyzval soud účastníky, aby se ve smyslu ustanovení § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”) vyjádřili k tomu, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání. Zároveň soud připojil doložku, že nevyjádří-li se účastníci k této výzvě, bude mít soud za to, že proti takovému postupu nemají námitek (§ 101 odst. 4 o. s. ř.). Žalobkyně souhlasila s rozhodnutím věci bez nařízení jednání, žalovaná se k této výzvě nevyjádřila, ačkoliv jí byly žaloba a výzva doručeny na adresu pro doručování ve smyslu § 46 o. s. ř., proto soud rozhodoval na základě listinných důkazů založených ve spise. 5. Na základě zjištění učiněných z předložených listin dospěl soud k následujícímu závěru o skutkovém stavu ve věci samé. Účastníci řízení uzavřeli dne 19. 7. 2016 smlouvu označenou jako Smlouva o sdružených službách dodávky [anonymizováno] č. [spisová značka], jejíž součástí byly obchodní podmínky žalobkyně. Uvedenou smlouvou se žalobkyně zavázala dodávat [anonymizováno] do výše uvedeného odběrného místa spolu s dalšími službami a žalovaná se zavázala [anonymizována tři slova] uhradit žalobkyni řádně a včas cenu za tuto [anonymizováno] a související služby. Žalobkyně žalované vystavila fakturu [číslo] na částku 8 526 Kč za dodávky [anonymizováno] v období od 10. 11. 2020 do 2. 5. 2021, a to se splatností dne 21. 5. 2021, přičemž na tuto částku započetla zaplacené zálohy ve výši 1 214 Kč, tj. uvedenou fakturou vyzvala žalobkyně žalovanou k úhradě částku 7 312 Kč. Před podáním žaloby žalobkyně zaslala žalované předžalobní upomínku. 6. Shora uvedené listinné důkazy považuje soud za věrohodné, plně prokazují zjištěný skutkový stav shora uvedený, soud nemá důvodu pochybovat o skutečnostech z nich zjištěných. Žalovaná žádné důkazy soudu nepředložila. Soud proto při zjišťování skutkového stavu vycházel pouze ze shora uvedených důkazů navržených žalobkyní. 7. Po stránce právní soud uzavřel, že mezi účastníky řízení byla platně uzavřena smlouva o sdružených dodávkách [anonymizováno] ve smyslu ustanovení § 50 odst. 2 zákona č. 458/2000 Sb., o podmínkách podnikání a o výkonu státní správy v energetických odvětvích a o změně některých zákonů (energetický zákon) ve spojení s § 2079 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“). Žalovaná nesplnila svoji povinnost včas a řádně uhradit vyfakturovanou cenu dodávky [anonymizováno] a s tím spojených služeb, k čemuž se zmíněnou smlouvou ve spojení s obchodními podmínkami zavázala. Žalobkyni tak vzniklo vedle práva na zaplacení ceny za dodanou [anonymizováno] a s tím spojené služby právo požadovat po žalované úrok z prodlení podle § 1970 o. z. ve výši vyplývající z nařízení vlády č. 351/2013 Sb., ve znění pozdějších předpisů, přičemž soud rozhodl vázán návrhem žalobkyně. 8. Žalovaná soudu neprokázala, že by žalovanou částku žalobkyni uhradila, soud tedy žalobě v plném rozsahu vyhověl. 9. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 600 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 400 Kč a nákladů řízení uplatněných v souladu s § 151 odst. 3 o. s. ř. za použití vyhlášky Ministerstva spravedlnosti č. 254/2015 Sb., dle které účastníkovi řízení, jenž nebyl zastoupen zástupcem podle § 151 odst. 3 o. s. ř. a nedoložil výši hotových výdajů, náleží částka 200 Kč představující 100 Kč za každý ze dvou úkonů dle § 2 odst. 1 uvedené vyhlášky neboť bylo rozhodnuto o návrhu podaném na ustáleném vzoru uplatněném opakovaně týmž účastníkem ve skutkově i právně obdobných věcech, v nichž je předmětem řízení peněžité plnění a hodnota sporu nepřevyšuje 50 000 Kč. 10. Lhůta k plnění byla stanovena v délce 3 dnů od právní moci rozsudku v souladu s § 160 odst. 1 část věty před středníkem o. s. ř. 11. Pro úplnost soud uvádí, že odůvodnění rozsudku bylo vypracováno v souladu s ustanovením § 157 odst. 4 o. s. ř.