16 C 151/2021-32 — Obvodní soud pro Prahu 10

1. Žalobkyně se žalobou podanou u zdejšího soudu dne 27.7.2021 domáhala žalobou pro zmatečnost zrušení rozhodnutí [anonymizováno] soudu [spisová značka], potvrzeného [anonymizována tři slova]. Svůj nárok odůvodnila tím, že těmito rozsudky byl zamítnut restituční nárok o navrácení pozemků par. [číslo] v k.ú. [část obce]. Je namístě užít ust. § 229 odst. 1 písm. a/ o.s.ř., kdy bylo rozhodováno soudy, ačkoliv nebyla dána jejich pravomoc, tedy řízení mělo být zastaveno. Odvolává se na [ústavní nález] z 13.12.2016, kdy rozhodnutí soudů brání překážka věci rozsouzené, aby restituenti, resp. jejich nástupci mohli své nároky uplatňovat v rámci zákona č. 229/1991Sb. o půdě. V žalobě je zmiňováno řízení [spisová značka] a jeho průběh. Rovněž je zde zmíněn návrh podaný [název soudu] z důvodu rozhodnutí sporu o pravomoc dle kompetenčního zákona, avšak usnesením byl návrh odmítnut [anonymizováno] [číslo] ze dne 21.3.2018. Žalobkyně má za to, že časová lhůta uvedená v ust. § 234 odst. 1 os.ř. je neústavní a požádala zdejší soud o přerušení řízení na dobu, než [název soudu] rozhodne o neústavnosti tohoto ustanovení. Má za to, že pokud soudy rozhodly, jedná se o rozhodnutí nicotné. Institut žaloby pro zmatečnost byl zařazen z.č. 30/2000Sb., tedy několik let poté, co byla vydána napadená rozhodnutí. 2. Žalovaný s žalobou nesouhlasil, což uvedl ve svých písemných podáních ze dne 1.10.2021 a 15.10.2021. Namítal opožděnost podání žaloby s ohledem na zákonnou lhůtu dle § 234 odst. 1 o.s.ř.. Uvedl, že to byla žalobkyně, resp. její předchůdci, kteří žalobu podali k soudu. Přes negativní rozhodnutí soudu se nažila žalobkyně více než po 10 letech obejít řízením u pozemkového úřadu, kde byl nárok odmítnut a překvapivě bylo rozhodnutí nahrazeno soudním rozhodnutím tak, že se pozemky vydávají. žalobkyně ignoruje závěry nálezu Ústavního soudu, kdy pokud v téže věci existují pravomocné rozhodnutí ve věci soud žalobě dřívější vyhoví a pozdější rozhodnutí zruší a řízení zastaví. 3. Při prvním jednání soud provedl dokazování listinnými důkazy - [anonymizováno] [název soudu] sp. zn. [spisová značka], rozsudek [název soudu] čj. [číslo jednací], nález [název soudu] sp. zn. [ústavní nález] ze dne 13. 12. 2016, [anonymizováno] [název soudu] čj. [číslo jednací] ve znění [anonymizováno] usnesení ze dne 27. 7. 2006 č.j. [číslo jednací], rozsudek [název soudu] ze dne 15. 10.2007 čj. [číslo jednací] [název soudu] ze dne 15. 6. 2011 čj. [číslo jednací], rozsudek [název soudu] čj. [číslo jednací] ve znění [anonymizováno] usnesení ze dne 15. 6. 2009 č.j. [číslo jednací], rozsudek [název soudu] ze dne 15.10.2007 čj. [číslo jednací], rozsudek [název soudu] ze dne 3. 11. 2010 čj. [číslo jednací], usnesení [název soudu] ze dne 13. 7. 2021 čj. [číslo jednací], usnesení [název soudu] [anonymizováno] [číslo] ze dne 21. 3. 2018 usnesení [anonymizována dvě slova], usnesení [ústavní nález] ze dne 7.10.1998, které dokládají tvrzení žalobkyně. Více důkazů nebylo ani po poučení soudem nebylo dodáno a soud rozhodl na základě výše provedených důkazů dle § 132 o.s.ř. 4.Soud použil na daný případ ust. § 234 odst.1 o.s.ř. a žalobu zamítl, neboť neshledal splnění zákonných podmínek, tj. že by byl nárok uplatněn včas v tříměsíční, max. v tříroční lhůtě.. Lze uvést, že restituční spory byly dle zákonů rozděleny do rozhodování mezi soudy a pozemkový úřad s ohledem na druh uplatnění nároku o vrácení pozemků. Předmětný spor byl veden dle zák.č. 87/1991 Sb., kde dle názoru soudu byla pravomoc soudu dána, což ostatně původní řízení potvrdilo s ohledem na rozhodování ve věci samé, jakož dle tohoto zákona byly rozhodovány jiné restituční spory. Z dodaných všech rozhodnutí rovněž vyplývá, že původně se žalobkyně, resp. její předchůdci domáhali vydání pozemku [číslo] ze zákona č. 87/1991Sb. a zmiňované rozhodnutí zdejšího soudu [spisová značka] se týká pozemku jednotlivých částí pozemku parc. [číslo] které až následně bylo rozděleno a v tomto řízení [spisová značka] byl uplatňován nárok ze z.č. 229/1991 Sb. zákona o půdě, tj. jiného právního titulu. V odůvodnění rozsudku ze dne 13.1.2006, jakož i ze dne 3.12.2007, která byla potvrzena [název soudu] je rovněž zmíněno, z jakého důvodu se část rozděleného pozemku 504 nevrací, tj. z důvodu zastavěnosti a v jakém má být vrácena [číslo], [číslo], jakož i [číslo], [číslo], [číslo] a [číslo] v k.ú. [část obce]. Rozsudky [spisová značka] byly usnesením [číslo jednací] ze dne 13.7.2021 zrušeny ze zmatečnostního důvodu s ohledem na závazný názor [název soudu]. Nadále tedy bude rozhodováno, zda rozsudky v [spisová značka] budou stále platné či nikoliv. 5. O nákladech řízení soud rozhodl dle § 142 odst. 1 o.s.ř. a contrario a přiznal žalovanému náhradu nákladů řízení spočívající v obhajobě práv za převzetí, vyjádření a účast u jednání 3x 1 500,00 Kč dle § 9/1 ve spojení s § 7 bod 5 Vyhl. č. 177/1996 Sb., 3x 300,00 Kč za paušál dle vyhl. [číslo] 21% DPH ve výši 1 134,00 Kč, dle § 137 odst. 3 o.s.ř., celkem 6 534,00 Kč. Soud neuznal účelně vynaložený náklad na odměnu za doplněné vyjádření žalovaného ze dne 15.10.2021, které žalovaný podal ze své inciativy, nikoliv k výzvě soudu. 6. Lhůta k plnění byla stanovena dle § 160 o.s.ř. a místo plnění dle § 149 o.s.ř.