16 C 38/2022-31 — Obvodní soud pro Prahu 10

1. Žalobce se žalobou ze dne 9. 12. 2021 domáhal po žalovaném zaplacení částky 14 535 Kč s příslušenstvím. Žalobu odůvodnil tak, že [územní celek] je vlastníkem nemovité věci pozemku [anonymizováno] [číslo] zastavěná plocha a nádvoří, [list vlastnictví], kat. území [část obce], [obec] jehož součástí je stavba – garáž. Žalobce je pověřen správou nemovité věci. Dne 29. 11. 2017 žalobce a žalovaný uzavřeli smlouvu o nájmu pozemku [anonymizováno] [rok] [spisová značka], na základě které se žalovaný stal nájemcem předmětné nemovitosti, přičemž jako nájemce byl povinen hradit nájemné a sankce za prodlení s placením nájemného. Jelikož žalovaný nehradil řádně a včas, požaduje žalobce nájemné za rok 2020 ve výši 4 845 Kč splatné dne 31. 3. 2020, za rok 2021 ve výši 4 845 Kč splatné dne 31. 3. 2021, jelikož se žalovaný dostal do prodlení, požaduje žalobce rovněž sankce za prodlení ve výši 2 422,50 Kč za rok 2020 a 2 422,50 Kč za rok 2021. Žalovaný ničeho neuhradil ani přes zaslanou předžalobní upomínku. 2. Při jednání dne 23. 6. 2020 žalobce uvedl, že požaduje nájemné za roky 2020 a 2021 a smluvní pokutu za tyto roky. Žalovaný uvedl, že již nevlastní garáž a všechny dokumenty předal novému vlastníku. Namítl neúměrnost smluvní pokuty. Dále uvedl, že nájemné uhradil za roky 2017, 2018 a 2019 řádně, následně se dostal do finančních potíží s ohledem na pandemii a nájemné za roky 2020 a 2021 opravdu neuhradil. Uznal tedy dluh co do důvodu a výše v částce 4 845 Kč za rok 2020 a 4 845 Kč za rok 2021 s příslušenstvím od 1. 4. 2020 a 1. 4. 2021. Dále žalovaný uvedl, že od roku 2020 je bez zaměstnání, bydlí s rodiči, má děti ve střídavé péči. 3. Z provedených důkazů soud dospěl k následujícímu závěru o skutkovém stavu. Žalobce a žalovaný uzavřeli dne 29. 11. 2017 smlouvu o nájmu pozemku [anonymizováno] [číslo] o výměře [výměra], zastavěný zděnou garáží ve vlastnictví žalovaného, [list vlastnictví] Smlouva byla uzavřena na dobu neurčitou. Ve smlouvě bylo sjednáno nájemné ve výši 4 845 Kč ročně se splatností do 31. 3. příslušného kalendářního roku. V článku [anonymizováno] smlouvy se žalovaný zavázal zaplatit žalobci smluvní pokutu ve výši 50 % ročního nájemného, bude-li v prodlení s placením nájemného více jak 10 dnů (smlouvou o nájmu pozemku [anonymizováno] [rok] [spisová značka]). Žalovaný byl následně vyzván k úhradě dlužného nájemného za roky 2020 a 2021 a smluvní pokuty za tyto roky (výzvou ze dne 13. 9. 2021). Finanční rekapitulací bylo prokázáno, že žalobce evidoval k 10. 9. 2021 celkový dluh žalovaného za roky 2020 a 2021 ve výši 14 535 Kč, z toho smluvní sankce 4 845 Kč. Rovněž vzal soud za prokázané, že byl žalovaný před podáním žaloby vyzván k úhradě dlužných částek (předžalobní výzvou ze dne 3. 11. 2021). 4. Shora uvedené důkazy považuje soud za věrohodné, plně prokazují zjištěný skutkový stav shora uvedený, soud nemá důvodu pochybovat o skutečnostech z nich zjištěných. Soud provedl všechny důkazy a tyto důkazy soud hodnotil dle § 132 o.s.ř. 4. Po právní stránce soud posoudil věc následovně. Účastníci řízení uzavřely smlouvu o nájmu pozemku na dobu neurčitou dle § 2201 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.). Na jejím základě vznikla žalovanému povinnost hradit nájemné dle § 2217 o. z. ve výši 4 845 Kč ročně, které byl žalovaný povinen uhradit vždy do 31. 3. příslušného kalendářního roku. Jelikož žalovaný neuhradil nájemné za roky 2020 a 2021, dostal se do prodlení a soud žalobci přiznal i úrok z prodlení dle § 1968 věty první a § 1970 o. z., ve výši dle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., ode dne následujícího po dnech splatnosti. Vzhledem k tomu, že se žalobci předloženými listinnými důkazy podařilo prokázat svá tvrzení obsažená v žalobě ohledně dlužného nájemného a že tento nárok žalovaný uznal, rozhodl soud s odkazem na citovaná zákonná ustanovení tak, jak je uvedeno ve výroku I. tohoto rozsudku. 5. Ohledně smluvní pokuty soud postupoval dle § 2048 a násl. o. z. V článku V. smlouvy se žalovaný zavázal zaplatit žalobci smluvní pokutu ve výši 50 % ročního nájemného, bude-li v prodlení s placením nájemného po dobu delší než 10 dní. Smluvní pokutu ujednanou ve výši poloviny nájemného soud považuje za nepřiměřenou a v rozporu s dobrými mravy. Její nepřiměřenost soud shledává především v tom, že je stanovena sazbou 50 % z ročního nájemného po 10ti dnech prodlení. Z toho vyplývá, že délka prodlení nemá na výši smluvní pokuty vliv a zaplatí-li dlužník nájemné 11. den po splatnosti, bude povinen uhradit smluvní pokutu ve výši 50 % nájemného stejně, jakoby byl v prodlení několik měsíců či let. Takové ujednání je dle názoru soudu v rozporu s dobrými mravy a tudíž neplatné. Na základě těchto důvodů soud nepřistoupil k moderaci smluvní pokuty a nepřiznal ji jako celek. Rovněž je třeba vzít v potaz, že prodlení žalovaného bylo způsobeno pandemií [anonymizováno], neboť do roku 2020 žalovaný nájemné řádně hradil a uložení povinnosti zaplatit takto vysokou smluvní pokutu by bylo vůči žalovanému značně nespravedlivé. Proto soud rozhodl tak, jak je uvedeno ve výroku [anonymizováno] rozsudku. 6. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”) tak, že přiznal žalobci, jenž byl v řízení úspěšný, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 567,80 Kč, přičemž tato částka představuje 33,4 % z jejich celkové výše (rozdíl úspěchu v řízení v rozsahu 66,7 % a úspěchu žalovaného v rozsahu 33,3 %). Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 800 Kč a nákladů řízení uplatněných v souladu s § 151 odst. 3 o. s. ř. za použití vyhlášky Ministerstva spravedlnosti č. 254/2015 Sb., dle které účastníkovi řízení, jenž nebyl zastoupen zástupcem podle § 151 odst. 3 o. s. ř. a nedoložil výši hotových výdajů, náleží částka 900 Kč představující 300 Kč za každý ze tří úkonů dle § 2 odst. 3 uvedené vyhlášky. Náklady zastoupení advokátem nebyly žalobkyni přiznány, neboť je soud nepovažuje za účelně vynaložené. Soud vychází z toho, že u statutárních měst a jejich městských částí lze presumovat existenci dostatečného materiálního a personálního vybavení a zabezpečení k tomu, aby byla schopna kvalifikovaně hájit svá rozhodnutí, práva a zájmy, aniž by musela využívat v řízení před obecnými soudy právní pomoci advokátů. Nebude-li jimi v příslušném řízení prokázán opak, nelze náklady na právní zastoupení advokátem považovat za náklady účelně vynaložené. (srovnej též nález [název soudu] sp.zn. [ústavní nález] ze dne 13. 8. 2012). Soud stanovil lhůtu k plnění dle § 160 odst. 1 o.s.ř. ve lhůtě 3 dnů od právní moci rozsudku.