16 C 65/2022-55 — Obvodní soud pro Prahu 10

1. Žalobce se žalobou ze dne 26. 22. 2022 domáhal určení neplatnosti okamžitého zrušení pracovního poměru. Žalobu odůvodnil tak, že žalobce s původním zaměstnavatelem [anonymizováno] stavební [právnická osoba], s.r.o. uzavřel pracovní smlouvu dne 15. 2. 2010, na základě které vznikl žalobci pracovní poměr dne 1. 3. 2020. Následně došlo k přechodu práv na žalovanou. Žalobce je u žalované zaměstnán jako vedoucí [anonymizováno] [obec]. Dopisem ze dne 9. 3. 2022 žalovaná zrušila okamžitě pracovní poměr žalobce dle § 55 odst. 1 písm. b) zákona č. 262/2006 Sb., zákoník práce z důvodu zvlášť hrubého porušení povinností. Dopis byl žalobci doručen dne 11. 3. 2022. Žalobce dne 14. 3. 2022 oznámil žalované, že trvá na dalším zaměstnávání ze strany žalované. Žalobce s uvedenými důvody nesouhlasí a považuje okamžité zrušení pracovního poměru za neplatné. 2. Žalovaná se vyjádřila tak, že nárok žalobce neuznává, pracovní poměr byl ukončen platně. Na důvodech pro ukončení pracovního poměru trvá a následně se k nim vyjadřuje. 3. Při jednání dne 18. 8. 2022 bylo konstatováno, že je mezi účastníky nesporné, že je žalobce zaměstnán u žalované na pracovní pozici vedoucí výroby [obec] v důsledku fúze s původním zaměstnavatelem. Žalobci byl dne 11. 3. 2022 doručen dopis oznamující okamžité zrušení pracovního poměru ze dne 9. 3. 2022, žalobce vyslovil písemně nesouhlas dopisem ze dne 14. 3. 2022 a oznámil, že na dalším zaměstnávání trvá. Účastníci se dohodli na vypořádání tak, že žalovaná se zavazuje žalobci vyplatit 4,5 násobek průměrné měsíční mzdy žalobce. Žalobce předložil poslední mzdový výměr z 30. 4. 2020, který uvádí měsíční hrubou mzdu 103 000 Kč, celkem 463 500 Kč. Žalovaná uvedla, že je třeba uvést částku po zdanění a je třeba konzultace odborníků. Soud navrhl účastníkům uzavření smíru. 4. Účastníci shodně navrhli dne 8. 9. 2022, aby soud schválil smír ve znění uvedeném ve výrokové části tohoto usnesení. 5. Podle § 99 odst. 1 věty první o. s. ř. připouští-li to povaha věci, mohou účastníci skončit řízení soudním smírem. Podle § 99 odst. 2 věty první o. s. ř. soud rozhodne o tom, zda smír schvaluje; neschválí jej, je-li v rozporu s právními předpisy. Z citovaných ustanovení vyplývá, že nelze schválit smír ve věcech, u nichž jejich povaha nepřipouští uzavření smíru, a tehdy, kdyby smír byl v rozporu s právními předpisy. Právní teorie i soudní praxe zastává názor, že povaha věci připouští uzavření smíru zpravidla ve věcech, v nichž jsou účastníci v typickém dvoustranném poměru, jestliže hmotně právní úprava nevylučuje, aby si účastníci mezi sebou upravili právní vztahy dispozitivními úkony. Z uvedeného vyplývá, že povahou věci je vyloučeno uzavřít smír zejména a) ve věcech, v nichž lze zahájit řízení i bez návrhu (srov. § 13 zákona č. 292/2013 Sb., o zvláštních řízeních soudních, (dále jen „z. ř. s.”)); b) ve věcech, v nichž se rozhoduje o osobním stavu (srov. 13 z. ř. s. ve spojení s §§ 367, 371 z. ř. s.); c) ve věcech, v nichž hmotné právo nepřipouští vyřízení věci dohodou účastníků právního vztahu. Zda smír není v rozporu s právními předpisy je soud povinen zkoumat při rozhodování o schválení smíru. Protože smír je dvoustranným dispozitivním úkonem účastníků řízení, který má základ v hmotném právu, je smír v rozporu s právními předpisy zejména tehdy, jestliže a) dohoda účastníků je z hlediska obecných požadavků kladených na právní úkony neplatná; z tohoto pohledu je v rozporu s právními předpisy i takový smír, který nebyl učiněn určitě a srozumitelně. 6. V posuzované věci se žalobce domáhá vyslovení neplatnosti okamžitého zrušení pracovního poměru. Z toho, co bylo řečeno o přípustnosti uzavření soudního smíru, je nepochybné, že předmětem tohoto řízení jsou subjektivní práva, jimiž mohou účastníci (jejich nositelé) podle jejich povahy i podle příslušných zákonných předpisů (k tomu srovnej § 55 zákona č. 262/2006 Sb., zákoník práce) volně nakládat, o nichž se rozhoduje ve sporném řízení, a ve kterém tedy účastníci mohou uzavřít smír. Soud proto účastníky navržený smír schválil. 7. Součástí smíru je ujednání účastníků o nákladech řízení, a proto o nich soud zvlášť nerozhodoval. 8. O vrácení poměrné části soudního poplatku soud rozhodl podle § 10 odst. 7 zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, ve znění pozdějších předpisů.