18 C 1/2022-18 — Obvodní soud pro Prahu 10

1. Žalobkyně se žalobou domáhala na žalovaném zaplacení částky 1754,51 Kč s příslušenstvím, z titulu neuhrazení televizního poplatku, který byl žalovaný z pozice držitele televizního přijímače povinen platit podle zákona č. 348/2005 Sb., o rozhlasových a televizních poplatcích. Žalovaný se přihlásil jako poplatník televizního poplatku dne 30. 10. 2018. Žalovaný nezaplatil televizní poplatky za období od května 2019 do května 2020, jejichž výše činí 135 Kč měsíčně (za měsíc květen 2019 134,51 Kč). Žalovaný i přes výzvu žalobkyně dluh neuhradil. 2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. 3. Vzhledem k tomu, že ve věci bylo možné rozhodnout jen na základě listinných důkazů a že se účastníci práva účasti na projednání věci vzdali, postupoval soud podle § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“) a rozhodl bez nařízení jednání. 4. Na základě předložených listinných důkazů (potvrzení o přihlášení poplatníka televizních poplatků – výpis z evidence České pošty, specifikace výpočtu kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení, upomínka žalobkyně ze dne 8. 3. 2021 včetně fotokopie dodejky, upomínka žalobkyně ze dne 18. 5. 2021 včetně fotokopie dodejky) učinil soud následující závěr o skutkovém stavu: v říjnu 2018 se žalovaný přihlásil do příslušné evidence držitelů televizního přijímače jakožto poplatník televizního poplatku. Výše televizního poplatku činí 135 Kč měsíčně. Tento poplatek však včas a řádně nehradil, když žalobkyni nezaplatil poplatky za období od května 2019 do května 2020, v celkové výši 1754,51 Kč, a to i přes upomínky žalobkyně. 5. Takto zjištěný skutkový stav posoudil soud následovně: Podle § 3 odst. 2 zákona č. 348/2005 Sb., o rozhlasových a televizních poplatcích, je poplatníkem televizního poplatku fyzická osoba nebo právnická osoba, která vlastní televizní přijímač. Podle § 6 téhož zákona činí měsíční výše televizního poplatku 135 Kč. 6. Podle § 7 odst. 2 téhož zákona, je-li poplatníkem fyzická osoba, je rozhlasový nebo televizní poplatek splatný nejpozději do patnáctého dne každého kalendářního měsíce. První platba rozhlasového nebo televizního poplatku je splatná nejpozději do patnáctého dne kalendářního měsíce následujícího po měsíci, v němž se fyzická osoba stala poplatníkem. 7. Podle § 10 téhož zákona, nezaplatí-li poplatník včas rozhlasový nebo televizní poplatek nebo přirážku k poplatkům ani na základě výzvy provozovatele ze zákona, ve které bude stanovena přiměřená lhůta k úhradě, je provozovatel vysílání ze zákona oprávněn domáhat se svého práva u soudu včetně zaplacení úroku z prodlení určeného předpisy práva občanského. 8. Podle § 1970 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. 9. Soud posoudil věc po právní stránce takto: žalovanému, jakožto držiteli televizního přijímače, vznikla v souvislosti s § 3 odst. 2 zákona č. 348/2005 Sb., povinnost hradit žalobkyni televizní poplatky ve výši stanovené tímto zákonem. Žalovaný tuto povinnost řádně nesplnil, když žalobkyni neuhradil poplatky za období od května 2019 do května 2020 v celkové výši 1754,51 Kč. Žalobkyni dále vzniklo právo požadovat po žalovaném zákonný úrok z prodlení ve výši vyplývající z nařízení vlády č. 351/2013 Sb., a to vždy ode dne následujícího po dni splatnosti každé dlužné platby tak, jak tato splatnost vyplývá z § 7 zákona č. 348/2005 Sb. Žalobkyně žádala přiznat kapitalizovaný úrok z prodlení do dne vyhotovení žaloby ve výši 319,85 Kč, a z toho důvodu byl přiznán v této výši. Jelikož žalobou uplatněný nárok byl prokázán, žalovaný nepředložil na svou obranu žádné důkazy, a tudíž nijak neprokázal, že by žalovanou částku zaplatil, rozhodl soud s odkazem na citovaná zákonná ustanovení tak, jak je uvedeno ve výroku tohoto rozsudku. 10. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 500 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 400 Kč a nákladů řízení uplatněných v souladu s § 151 odst. 3 o. s. ř., které činí podle § 2 odst. 1 vyhlášky Ministerstva spravedlnosti č. 254/2015 Sb., částku 100 Kč za jeden úkon učiněný ve věci do podání návrhu na zahájení řízení včetně (návrh ve věci samé). Náklady za právní zastoupení nebyly žalobkyni přiznány, neboť je soud nepovažuje za účelně vynaložené. Soud vychází z toho, že žalobkyně sama spravuje agendu televizních poplatků, má své právní oddělení a je tak nepochybně personálně i technicky vybavena k uplatňování nároků spojených s poplatkovou povinností držitelů televizních přijímačů, včetně uplatnění těchto nároků v soudním řízení (viz nález Ústavního soudu sp. zn. I. ÚS 3768/14).