21 C 93/2022-32 — Obvodní soud pro Prahu 10

1. Žalobkyně se domáhala vůči žalovanému, aby mu soud uložil povinnost zaplatit žalobkyni 5 120 Kč s příslušenstvím, z titulu smlouvy o [anonymizována dvě slova] uzavřené dne 25. 11. 2015 mezi právní předchůdkyní žalobkyně [právnická osoba], [IČO], a žalovaným. 2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. 3. Soud ve věci rozhodoval podle § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“), v nepřítomnosti žalobkyně i žalovaného. Oba byli k prvnímu jednání konanému dne 25. 7. 2022 řádně předvoláni, žalobkyně se omluvila a souhlasila s jednáním ve své nepřítomnosti, žalovaný se bez omluvy nedostavil. Soud tak vycházel podle § 120 odst. 2 věty druhé o. s. ř. z listinných důkazů předložených žalobkyní, které byly u jednání provedeny. 4. Žalobkyně v žalobě tvrdila, že na ni společnost [právnická osoba], [IČO] (dále jen„ [anonymizováno]“), převedla žalovanou pohledávku. K prokázání této skutečnosti soudu předložila jednak„ oznámení o postoupení pohledávky“ ze dne 13. 4. 2021, které měla [anonymizováno] zaslat žalované, jednak„ smlouvu o postoupení pohledávek“ ze dne 3. 3. 2021 uzavřenou mezi žalobkyní a [anonymizováno]. 5. Pokud jde o oznámení o postoupení pohledávky ze dne 13. 4. 2021, je v něm uvedeno, že toto právní jednání činí sama [právnická osoba], tedy postupitel. Právnická osoba však sama za sebe právně jednat nemůže a k právnímu jednání potřebuje zástupce (typicky zástupce sui generis – člena statutárního orgánu, případně jinou oprávněnou osobu). Z oznámení o postoupení pohledávky nicméně nijak neplyne, kdo v tomto případě za [anonymizováno] jednal (člen / členové statutárního orgánu, smluvní zástupce či jiná osoba), obsahuje pouze označení [anonymizováno] pod textem oznámení. Toto právní jednání tedy nelze [právnická osoba] přičíst a soud je shledal jako zdánlivé, pročež k němu nepřihlížel. Nadto bylo oznámení součástí zásilky obsahující předžalobní výzvu zástupce žalobkyně (postupníka), přičemž na podacím lístku hybridní pošty ze dne 13. 4. 2021 uvedené zásilky byla jako odesílatel oznámení uvedena společnost [právnická osoba], tj. osoba odlišná od postupitele i postupníka. Ačkoli tedy obecně platí, že právním následkem oznámení postupitele dlužníkovi o postoupení pohledávky je vznik povinnosti dlužníka plnit postupníkovi (viz rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 9. 12. 2009, sp. zn. 31 Cdo 1328/2007, uveřejněný pod [číslo] Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, a rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 30. 10. 2019, sp. zn. 32 Cdo 1552/2019), v projednávané věci k oznámení postoupení pohledávky postupitelem žalované nedošlo. Předložené oznámení aktivní věcnou legitimaci žalobkyně neprokazuje. 6. Soud se proto zabýval obsahem„ smlouvy o postoupení pohledávek“ ze dne 3. 3. 2021 a zkoumal, zda byla předmětná pohledávka [anonymizováno] postoupena na žalobkyni na jejím základě. Dle [anonymizováno] 3 této smlouvy, pokud postupník nezaplatí za postupované pohledávky úplatu v termínu dle [anonymizováno] této smlouvy, k postoupení pohledávek nedojde (postoupení není účinné). Dle [anonymizováno] se smluvní strany dohodly, že úplata za postoupení pohledávek je stanovena procentem z celkové výše pohledávek; závazek postupníka uhradit úplatu za postoupení pohledávek se považuje za splněný v okamžiku připsání příslušné částky na bankovní účet postupitele. Žalobkyně přitom soudu žádný doklad o tom, že cenu za postoupení předmětné [anonymizována dvě slova] uhradila, nepředložila. Neprokázala tedy, že smlouva o postoupení pohledávek uzavřená mezi ní a [anonymizováno] ve smyslu shora citovaných ustanovení občanského zákoníku nabyla ve vztahu k postoupeným pohledávkám účinnosti. 7. Z dalších provedených listinných důkazů soud nezjistil žádné skutečnosti rozhodné pro posouzení klíčové otázky aktivní věcné legitimace žalobkyně. 8. Poučení podle § 118a odst. 1 a 3 o. s. ř. soud poskytuje pouze u jednání. Jelikož se žalobkyně k jednání nedostavila, o možnost být soudem řádně poučena o riziku neunesení svého důkazního břemene ohledně své aktivní legitimace se sama připravila. Soud není povinen poskytovat poučení žalobkyni písemně, obzvlášť ne tehdy, je-li zastoupena advokátem. Uvádí-li žalobkyně ve své omluvě z jednání, že v případě, že by jí hrozilo neunesení břemene tvrzení či důkazního, žádá o poučení a poskytnutí lhůty, přehlíží, že soud poučuje podle § 118a odst. 1 a 3 o. s. ř. toliko u jednání v přítomnosti účastníka řízení, vůči němuž poučení směřuje, jakož i to, že k podmíněnému podání se podle § 41a odst. 2 o. s. ř. nepřihlíží (srov. usnesení Ústavního soudu ze dne 27. 10. 2020, sp. zn. III. ÚS 2848/10, a usnesení Nejvyššího soudu ze dne 24. 3. 2010, sp. zn. 28 Cdo 3665/2009; v usnesení sp. zn. 28 Cdo 3665/2009 Nejvyšší soud uzavřel, že„ ustanovení § 118a o. s. ř. upravuje jen poučovací povinnost soudu při jednání. Nemohl-li soud poskytnout účastníku poučení podle ustanovení § 118a o. s. ř. proto, že se nedostavil k jednání, není oprávněn ani povinen mu sdělovat potřebná poučení jinak a není ani povinen jen z tohoto důvodu odročovat jednání.“). 9. Vzhledem k tomu, že se žalobkyni nepodařilo předloženými listinnými důkazy prokázat svou aktivní věcnou legitimaci, soud žalobu výrokem I. tohoto rozsudku zamítl. 10. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud výrokem II. tohoto rozsudku podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že žádný z účastníků nemá na jejich náhradu právo, neboť zcela úspěšnému žalovanému v řízení žádné náklady nevznikly.