22 C 129/2022-26 — Obvodní soud pro Prahu 10

1. Žalobkyně se žalobou (návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu) domáhala vůči žalované, aby jí soud uložil povinnost zaplatit žalobkyni 22 101 Kč s příslušenstvím z titulu smlouvy o poskytování odlehčovací služby (dále jen„ smlouva“). 2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila. 3. Žalobkyně podáním ze dne 20. 9. 2022 vzala žalobu částečně zpět, jelikož žalovaná dne 5. 9. 2022 žalobkyni uhradila částku 22 101 Kč, kterou žalobkyně započetla na jistinu. 4. Účastníci řízení na základě výzvy soudu svým postojem dali najevo souhlas s tím, aby soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání. Soud proto ve věci postupoval podle § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”), dle kterého k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednávání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasí. 5. V řízení z listinných důkazů vyplynulo, že dne 28. 7. 2021 žalobkyně uzavřela se žalovanou smlouvu o poskytování odlehčovací služby, na základě které se žalobkyně zavázala k poskytování sociální služby v rozsahu určeném smlouvou. Žalovaná se ve smlouvě zavázala hradit za poskytnuté služby částku 210 Kč denně za ubytování a částku 170 Kč denně za stravu (smlouvou o poskytování odlehčovací služby [číslo] VZ/OS/2021 ze dne 28. 7. 2021). 6. Ačkoliv byla žalovaná opětovně žalobkyní upomínána, neuhradila dlužnou částku za služby za období od července do října 2021 ve výši 22 101 Kč, splatnou dne 15. 9. 2021 (upomínkou ze dne 4. 9. 2021). 7. Žalovaná dluh neuhradila ani navzdory zaslané předžalobní upomínce (předžalobní upomínkou ze dne 27. 4. 2022 včetně podacího lístku). 8. Soud nemá důvod pochybovat o uvedených skutečnostech, tím spíše za situace, kdy žalovaná soudu žádné důkazy nepředložila, žalobou uplatněný nárok nesporovala a uhrazení dlužné částky netvrdila. 9. Po právní stránce soud posoudil věc následovně: 10. Na projednávanou věc je nutné aplikovat ustanovení zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen„ o. z.“) a zákona č. 108/2006 Sb., o sociálních službách (dále jen„ zákon o sociálních službách“). 11. Podle § 1746 odst. 2 o. z. mohou strany uzavřít i takovou smlouvu, která není zvláště jako typ smlouvy upravena. 12. Podle § 44 odst. 1 zákona o sociálních službách jsou odlehčovací služby terénní, ambulantní nebo pobytové služby poskytované osobám, které mají sníženou soběstačnost z důvodu věku, chronického onemocnění nebo zdravotního postižení, o které je jinak pečováno v jejich přirozeném sociálním prostředí; cílem služby je umožnit pečující fyzické osobě nezbytný odpočinek. 13. Podle § 75 odst. 1 písm. f) věty první zákona o sociálních službách osoby hradí na poskytování odlehčovacích služeb (§ 44) úhradu za základní činnosti v rozsahu stanoveném smlouvou, není-li v odstavci 2 stanoveno jinak. 14. Podle § 96 odst. 1 o. s. ř. žalobce (navrhovatel) může vzít za řízení zpět návrh na jeho zahájení, a to zčásti nebo zcela. 15. Podle § 96 odst. 2 věty první je-li návrh vzat zpět, soud řízení zcela, popřípadě v rozsahu zpětvzetí návrhu, zastaví. 16. Žalobkyně a žalovaná uzavřely smlouvu ve smyslu § 1746 o. z. a § 44 odst. 1 zákona o sociálních službách, na základě které žalobkyně poskytovala žalované odlehčovací služby. Žalovaná porušila povinnost plynoucí ze smlouvy, neboť za poskytnuté služby v období od července do října 2021 neuhradila částky sjednané smlouvou. 17. Žalobkyně vyzvala žalovanou k úhradě dlužné částky ve lhůtě do 15. 9. 2021, nicméně žalovaná dlužnou částku neuhradila. Ode dne následujícího má proto žalobkyně nárok na zákonný úrok z prodlení z dlužné jistiny do jejího zaplacení, tj. do dne 5. 9. 2022. Výše úroku z prodlení vychází z § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. 18. Výrokem I. tohoto rozsudku pak soud řízení zastavil co do jistiny ve výši 22 101 Kč, neboť žalobkyně vzala žalobu v této části zpět podáním ze dne 20. 9. 2022. 19. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 a § 146 odst. 2 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, resp. nezavinila, že řízení bylo zastaveno, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 3 042 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 1 106 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 22 101 Kč sestávající z částky 300 Kč za každý ze čtyř úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci (převzetí a příprava zastoupení, předžalobní upomínka, sepis a podání žaloby, částečné zpětvzetí žaloby) včetně čtyř paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 1 600 Kč ve výši 336 Kč. Podle § 149 odst. 1 o. s. ř. přiznal soud tyto náklady k rukám zástupce žalobkyně. 20. Soud dospěl k závěru, že v tomto případě jsou splněny podmínky pro přiznání náhrady nákladů řízení v rozsahu podle § 14b a. t. Žaloba je podána na stručném ustáleném vzoru, čímž se celý proces stává z velké části pouze automatizovanou administrativní záležitostí, nevyžadující složité právní posouzení ani zásadní individualizaci skutkových a právních tvrzení. 21. Lhůta k plnění byla v obou případech stanovena v délce tří dnů od právní moci rozsudku podle § 160 odst. 1 věty první o. s. ř.