28 C 173/2021-51 — Obvodní soud pro Prahu 10

1. Žalobce se žalobou (návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu) domáhal po žalovaném zaplacení částky 3 780 Kč s příslušenstvím za dlužné televizní poplatky coby držitele televizního přijímače, které byl žalovaný povinen zaplatit v období říjen 2017 až leden 2020. Součet nezaplacených poplatků tak činí 3 780 Kč (tj. 135 Kč/měsíc). Žalovaný byl vyzván k úhradě dlužné částky, avšak neuhradil ničeho. 2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. 3. V daném případě soud zjistil, že žalovaný je občanem [země], avšak má v České republice bydliště. Pravomoc českého soudu je dána v souladu s čl. 4 [nařízení EP] ze dne 12. prosince 2012. 4. Jelikož předmětem řízení bylo peněžité plnění nepřevyšující částku 10 000 Kč, tj. bagatelní spor, dle § 157 odst. 4 o. s. ř. v návaznosti na § 202 odst. 2 o. s. ř., soud se omezil při svém zdůvodnění rozhodnutí pouze na závěr o skutkovém stavu a právní posouzení věci. 5. Z předložených listin dospěl soud k následujícímu závěru o skutkovém stavu: Žalovaný se na základě zařazení žalobcem do evidence poplatníků stal poplatníkem televizního poplatku ze zákona, z čehož mu vznikl závazek hradit televizní poplatek ve výši 135 Kč měsíčně (výzva k přihlášení poplatníka, zařazení, potvrzení České pošty, potvrzení o přihlášení poplatníka [anonymizována dvě slova]). Žalovaný tuto svou povinnost neplnil řádně a včas, kdy za období říjen 2017 až leden 2020, tj. 28 měsíců, neuhradil [anonymizována dvě slova] (Výzva k úhradě vč. Dodejky). 6. Shora uvedené listinné důkazy považuje soud za věrohodné, plně prokazující zjištěný skutkový stav shora uvedený, soud nemá důvodu pochybovat o skutečnostech z nich zjištěných. Žalovaný žádné důkazy soudu nepředložil. Soud proto při zjišťování skutkového stavu vycházel pouze ze shora uvedených důkazů navržených žalobcem. 7. Po právní stránce soud posoudil věc následovně. Žalovaný je poplatníkem dle § 3 odst. 2 zákona č. 348/2005 Sb., o rozhlasových a televizních poplatcích, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ zákon“), přičemž dle § 2 odst. 2 zákona se televizní poplatek platí ze zařízení technicky způsobilého k individuálně volitelné reprodukci televizního vysílání bez ohledu na způsob příjmu. Zákon konstruuje povinnost platit televizní poplatek jako povinnost založenou pouhým držením televizního přijímače, bez ohledu na způsob jeho užívání. Dle § 7 odst. 2 zákona je-li poplatníkem fyzická osoba, je televizní poplatek splatný nejpozději do patnáctého dne každého kalendářního měsíce. Poprvé se televizní poplatek platí počínaje kalendářním měsícem následujícím po měsíci, v němž se taková osoba stala poplatníkem. Žalovaný tedy byl povinen od zařazení do evidence poplatníků daný poplatek hradit ve výši 135 Kč měsíčně, přičemž neprokázal, že by v období říjen 2017 do ledna 2020 [anonymizována dvě slova] uhradil. O úroku z prodlení soud rozhodl dle § 10 zákona a § 1970 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů, přičemž úrok z prodlení byl žalobcem požadován za období vždy od prvého dne prodlení s platbou každého jednotlivého poplatku do dne podání žaloby, který žalobce kapitalizoval na částku 633,02 Kč. 8. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobci, jenž byl v řízení zcela úspěšný, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 1 126 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 400 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 3 780 Kč sestávající z částky 200 Kč za převzetí a přípravu zastoupení dle § 11 odst. 1 písm. a) a. t. a z částky 200 Kč za písemné podání nebo návrh ve věci samé dle § 11 odst. 1 písm. d) a. t. včetně dvou paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a daň z přidané hodnoty dle § 137 odst. 3 o. s. ř. ve výši 21 % z částky 600 Kč, tj. ve výši 126 Kč Lhůtu k plnění soud ve výroku I. a II. stanovil dle § 160 odst. 1 o. s. ř.