28 C 59/2022-30 — Obvodní soud pro Prahu 10

1. Žalobkyně se žalobou domáhala po žalovaném zaplacení částky 810 Kč s příslušenstvím za dlužné televizní poplatky coby držitele [anonymizována dvě slova], které byl žalovaný povinen zaplatit v období [anonymizováno] [rok] až září [rok]. Součet nezaplacených poplatků tak činí 810 Kč (tj. 135 Kč/měsíc). Žalovaný byl vyzván k úhradě dlužné částky, avšak neuhradil ničeho. 2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. 3. V daném případě soud zjistil, že žalovaný je státním příslušníkem [země], avšak má v České republice bydliště. Pravomoc českého soudu je dána v souladu s čl. 4 [nařízení EP] ze dne [datum]. 4. Jelikož předmětem řízení bylo peněžité plnění nepřevyšující částku 10 000 Kč, tj. bagatelní spor, dle § 157 odst. 4 o. s. ř. v návaznosti na § 202 odst. 2 o. s. ř., soud se omezil při svém zdůvodnění rozhodnutí pouze na závěr o skutkovém stavu a právní posouzení věci. 5. Z předložených listin dospěl soud k následujícímu závěru o skutkovém stavu: Žalovaný se na základě přihlášení do evidence poplatníků stal poplatníkem [anonymizována dvě slova], z čehož mu vznikl závazek hradit [anonymizována dvě slova] ve výši 135 Kč měsíčně (potvrzení o přihlášení poplatníka [anonymizováno] poplatků). Žalovaný tuto svou povinnost neplnil řádně a včas, kdy za období květen 2021 až září 2021, neuhradil televizní poplatek (Výzva k úhradě ze dne [datum] vč. Dodejky). 6. Shora uvedené listinné důkazy považuje soud za věrohodné, plně prokazující zjištěný skutkový stav shora uvedený, soud nemá důvodu pochybovat o skutečnostech z nich zjištěných. Žalovaný žádné důkazy soudu nepředložil. Soud proto při zjišťování skutkového stavu vycházel pouze ze shora uvedených důkazů navržených žalobkyní. 7. Po právní stránce soud posoudil věc následovně. Žalovaná je poplatníkem dle § 3 odst. 2 zákona č. 348/2005 Sb., o rozhlasových a televizních poplatcích, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ zákon“), přičemž dle § 2 odst. 2 zákona se televizní poplatek platí ze zařízení technicky způsobilého k individuálně volitelné reprodukci televizního vysílání bez ohledu na způsob příjmu. Zákon konstruuje povinnost platit televizní poplatek jako povinnost založenou pouhým držením televizního přijímače, bez ohledu na způsob jeho užívání. Dle § 7 odst. 2 zákona je-li poplatníkem fyzická osoba, je televizní poplatek splatný nejpozději do patnáctého dne každého kalendářního měsíce. Poprvé se televizní poplatek platí počínaje kalendářním měsícem následujícím po měsíci, v němž se taková osoba stala poplatníkem. Žalovaný tedy byl povinen od přihlášení do evidence poplatníků daný poplatek hradit ve výši 135 Kč měsíčně, přičemž neprokázal, že by v období [anonymizováno] [rok] až září [rok] [anonymizována dvě slova] uhradil. O úroku z prodlení soud rozhodl dle § 10 zákona a § 1970 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů. 8. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 1 126 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 400 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 810 Kč sestávající z částky 200 Kč za převzetí a přípravu zastoupení dle § 11 odst. 1 písm. a) a. t. a z částky 200 Kč za písemné podání nebo návrh ve věci samé dle § 11 odst. 1 písm. d) a. t. včetně dvou paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a daň z přidané hodnoty dle § 137 odst. 3 o. s. ř. ve výši 21 % z částky 600 Kč, tj. ve výši 126 Kč. 9. Lhůtu k plnění soud ve výroku I. a II. stanovil dle § 160 odst. 1 o. s. ř.