34 C 150/2022-24 — Obvodní soud pro Prahu 10

Žalobkyně se žalobou (návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu) domáhala vůči žalovanému, aby mu soud uložil povinnost zaplatit žalobkyni částku v celkové výši 7 000 Kč se zákonným úrokem z prodlení z titulu neuhrazeného příspěvku do [anonymizováno] fondu za období od 8. 8. 2019 do 21. 1. 2020 a od 22. 1. 2020 do 13. 5. 2020, vyplývající z provozování vozidla bez sjednaného pojištění odpovědnosti z jeho provozu. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. Účastníci řízení na základě výzvy soudu souhlasili s tím, aby soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání. Soud proto ve věci postupoval podle § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“), dle kterého k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednávání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasí. V řízení bylo listinnými důkazy prokázáno, že žalovaný byl vlastníkem a provozovatelem vozidla [registrační značka] [VIN kód] ([anonymizováno] s objemem válců nad [anonymizována dvě slova]), číslo technického průkazu vozidla [anonymizováno] (výzvou k úhradě příspěvku do [anonymizováno] fondu [anonymizováno] ze dne 5. 3. 2020 a 22. 10. 2020, zprávou [stát. instituce] ze dne 13. 6. 2022). V době od 8. 8. 2019 do 21. 1. 2020 (celkem 167 dní) a od 22. 1. 2020 do 13. 5. 2020 (celkem 113 dní) neměl žalovaný ohledně tohoto vozidla uzavřenou smlouvu o pojištění odpovědnosti za škodu způsobenou uvedeným vozidlem (tzv. povinné ručení) (výzvou k úhradě příspěvku do [anonymizováno] fondu [anonymizováno] ze dne 5. 3. 2020 a 22. 10. 2020). Žalobkyně dne 5. 3. 2020 vyzvala žalovaného k úhradě částky 4 175 Kč odpovídající příspěvku za období od 8. 8. 2019 do 21. 1. 2020 (výzvou ze dne 5. 3. 2020 s informací o zásilce) a dne 22. 10. 2020 k úhradě částky 2 825 Kč odpovídající příspěvku za období od 22. 1. 2020 do 13. 5. 2020 (výzvou ze dne 22. 10. 2020 s informací o zásilce), avšak ten na tyto výzvy nereagoval a ničeho neuhradil, a to ani po zaslání předžalobních upomínek (předžalobní upomínkou ze dne 13. 9. 2021 a dne 8. 12. 2021 s podacími archy). Soud nemá důvodu pochybovat o uvedených skutečnostech, tím spíše za situace, kdy žalovaný soudu žádné důkazy nepředložil, žalobou uplatněný nárok nesporoval a uhrazení dlužné částky netvrdil. Soud věc po právní stránce posoudil podle § 1 odst. 2 písm. a) a § 4 zákona č. 168/1999 Sb., o pojištění odpovědnosti za škodu způsobenou provozem vozidla (dále jen„ zákon“), ve spojení se zákonem č. 89/2012 Sb., občanským zákoníkem (dále jen„ o. z.“). Ačkoliv byl žalovaný vlastníkem a provozovatelem předmětných vozidel, v období od 8. 8. 2019 do 21. 1. 2020 (celkem 167 dní) a od 22. 1. 2020 do 13. 5. 2020 (celkem 113 dní) neměl sjednáno zákonem uložené pojištění odpovědnosti. Žalobkyně, která je právnickou osobou oprávněnou k výběru příspěvku placeného provozovatelem a vlastníkem [anonymizováno] vozidla, které je provozováno bez pojištění odpovědnosti z provozu vozidla, tak má ze zákona nárok na uhrazení příspěvku do [anonymizováno] fondu ve výši zákonné denní sazby (25 Kč), stanovené v § 2 odst. 1 písm. d) vyhlášky Ministerstva financí České republiky č. 205/1999 Sb., vynásobené počtem dní (167 dní a 113 dní), za něž nebylo pojištění odpovědnosti hrazeno. Dále žalobkyni náleží náhrada nákladů mimosoudního uplatnění práva na příspěvek dle § 4 odst. 4 zákona ve výši 300 Kč stanovené v § 2a vyhlášky Ministerstva financí České republiky č. 205/1999 Sb. Žalovaný příspěvek do garančního fondu žalobkyně, po výzvě žalobkyně dle § 4 odst. 7 zákona, řádně a včas nezaplatil, čímž se dostal dne 20. 4. 2020, resp. dne 6. 1. 2021 dle § 1968 o. z. do prodlení se zaplacením peněžitého dluhu a podle § 1970 o. z. vzniklo žalobkyni právo požadovat po žalovaném vedle příspěvku i zaplacení úroku z prodlení. Výše úroku z prodlení vychází z § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Vzhledem k tomu, že se žalobkyni předloženými listinnými důkazy podařilo prokázat tvrzení obsažená v žalobě, rozhodl soud s odkazem na citovaná zákonná ustanovení tak, jak je uvedeno ve výroku I. a II. tohoto rozsudku. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 1 489 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 400 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 7 000 Kč sestávající z částky 200 Kč za převzetí a přípravu zastoupení dle § 11 odst. 1 písm. a) a. t., z částky 200 Kč za výzvu k plnění se základním skutkovým a právním rozborem předcházející návrhu ve věci samé dle § 11 odst. 1 písm. d) a. t. a z částky 200 Kč za písemné podání nebo návrh ve věci samé dle § 11 odst. 1 písm. d) a. t. včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 900 Kč ve výši 189 Kč. Lhůta k plnění byla v obou případech stanovena v délce 3 dnů od právní moci rozsudku podle ustanovení § 160 odst. 1 věta 1 o.s.ř. a dle ustanovení § 149 odst. 1 o.s.ř. byla povinnost žalovaného k náhradě nákladů řízení stanovena k rukám zástupce žalobkyně. Stručné odůvodnění tohoto rozsudku vychází z § 157 odst. 4 o. s. ř., podle něhož v odůvodnění rozsudku, proti němuž není odvolání přípustné, soud uvede pouze předmět řízení, závěr o skutkovém stavu a stručné právní posouzení věci.