34 C 183/2022-25 — Obvodní soud pro Prahu 10

Žalobkyně se žalobou ze dne 1. 4. 2022 domáhala rozhodnutí, kterým by byla žalované uložena povinnost zaplatit žalobkyni částku 14 990 Kč s příslušenstvím z titulu účastnické smlouvy o poskytování služeb [číslo] [číslo]. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila. Účastníci řízení na základě výzvy soudu souhlasili s tím, aby soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání. Soud proto ve věci postupoval podle § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“), dle kterého k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednávání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasí. V řízení z listinných důkazů vyplynulo, že žalobkyně s žalovanou uzavřely účastnické smlouvy [číslo] [číslo] jejichž nedílnou součástí byly kupní smlouvy a [anonymizováno] podmínky společnosti [anonymizováno] [právnická osoba] (dále jen„ VP“). Na jejich základě se žalobkyně zavázala poskytovat žalované veřejně dostupné služby elektronických komunikací včetně služeb třetích stran (účastnickými smlouvami [číslo] [číslo]). Na základě kupních smluv obsažených v účastnických smlouvách žalovaná zakoupila zařízení 1) [anonymizováno] [číslo] typu [anonymizována čtyři slova]) – [anonymizováno] za kupní cenu 8 999 Kč, přičemž část kupní ceny ve výši 8 Kč uhradila žalovaná jako akontaci při převzetí zařízení, část kupní ceny ve výši 5 000 Kč představovala tzv. podmíněnou slevu a zbylou část kupní ceny ve výši 2 998 Kč se žalovaná zavázala splácet ve 23 měsíčních splátkách po 130 Kč, 2) [anonymizováno] [číslo] typu [anonymizována čtyři slova]) – [anonymizováno] za kupní cenu 4 001 Kč, přičemž při převzetí uhradila částku 1 Kč a část kupní ceny ve výši 4 000 Kč představovala tzv. podmíněnou slevu, 3) [anonymizováno] [číslo] typu [anonymizována dvě slova] – [anonymizováno] za kupní cenu 3 899 Kč, přičemž část kupní ceny ve výši 1 Kč uhradila žalovaná při převzetí zařízení a část kupní ceny ve výši 3 898 Kč představovala celkovou slevu. Splatnost měsíčních splátek se řídila datem splatnosti jednotlivých vyúčtování (účastnickými smlouvami [číslo] [číslo]). Vyúčtování služeb byla žalované doručována v elektronické podobě, neboť tento způsob žalovaná sám zvolila (účastnickými smlouvami, část [anonymizováno] služeb). Žalovaná neuhradila vyúčtování služeb [číslo] splatné dne 10. 2. 2021 skládající se ze splátky zařízení ve výši 2 990 Kč, vyúčtování služeb [číslo] splatné dne 16. 2. 2021 skládající se doúčtované slevy k zařízení ve výši 4 000 Kč, vyúčtování služeb [číslo] splatné dne 16. 2. 2021 skládající se z doúčtované slevy k zařízení ve výši 5 000 Kč a vyúčtování služeb [číslo] splatné dne 18. 5. 2021 skládající se z doúčtované slevy k zařízení ve výši 3 000 Kč (vyúčtováním [číslo] [číslo] [číslo] [číslo]). Žalobkyně vyzvala žalovanou k úhradě dlužné částky předžalobní upomínkou ze dne 22. 2. 2022 (předžalobní upomínkou včetně potvrzení o podání). Soud nemá důvod pochybovat o uvedených skutečnostech, tím spíše za situace, kdy žalovaná soudu žádné důkazy nepředložila, žalobou uplatněný nárok nesporovala a uhrazení dlužné částky netvrdila. Po právní stránce soud věc posoudil podle § 63 a násl. zákona č. 127/2005 Sb., o elektronických komunikacích (dále jen „zákon“), ve spojení s § 2079 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“). Žalovaná s žalobkyní uzavřely účastnické smlouvy o poskytování služeb podle § 63 a násl. zákona, v rámci nichž žalobkyně mj. poskytla žalované služby třetích stran a rovněž koncová zařízení dle § 2079 o. z. Žalovaná se zavázala hradit ceny služeb třetích stran a splátky zařízení dle měsíčních vyúčtování. Žalované byly vystaveny faktury [číslo] [číslo] [číslo] [číslo] z nichž žalobkyně požaduje pouze výše specifikované částky (představující nikoliv služby elektronické telekomunikace ve smyslu § 2 odst. 1 písm. n) zákona, neboť k řešení těchto sporů je příslušný [anonymizována dvě slova] úřad). Žalovaná dlužné částky neuhradila, čímž se dostala do prodlení se zaplacením peněžitého dluhu dle § 1968 o. z. ve spojení s § 1970 o. z., a žalobkyně má tak nárok i na zaplacení zákonného úroku z prodlení. Počátek prodlení je den následující po splatnosti shora uvedených faktur, přičemž žalobkyně požadovala úrok z prodlení pro celou dlužnou částku ode dne následujícího po splatnosti nejmladší faktury, tj. od 19. 5. 2021. Výše úroku z prodlení vychází z § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Vzhledem k tomu, že se žalobkyni předloženými listinnými důkazy podařilo prokázat tvrzení obsažená v žalobě, rozhodl soud s odkazem na citovaná zákonná ustanovení tak, je uvedeno ve výroku I. tohoto rozsudku. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 zákona o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 2 252 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku za žalobu v částce 800 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 14 990 Kč sestávající z částky 300 Kč za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 1 200 Kč ve výši 252 Kč. Podle § 149 odst. 1 o. s. ř. přiznal soud tyto náklady k rukám zástupce žalobkyně. Lhůtu k plnění soud stanovil podle § 160 odst. 1 části věty před středníkem o. s. ř.