34 C 255/2022-18 — Obvodní soud pro Prahu 10

Žalobkyně se žalobou (návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu) ze dne 28. 4. 2022 domáhala vydání rozhodnutí, kterým by byla žalované uložena povinnost zaplatit žalobkyni 1 167 Kč s příslušenstvím z titulu uzavřené přepravní smlouvy dne 20. 8. 2021, neboť žalovaná tohoto dne [anonymizováno 5 slov] [číslo] [anonymizováno] [obec] [anonymizováno], čímž s žalobkyní, resp. její [anonymizována dvě slova], uzavřela [anonymizováno] smlouvu, přičemž se k výzvě pověřené osoby neprokázala [anonymizována dvě slova] [anonymizováno]. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila. Účastníci řízení na základě výzvy soudu souhlasili s tím, aby soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání. Soud proto ve věci postupoval podle § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.”), dle kterého k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednávání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasí. V řízení bylo listinnými důkazy prokázáno, že žalovaná se dne 20. 8. 2021 přepravovala prostředkem veřejné dopravy provozovaným [anonymizována dvě slova] žalobkyně – [právnická osoba], a to [anonymizována dvě slova] [číslo] [anonymizováno] [obec] [anonymizováno] Na výzvu pověřené osoby se neprokázala [anonymizována dvě slova], [anonymizováno] a [anonymizováno] k [anonymizována dvě slova] (potvrzením o nedodržení [anonymizováno] ze dne 20. 8. 2021). Výše jízdného a přirážky k jízdnému jsou soudu známy z jeho úřední činnosti. Pohledávka za žalovanou vč. jejího příslušenství byla následně právní předchůdkyní žalobkyně postoupena na žalobkyni smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 9. 2. 2022, žalovaná byla o postoupení vyrozuměna. Žalovaná dlužnou částku neuhradila ani přes předžalobní upomínku žalobkyně (smlouvou o postoupení pohledávek, oznámením o postoupení pohledávky a předžalobní výzvou k úhradě dluhu s podacím archem). Soud nemá důvodu pochybovat o uvedených skutečnostech. Žalovaná žádné důkazy soudu nepředložila, žalobou uplatněný nárok nesporovala a uhrazení dlužné částky netvrdila. Soud proto při zjišťování skutkového stavu vycházel pouze z důkazů navržených žalobkyní. Soud věc po právní stránce posoudil podle [ustanovení pr. předpisu] [anonymizována dvě slova]“), ve spojení s [ustanovení pr. předpisu] [anonymizována dvě slova] [anonymizováno] a [anonymizována dvě slova] [anonymizováno]. Ačkoliv se žalovaná dne 20. 8. 2021 přepravovala prostředky [anonymizována dvě slova] provozovanými [anonymizována dvě slova] žalobkyně, a to [anonymizována dvě slova] [číslo] [anonymizováno] [obec] [anonymizováno], na výzvu pověřené osoby dle § 37 odst. 5 písm. b) zákona [anonymizována dvě slova] se neprokázala [anonymizována dvě slova] [anonymizováno], ačkoliv k tomu byla povinna. Vzhledem k tomu, že se žalovaná neprokázala [anonymizováno] dokladem a byla [anonymizována dvě slova] [anonymizována dvě slova], je považována za cestujícího, který se z příčin na své straně neprokázal platným jízdním dokladem (§ 7 odst. 6 vyhlášky), a je tak povinna zaplatit jízdné a přirážku k jízdnému. Žalobkyně tak má nárok na zaplacení jízdného ve výši 167 Kč za přepravu dne 20. 8. 2021 a přirážku k jízdnému ve výši 1 000 Kč dle platného tarifu [anonymizována dvě slova] pro vnitrostátní pro přepravu cestujících a smluvních přepravních podmínek [anonymizována dvě slova]. Splatnost [anonymizováno] vč. přirážky nastala ve smyslu ust. § 1958 odst. 2 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“), dne 20. 8. 2021. Žalovaná dlužnou částku neuhradila, čímž se dostala dle § 1968 o.z. do prodlení se zaplacením peněžitého dluhu a podle § 1970 o. z. vzniklo žalobkyni právo požadovat po žalované i zaplacení úroku z prodlení ode dne následujícího po dni jeho splatnosti. Výše úroku z prodlení vychází z § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Následně došlo k postoupení pohledávky za žalovanou na žalobkyni v souladu s ust. § 1879 o. z., podle něhož může věřitel celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi). O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 1 489 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 400 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 1 167 Kč sestávající z částky 200 Kč za převzetí a přípravu zastoupení dle § 11 odst. 1 písm. a) a. t., z částky 200 Kč za výzvu k plnění se základním skutkovým a právním rozborem předcházející návrhu ve věci samé dle § 11 odst. 1 písm. d) a. t. a z částky 200 Kč za písemné podání nebo návrh ve věci samé dle § 11 odst. 1 písm. d) a. t. včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 900 Kč ve výši 189 Kč. Lhůta k plnění byla v obou případech stanovena v délce 3 dnů od právní moci rozsudku podle ustanovení § 160 odst. 1 věta 1 o.s.ř. a dle ustanovení § 149 odst. 1 o.s.ř. byla povinnost žalované k náhradě nákladů řízení stanovena k rukám zástupce žalobkyně. Stručné odůvodnění tohoto rozsudku vychází z § 157 odst. 4 o. s. ř., podle něhož v odůvodnění rozsudku, proti němuž není odvolání přípustné, soud uvede pouze předmět řízení, závěr o skutkovém stavu a stručné právní posouzení věci.