34 C 256/2021-20 — Obvodní soud pro Prahu 10

Žalobkyně se žalobou (návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu) ze dne 30. 9. 2021 domáhala vydání rozhodnutí, kterým by byla žalovanému uložena povinnost zaplatit žalobkyni 6 570 Kč s příslušenstvím z titulu smluv o poskytování služeb ze dne 14. 5. 2018, na základě kterých se žalobkyně zavázala poskytovat žalovanému služby elektronických komunikací a další služby a žalovaný se zavázal za poskytnuté služby řádně zaplatit částky uvedené ve vyúčtování v termínu splatnosti. Žalovaný své povinnosti řádně neplnil, neboť se dostal do prodlení s úhradou vyúčtování [číslo] [číslo] [číslo]. Žalovaný byl před podáním žaloby vyzván k úhradě dlužné částky, avšak neuhradil ničeho. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. Účastníci řízení na základě výzvy soudu souhlasili s tím, aby soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání. Soud proto ve věci postupoval podle § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“), dle kterého k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednávání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasí. V řízení z listinných důkazů vyplynulo, že žalobkyně a žalovaný uzavřeli na základě jeho objednávek ze dne 14. 5. 2018 účastnické smlouvy pro čísla [číslo], [číslo], [číslo] a službu [anonymizováno] s tarify [anonymizována dvě slova] a [anonymizována dvě slova] [anonymizována dvě slova], v nichž se žalobkyně zavázala žalovanému mj. poskytnout platební služby a žalovaný se zavázal uhradit za poskytnuté služby částky uvedené ve vyúčtování v termínu splatnosti. Žalovaný neuhradil fakturu [číslo] splatnou dne 11. 7. 2018, v níž žalobkyně požaduje za platební transakce částku ve výši 3 556 Kč, fakturu [číslo] splatnou dne 9. 8. 2018, v níž žalobkyně požaduje za platební transakce částku ve výši 2 311 Kč a fakturu [číslo] splatnou dne 10. 9. 2018, v níž žalobkyně požaduje za platební transakce částku ve výši 703 Kč. Žalovaný neuhradil na svůj dluh ničeho, a to ani přes předžalobní výzvu žalobkyně. Soud nemá důvodu pochybovat o uvedených skutečnostech, tím spíše za situace, kdy žalovaný soudu žádné důkazy nepředložil, žalobou uplatněný nárok nesporoval a uhrazení dlužné částky netvrdil. Po právní stránce soud posoudil věc dle zákona č. 127/2005 Sb., kdy žalobkyně coby poskytovatelka služeb elektronických komunikací poskytovala žalovanému služby elektronických komunikací dle tohoto zákon a žalovaný byl povinen hradit cenu těchto služeb. Žalovanému byly vystaveny faktury [číslo] [číslo] [číslo] z nichž žalobkyně požaduje výše specifikované částky (představující nikoliv služby elektronické telekomunikace ve smyslu § 2 odst. 1 písm. n) zákona, neboť k řešení těchto sporů je příslušný [anonymizována tři slova]). Žalovaný dlužné částky neuhradil, čímž se dostal do prodlení se zaplacením peněžitého dluhu dle § 1968 o. z. ve spojení s § 1970 o. z. a žalobkyně má tak právo vedle dlužné částky i na zákonný úrok z prodlení. Výše úroku z prodlení vychází z § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Vzhledem k tomu, že se žalobkyni předloženými listinnými důkazy podařilo prokázat tvrzení obsažená v žalobě, rozhodl soud s odkazem na citovaná zákonná ustanovení tak, je uvedeno ve výroku I. tohoto rozsudku. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”) tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 600 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 400 Kč a nákladů řízení uplatněných v souladu s § 151 odst. 3 o. s. ř. za použití vyhlášky Ministerstva spravedlnosti č. 254/2015 Sb., dle které účastníkovi řízení, jenž nebyl zastoupen zástupcem podle § 151 odst. 3 o. s. ř. a nedoložil výši hotových výdajů, náleží částka 200 Kč představující 100 Kč za každý ze dvou úkonů dle § 2 odst. 1 uvedené vyhlášky neboť bylo rozhodnuto o návrhu podaném na ustáleném vzoru uplatněném opakovaně týmž účastníkem ve skutkově i právně obdobných věcech, v nichž je předmětem řízení peněžité plnění a hodnota sporu nepřevyšuje 50 000 Kč. Lhůtu k plnění soud stanovil podle § 160 odst. 1 části věty před středníkem o. s. ř. Stručné odůvodnění tohoto rozsudku vychází z § 157 odst. 4 o. s. ř., podle něhož v odůvodnění rozsudku, proti němuž není odvolání přípustné, soud uvede pouze předmět řízení, závěr o skutkovém stavu a stručné právní posouzení věci.