46 C 218/2022-20 — Obvodní soud pro Prahu 10

1. Předmětem řízení je nárok na zaplacení částky uvedené ve výroku tohoto rozhodnutí představující dlužné [anonymizována dvě slova] za období od [anonymizováno] roku [rok] do [anonymizováno] roku [rok]. Žalovaná se stala držitelem [anonymizováno] přijímače, čímž jí vznikla povinnost přihlásit se jako poplatník [anonymizováno] poplatku, což žalovaná splnila dne 1. 7. 1995. Žalovaná dlužnou částku neuhradila ani po výzvě. 2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila. 3. Protože bylo možné věc rozhodnout na základě listinných důkazů obsažených ve spise, vyzval soud účastníky, aby se ve smyslu ustanovení § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o.s.ř.”) vyjádřili k tomu, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání. Zároveň soud připojil doložku, že nevyjádří-li se účastníci k této výzvě, bude mít soud za to, že proti takovému postupu nemají námitek (§ 101 odst. 4 o.s.ř.). Žalobkyně souhlasila s rozhodnutím věci bez nařízení jednání, žalovaná se k této výzvě nevyjádřila, ačkoliv jí byly žaloba a výzva doručeny na adresu pro doručování ve smyslu § 46b písm. a) o.s.ř., proto soud rozhodoval na základě listinných důkazů založených ve spise. 4. S ohledem na zjištění učiněná z předložených listin dospěl soud k následujícímu závěru o skutkovém stavu ve věci samé. Žalovaná se dne 1. 7. 1995 přihlásila do příslušné evidence držitelů [anonymizováno] přijímače jakožto poplatník [anonymizováno] poplatku. Tento poplatek však včas a řádně nehradila, neboť žalobkyni nezaplatila platby za období od [anonymizováno] roku [rok] do [anonymizováno] roku [rok], tj. celkem v částce 810 Kč. Žalobkyně žalovanou ke splnění této povinnosti písemně vyzvala, žalovaná však ani poté ničeho neuhradila. 5. Po právní stránce posoudil soud věc následovně. Žalovaná je poplatníkem ve smyslu ust. § 3 odst. 2 zákona č. 348/2005 Sb., o rozhlasových a televizních poplatcích, s povinností platit poplatky. Vzhledem k tomu, že žalovaná tento poplatek v žalovaném období nezaplatila ani v dodatečně poskytnuté lhůtě, má žalobkyně podle § 10 tohoto zákona právo domáhat se svého nároku u soudu včetně zaplacení úroku z prodlení určeného předpisy práva občanského. Výše zákonného úroku z prodlení byla stanovena dle § 1970 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku a nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Na základě výše uvedeného soud žalobě vyhověl. 6. Žalobkyně požadovala po žalované zaplacení částky ve výši 63 Kč, kterou specifikovala jako náklady uplatnění pohledávky. Soud v tomto rozsahu žalobu zamítl, neboť dospěl k závěru, že žalobkyně tuto částku řádně nezdůvodnila ani neprokázala, přičemž právní poměr mezi žalobkyní a žalovanou není v poměru mezi podnikateli, tedy danou částku nelze přiznat. Dále k tomu soud dodává, že tyto náklady jsou součástí náhrady nákladů (předžalobní výzva), tedy přiznání částky ve výši 63 Kč by znamenalo dvojí přiznání nákladů řízení. Na základě výše uvedeného soud ve výroku II. žalobu co do částky 63 Kč zamítl. 7. Výrok o nákladech řízení je odůvodněn § 142 odst. 1 o.s.ř., když žalobkyně byla ve věci zcela procesně úspěšná. Co se týká nákladů právního zastoupení, tak v daném rozsahu soud dospěl k závěru, a to v souladu s nálezem Ústavního soudu sp. zn. I. ÚS 3344/12 ze dne 24. července 2013, že k uplatnění předmětného nároku vyplývajícího z nezaplacení televizních poplatků nebylo třeba odborných znalostí v míře přesahující běžné znalosti zaměstnanců žalobkyně a z daného důvodu soud tyto neúčelné náklady spočívající v nákladech právního zastoupení v rámci náhrady nákladů řízení nepřiznal, neboť se najednalo o náklady účelně vynaložené. Vzhledem k výše uvedenému soud žalobkyni přiznal náhradu nákladů řízení v celkové výši 1 200 Kč, která je tvořena zaplaceným soudním poplatkem dle položky 2.1 písm. a) Sazebníku soudních poplatků, ve znění účinném ke dni podání žaloby, ve výši 1 000 Kč, a dále paušální náhradou nákladů za dva úkony (předžalobní výzva a podání návrhu ve věci samé) dle § 2 odst. 1 vyhlášky č. 254/2015 Sb. v celkové výši 200 Kč (2 úkony x 100 Kč).