46 C 297/2022-19 — Obvodní soud pro Prahu 10

1. Žalobkyně se žalobou doručenou nadepsanému soudu dne 19. 7. 2022 domáhá vydání rozhodnutí, kterým by byla žalovanému uložena povinnost zaplatit jí žalovanou částku s příslušenstvím. Žalobu odůvodnila tak, že žalovaný se stal držitelem [anonymizována dvě slova], čímž mu vznikla povinnost přihlásit se jako poplatník [anonymizována dvě slova], což žalovaný splnil dne 1. 8. 2019. Žalovaný nezaplatil televizní poplatky ve výši 3 510 Kč za období [anonymizováno] 2020 až [anonymizováno] 2022, jejichž výše činí 135 Kč měsíčně. Žalobkyně písemně vyzvala žalovaného k úhradě dlužné částky, žalovaný však ničeho nezaplatil ani v dodatečné lhůtě. 2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. 3. Protože bylo možné věc rozhodnout na základě listinných důkazů obsažených ve spise, vyzval soud účastníky, aby se ve smyslu ustanovení § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o.s.ř.”) vyjádřili k tomu, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání. Zároveň soud připojil doložku, že nevyjádří-li se účastníci k této výzvě, bude mít soud za to, že proti takovému postupu nemají námitek (§ 101 odst. 4 o.s.ř.). Žalobkyně souhlasila s rozhodnutím věci bez nařízení jednání, žalovaný se k této výzvě nevyjádřil, ačkoliv mu byly žaloba a výzva doručeny na adresu pro doručování ve smyslu § 46b písm. a) o.s.ř., proto soud rozhodoval na základě listinných důkazů založených ve spise. 4. S ohledem na zjištění učiněná z předložených listin dospěl soud k následujícímu závěru o skutkovém stavu ve věci samé. Žalovaný se dne 1. 8. 2019 přihlásil do příslušné evidence držitelů [anonymizována dvě slova] jakožto poplatník [anonymizována dvě slova]. Tento poplatek však včas a řádně nehradil, neboť žalobkyni nezaplatil platby za období od [anonymizováno] roku 2020 do [anonymizováno] roku 2022, tj. celkem v částce 3 510 Kč. Žalobkyně žalovaného ke splnění této povinnosti písemně vyzvala, žalovaný však ani poté ničeho neuhradil. 5. Po právní stránce posoudil soud věc následovně. Žalovaný je poplatníkem ve smyslu ust. § 3 odst. 2 zákona č. 348/2005 Sb., o rozhlasových a televizních poplatcích, s povinností platit poplatky. Vzhledem k tomu, že žalovaný tento poplatek v žalovaném období nezaplatil ani v dodatečně poskytnuté lhůtě, má žalobkyně podle § 10 tohoto zákona právo domáhat se svého nároku u soudu včetně zaplacení úroku z prodlení určeného předpisy práva občanského. Výše zákonného úroku z prodlení byla stanovena dle § 1970 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku a nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Na základě výše uvedeného soud žalobě vyhověl. 6. Žalobkyně požadovala po žalovaném zaplacení částky ve výši 63 Kč, kterou specifikovala jako náklady uplatnění pohledávky. Soud v tomto rozsahu žalobu zamítl, neboť dospěl k závěru, že žalobkyně tuto částku řádně nezdůvodnila ani neprokázala, přičemž právní poměr mezi žalobcem a žalovanou není v poměru mezi podnikateli, tedy danou částku nelze přiznat. Dále k tomu soud dodává, že tyto náklady jsou součástí náhrady nákladů (předžalobní výzva), tedy přiznání částky ve výši 63 Kč by znamenalo dvojí přiznání nákladů řízení. Na základě výše uvedeného soud ve výroku II. žalobu co do částky 63 Kč zamítl. 7. Výrok o nákladech řízení je odůvodněn § 142 odst. 1 o.s.ř., když žalobkyně byla ve věci zcela procesně úspěšná. Co se týká nákladů právního zastoupení, tak v daném rozsahu soud dospěl k závěru, a to v souladu s nálezem Ústavního soudu sp. zn. I. ÚS 3344/12 ze dne 24. července 2013, že k uplatnění předmětného nároku vyplývajícího z nezaplacení televizních poplatků nebylo třeba odborných znalostí v míře přesahující běžné znalosti zaměstnanců žalobkyně a z daného důvodu soud tyto neúčelné náklady spočívající v nákladech právního zastoupení v rámci náhrady nákladů řízení nepřiznal, neboť se nejednalo o náklady účelně vynaložené. Vzhledem k výše uvedenému soud žalobkyni přiznal náhradu nákladů řízení v celkové výši 600 Kč, která je tvořena zaplaceným soudním poplatkem dle položky 2.1 písm. a) Sazebníku soudních poplatků, ve znění účinném ke dni podání žaloby, ve výši 400 Kč, a dále paušální náhradou nákladů za dva úkony (předžalobní výzva a podání návrhu ve věci samé) dle § 2 odst. 1 vyhlášky č. 254/2015 Sb. v celkové výši 200 Kč (2 úkony x 100 Kč).