5 C 320/2021-17 — Obvodní soud pro Prahu 10

Žalobkyně se žalobou domáhala na žalované zaplacení 1 547 Kč s příslušenstvím. Žalobu odůvodnila tím, že žalovaná využila dne 23. 7. 2017 přepravních služeb společnosti [právnická osoba], a to ve vlaku [číslo], kterým cestovala mezi stanicemi [obec] a [příjmení] [příjmení] nádraží, přičemž se neprokázala platnou jízdenkou, čímž jí vznikla povinnost uhradit jízdné ve výši 47 Kč a přirážku ve výši 1 500 Kč. Pohledávka za žalovanou byla postoupena nejprve na [právnická osoba] [anonymizována dvě slova], reg. [číslo] následně na žalobkyni. Žalovaná byla před podáním žaloby vyzvána k úhradě dlužné částky, avšak neuhradila ničeho. Žalobkyně na výzvu soudu sdělila, že dluh ze dne 23. 7. 2017 uznává co do důvodu a výše. Při jednání konaném dne 18. 11. 2019 žalovaná uvedla, že uznává žalobu co do důvodu i výše. Podle ustanovení § 153a odst. 1 o.s.ř. uzná-li žalovaný v průběhu soudního řízení nárok nebo základ nároku, který je proti němu žalobou uplatňován, rozhodne soud rozsudkem podle tohoto uznání. Protože žalovaná výslovně uznala uplatněný nárok, zjišťoval soud, zda jsou dále naplněny i další předpoklady pro vydání rozsudku pro uznání. Podle ustanovení § 153a odst. 2 o. s. ř. rozsudek pro uznání nelze vydat ve věcech, v nichž nelze uzavřít a schválit smír (§ 99 odst. 1, 2 o. s. ř.). Podle ustanovení § 99 odst. 1 o. s. ř. připouští-li to povaha věci, mohou účastníci skončit řízení soudním smírem. V posuzovaném případě je soud toho názoru, že povaha věci – nárok plynoucí ze smlouvy o přepravě - umožňuje, aby si účastníci svá vzájemná práva a povinnosti upravili svými právními jednáními. Proto tato povaha věci rovněž umožňuje, aby skončili řízení soudním smírem. Protože soud dospěl k závěru, že v předmětné věci mohl být schválen smír ve znění žalobou požadovaného petitu, neboť není v rozporu s právními předpisy (ve smyslu § 99 odst. 2 o. s. ř.), proto bylo žalobě rozsudkem pro uznání vyhověno. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 1 489 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 400 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 1 547 Kč sestávající se ze tří úkonů po 200 Kč, tj. převzetí a přípravy zastoupení, výzva k plnění, návrh ve věci samé, včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a.t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 900 Kč ve výši 189 Kč, kterou je právní zástupce žalobkyně povinen z odměny za zastupování odvést podle zákona č. 235/2004 Sb., o dani z přidané hodnoty. S ohledem na § 149 odst. 1 o.s.ř. přiznal soud tyto náklady k rukám právního zástupce žalobkyně. Lhůtu k plnění soud ve výroku I. a II. stanovil dle § 160 odst. 1 o.s.ř.