5 C 98/2022-24 — Obvodní soud pro Prahu 10

1. Žalobkyně se žalobou domáhala na žalované zaplacení 3 510 Kč s příslušenství. Žalobu odůvodnila tím, že žalovaná se stala držitelem televizního přijímače, čímž jí vznikla povinnost platit poplatek. Žalovaná televizní poplatek v období od 10/ 2019 – [číslo] neuhradila ani přes výzvy žalobkyně. Žalobkyně po žalované požadovala částku 3 510 Kč představující souhrn poplatků za období 10/ 2019 [číslo] (tj. 135 Kč * 26 měsíců) a úrok ve výši 422,08 Kč. 2. Žalobkyně je právnickou osobou se sídlem v České republice, žalovaná je státním občanem Ukrajiny s bydlištěm v České republice. Mezinárodní příslušnost zdejšího soudu je dána bydlištěm žalované v souladu s čl. 4 nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 1215/2012. 3. Žalovaná ve svém vyjádření sdělila, že je imobilní, neorientovaná a je zcela odkázána na pomoc druhé osoby. Žalovaná dále trpí pokročilým stádiem [anonymizována dvě slova], což doložila Rozhodnutím Úřadu práce ČR ze dne 31. 3. 2021 a dále [anonymizováno] zprávu z Fakultní nemocnice Královské [část obce] ze dne 4. 11. 2021. Žalovaná se 25. 7. 2019 přestěhovala, což doložila kopií Průkazu o povolení k trvalému pobytu a dále sdělila, že jí nebyla žádná výzva doručena. Žalovaná sdělila, že minimálně od srpna 2019 není poplatníkem televizního poplatku, jelikož nevlastní televizní přijímač, ani není odběratelem elektřiny připojeným k distribuční soustavě. Na základě výše uvedeného tak navrhla zamítnout žalobu v plném rozsahu. 4. Žalobkyně v replice sdělila, že na podané žalobě trvá, neboť poplatková povinnost žalované nezanikla, ale trvá do okamžiku, kdy poplatní provede příslušnou změnu v evidenci, což tak žalovaná neučinila a ani toto netvrdila. 5. Žalovaná v duplice sdělila, že výklad žalobkyně je v posuzované právní otázce nesprávný, neboť žalovaná v požadovaném období nedržela televizní přijímač, a evidence, resp. evidenční povinnost slouží pouze jako prostředek ke zjištění a zajištění poplatkové povinnosti, tedy samotná evidence nezakládá povinnost k hrazení poplatku, nýbrž držení televizního přijímače. 6. Protože ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci proti rozhodnutí věci bez nařízení jednání neměli námitek, postupoval soud podle § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o.s.ř.“) a věc rozhodl bez nařízení jednání. 7. Jelikož předmětem řízení bylo peněžité plnění nepřevyšující částku 10 000 Kč, tj. bagatelní spor, dle § 157 odst. 4 o.s.ř. v návaznosti na § 202 odst. 2 o.s.ř., soud se omezil při svém zdůvodnění rozhodnutí pouze na závěr o skutkovém stavu a právní posouzení věci. 8. Z předložených listin dospěl soud k následujícímu závěru o skutkovém stavu: Žalovaná byla přihlášena coby poplatník televizních poplatků od [číslo], přičemž žalobkyně evidovala za žalovanou dluh na televizním poplatku za období od 10/ 2019 [číslo] (Potvrzením o přihlášení poplatníka televizních poplatků; Předžalobní upomínkou ze dne 10. 12. 2021 vč. vrácené obálky). Žalovaná na adrese [adresa], kdy se následně přestěhovala na adresu [adresa] (Dohodou o zrušení práva z věcného břemene doživotního bydlení a užívání ze dne 25. 7. 2019; Průkazem o povolení k trvalému pobytu). Z důvodu nepříznivého [anonymizováno] stavu je o žalovanou pečováno její dcerou, která na žalovanou pobírá příspěvek na péči (Vyšetřením ze dne 4. 11. 2021; Rozhodnutím ze dne 31. 3. 2021, [číslo jednací] o přiznání příspěvku na péči). 9. Po právní stránce soud posoudil věc následovně. Žalovaný je poplatníkem dle § 3 odst. 2 zákona č. 348/2005 Sb., o rozhlasových a televizních poplatcích, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ zákon“), přičemž dle § 2 odst. 2 zákona se televizní poplatek platí ze zařízení technicky způsobilého k individuálně volitelné reprodukci televizního vysílání bez ohledu na způsob příjmu. Dle § 3 odst. 2 zákon je poplatníkem televizního poplatku fyzická nebo právnická osoba, která vlastní, drží nebo z jiného důvodu alespoň 1 měsíc užívá televizní přijímač. 10. Jelikož [anonymizováno] stav žalované neumožnoval oznámení příslušné změny v evidenci žalobkyně, resp. odhlášení se z evidence, nelze tak toto po žalované spravedlivě požadovat už z toho důvodu, že nebylo prokázáno, že by v daném období byla vlastníkem/ držitelem/ či uživatelem televizního přijímače a samotná evidence žalované na tomto nic nemění. Na základě výše uvedeného tak soud dospěl k závěru, že žaloba není po právu a zamítl ji v celém rozsahu. 11. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalované, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 4 719 Kč Tyto náklady sestávají z nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 3 510 Kč za tři úkony po 1 000 Kč dle § 11 odst. a.t., tj. převzetí a příprava zastoupení, 2x vyjádření k žalobě, včetně tří paušálních náhrad výdajů po 300 Kč dle § 13 odst. 4 a.t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 3 900 Kč, tj. ve výši 819 Kč. Dle § 149 odst. 1 o.s.ř. přiznal soud náhradu nákladů řízení k rukám právního zástupce žalované. 12. Lhůtu k plnění soud ve výroku II. dle § 160 odst. 1 o.s.ř.