7 C 106/2022-18 — Obvodní soud pro Prahu 10

1.Žalobkyně se domáhala rozhodnutí, kterým by byla žalované uložena povinnost zaplatit žalobkyni 32 592,98 Kč s příslušenstvím. a to z titulu porušení povinností vyplývajících ze smlouvy o poskytování bankovních a dalších služeb, kterou uzavřel žalovaný s právním předchůdcem žalobce ([právnická osoba], [IČO]) dne 18. 8. 2011. Na základě této smlouvy se právní předchůdkyně žalobkyně zavázala žalované zřídit a vést bankovní účet č. [bankovní účet] a žalovaná se zavázala platit za poskytnuté bankovní služby. Žalovaná porušila povinnosti plynoucí ze shora uvedené smlouvy, když přečerpala na běžném účtu úvěrový limit v částce 25 000 Kč, který nesplácela řádně a včas, čímž na předmětném účtu došlo ke vzniku nepovoleného debetu, který byl ve výši 30 792,98 Kč převeden na úvěrový účet, dále dlužil smluvní poplatky ve výši 1 800 Kč a příslušenství. Z důvodu podstatného porušení smluvních povinností spočívajícího ve vzniku nepovoleného debetního zůstatku, který nebyl uhrazen v přiměřené době po jeho vzniku, přistoupil právní předchůdce žalobkyně dne 29.9. 2020 k prohlášení úvěru za ihned splatný v plné výši. Žalovaná ani poté dluh neuhradila, a to ani v návaznosti na předžalobní upomínku. 2. Žalovaná se k návrhu žalobkyně nevyjádřil. 3. Účastníci řízení na základě výzvy soudu souhlasili s tím, aby soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání. Soud proto ve věci postupoval podle ust. § 115a o. s. ř., dle kterého k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednávání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasí. 4. Soud z hlediska skutkového stavu věci dospěl k závěru, že žalovaná a právní předchůdkyně žalobkyně ([právnická osoba], [IČO]) mezi sebou platně sjednali smlouvu o bankovních produktech a dalších služeb, na jejímž základě byl žalované zřízen a veden běžný bankovní účet shora uvedený (smlouvou o bankovních produktech a službách ze dne 13.7.2011). Žalovaná porušila svou povinnost, když přečerpala úvěrový limit 25 000 Kč na běžném účtu (smlouvou o bankovních produktech a službách ze dne 13.7.2011, dispozicemi ke smlouvě, podmínkami). Právní předchůdce žalobkyně převedl nepovolený debet na úvěrový účet č. [bankovní účet], což žalované oznámil spolu s podmínkami splácení tohoto dluhu. Jelikož žalovaná tyto podmínky neplnila, tak právní předchůdce žalobkyně přistoupil k prohlášení úvěru za ihned splatný ke dni 29.9.2020 (oznámení o otevření úvěrového účtu ke splácení kontokorentního úvěru, podmínkami, oznámením banky o prohlášení úvěru za splatný, výpisem z běžného účtu žalovaného, výpisem z úvěrového účtu, sazebníkem). Pohledávka za žalovaným odpovídající žalované částce byla postoupena z [právnická osoba] na žalobce (smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 16. 9. 2021). Předžalobní upomínkou žalobkyně žalovanou vyzvala k neprodlenému zaplacení dlužné částky, avšak žalovaná dluh neuhradila (předžalobní upomínkou, podacím archem). Žalovaný z celkové dlužné částky 32 592,98 Kč neuhradila ničeho. 5. Takto zjištěný skutkový stav posoudil soud v souladu s ust. § 708 obch.zák. a násl. (za situace, kdy k uzavření smlouvy došlo před nabytím účinnosti o.z), smlouvou o účtu se ten, kdo vede účet, zavazuje zřídit od určité doby v určité měně účet pro jeho majitele, umožnit vložení hotovosti na účet nebo výběr hotovosti z účtu nebo provádět převody peněžních prostředků z účtu či na účet. Dluh klienta na účtu je třeba považovat za závazek ze smlouvy o běžném účtu. Pohledávka byla postoupena na žalobkyni v souladu s ust. § 1879 a násl. o. z. 6. Vzhledem k tomu, že se žalobkyni předloženými listinnými důkazy podařilo prokázat tvrzení obsažená v žalobě, rozhodl soud s odkazem na citovaná zákonná ustanovení tak, jak je uvedeno ve výroku I. tohoto rozsudku. 7. Účastníci řízení na základě výzvy soudu svým postojem dali najevo souhlas s tím, aby soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání. Soud proto ve věci postupoval podle ustanovení § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”), dle kterého k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednávání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasí. 8. Vzhledem k tomu, že žalovaná nezaplatila žalovanou částku do rozhodnutí soudu, octla se s placením dluhu v prodlení a soud proto žalobkyni přiznal i úroky z prodlení dle § 1970 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku ve výši stanovené nařízením vlády č. 351/2013 Sb. 9. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 11 177,60 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 1 304 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 32 592,98 Kč sestávající z částky 2 420 Kč za každý ze tří úkonů uvedených v § 11 odst. 1 a. t. včetně tří paušálních náhrad výdajů po 300 Kč dle § 13 odst. 4 a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 8 160 Kč ve výši 1 713,60 Kč.