7 C 107/2022-13 — Obvodní soud pro Prahu 10

1. Žalobkyně žalobou došlou soudu dne 25.3.2022 požadovala, aby jí žalovaná ze smlouvy o úvěru s pojištěním schopnosti splácet [anonymizováno] půjčka [číslo] kterou dne 23.11.2019 uzavřela s [právnická osoba], [IČO], zaplatila 34 569,43 Kč, úrok a úrok z prodlení, když pohledávku vlastní na základě uzavřené smlouvy o postoupení pohledávky. 2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila. 3. V řízení soud vycházel z listinných důkazů a to smlouvou o úvěru, výpisem z úvěrového účtu, dopisem s oznámením o zesplatnění úvěru, sazebníkem, smlouvou o postoupení pohledávky, předžalobní upomínkou, ze kterých soud zjistil, že [právnická osoba] a žalovaná 23.11.2019 uzavřely smlouvu o úvěru, na základě které banka žalované poskytla úvěr ve výši 35 000 Kč, který se žalovaná zavázala splácet za podmínek specifikovaných smlouvou- splácet v pravidelných měsíčních splátkách po 667,99 Kč počínaje dnem15 [číslo]. Vzhledem k tomu, že žalovaná tak nečinila, banka dopisem z 19. 5. 2020 úvěr zesplatnila. Dne 16. 9. 2021 banka pohledávku postoupila žalobkyni. 4. Vzhledem k tomu, že žalobkyně vlastní ke dni rozhodnutí soudu pohledávku za žalovanou ze smlouvy o úvěru z 23.11.2019, kterou žalovaná uzavřela s [právnická osoba], ve výši zažalované částky, soud žalobě v plném rozsahu vyhověl s právním posouzením věci dle §2395 a násl.o.z. 5. Účastníci řízení na základě výzvy soudu svým postojem dali najevo souhlas s tím, aby soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání. Soud proto ve věci postupoval podle ustanovení § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”), dle kterého k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednávání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasí. 6. Vzhledem k tomu, že žalovaná nezaplatila žalovanou částku do rozhodnutí soudu, octla se s placením dluhu v prodlení a soud proto žalobkyni přiznal i úroky z prodlení dle § 1970 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku ve výši stanovené nařízením vlády č. 351/2013 Sb. 7. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 11 728,20 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 1 419 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 35 469,43 Kč sestávající z částky 2 540 Kč za každý ze tří úkonů uvedených v § 11 odst. 1 a. t. včetně tří paušálních náhrad výdajů po 300 Kč dle § 13 odst. 4 a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 8 520 Kč ve výši 1 789,20 Kč.