7 C 180/2022-12 — Obvodní soud pro Prahu 10

Žalobkyně se žalobou (návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu) ze dne 15. 3. 2022 domáhala, aby soud žalované uložil povinnost zaplatit žalobkyni částku 4 000 Kč s přísl. s odůvodněním, že se žalovaná bezdůvodně obohatila na právním předchůdci žalobkyně společnosti [právnická osoba], která žalované poskytla částku 4 000 Kč, která jí však ke dni podání žaloby nebyla žalovanou vrácena. Na žalobkyni pohledávky původního věřitele přestoupila na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 1. 1. 2021. Žalovaná dlužnou částku neuhradila ani po zaslané předžalobní výzvě žalobkyně. Účastníci řízení na základě výzvy soudu souhlasili s tím, aby soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání. Soud proto ve věci postupoval podle ustanovení § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”), dle kterého k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednávání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasí. Předmětem tohoto řízení je uplatněný nárok žalobkyně vůči žalované ve výši žalované částky s příslušenstvím z titulu bezdůvodného obohacení. Na žalobkyni byla pohledávka vůči žalované postoupena smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 1. 1. 2021. Žalované po uzavření smlouvy s právním předchůdcem žalobkyně a dalších úvěrových produktech, byl poskytnut úvěr ve výši 4 000 Kč, který byl žalované zaslán na její bankovní účet č. [bankovní účet] s poznámkou [číslo] dne 2. 10. 2014. Žalovaná částku přijala, avšak nevrátila po sjednané době zpět. Z hlediska skutkového stavu věci soud zjistil, že mezi žalovanou a právním předchůdcem žalobkyně skutečně došlo k poskytnutí předmětné částky, žalovaná neuhradila ničeho. Při právní kvalifikaci vycházel soud zejména z ustanovení § 2991 občanský zákoník a vyhověl žalobě v plném rozsahu. Dále soud žalobkyni přisoudil i úroky z prodlení dle ust. § 1970o.z. Ačkoliv se žalobkyně domnívá, že jí má být přiznána plná náhrada nákladů řízení, soud dospěl k závěru, že v tomto případě jsou splněny podmínky pro přiznání náhrady nákladů řízení v rozsahu podle § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb. Žaloba je podána na ustáleném vzoru, ve kterém žalobkyně pouze mění osobu žalovaného a několik málo dalších údajů, čímž se celý proces stává z velké části pouze automatizovanou administrativní záležitostí, nevyžadující složité právní posouzení ani zásadní individualizaci skutkových a právních tvrzení. Z úřední činnosti je navíc soudu známo, že žalobkyně je tímto právním zástupcem zastoupena ve větším množství velmi podobných řízení vedených u Obvodního soudu pro Prahu 10. Soud proto přiznal náhradu nákladů řízení v rozsahu § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 1 489 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 400 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 4 000 Kč sestávající z částky 200 Kč za převzetí a přípravu zastoupení dle § 11 odst. 1 písm. a) a. t., z částky 200 Kč za jednoduchou výzvu k plnění dle § 11 odst. 2 písm. h) a. t. a z částky 200 Kč za písemné podání nebo návrh ve věci samé dle § 11 odst. 1 písm. d) a. t. včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a náhrady za daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 900 Kč ve výši 189 Kč, kterou je zástupce žalobkyně povinen z odměny za zastupování a z náhrad odvést podle zákona č. 235/2004 Sb., o dani z přidané hodnoty. S ohledem na ust. § 149 odst. 1 o.s.ř. přiznal soud tyto náklady k rukám právního zástupce žalobkyně. Lhůtu k plnění stanovil soud ve výroku I. a II. v souladu s ust. § 160 odst. 1 věta před středníkem o. s. ř. Vzhledem k tomu, že dle ustanovení § 202 odst. 2 o. s. ř. ve spojení s ustanovením § 157 odst. 4 o. s. ř. není přípustné podat proti tomuto rozsudku odvolání, neboť jím bylo rozhodnuto o peněžitém plnění nepřevyšujícím 10 000 Kč, omezil se soud v jeho odůvodnění pouze na uvedení předmětu řízení, závěru o skutkovém stavu a na stručné právní posouzení věci.