8 C 261/2022-15 — Obvodní soud pro Prahu 10

1. Žalobkyně se žalobou (návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu), doručenou soudu dne 30. 5. 2022, domáhala rozhodnutí, kterým by byla žalované uložena povinnost zaplatit žalobkyni částku 5 846 Kč s příslušenstvím. Žaloba byla odůvodněna tím, že žalovaná, coby vlastník/provozovatel osobního automobilu se zdvihovým objemem válců motoru nad 1 350 cm3 do 1 850 cm3, tovární značky Volvo V40, [registrační značka], [VIN kód] neměla ode dne 4. 12. 2020 do dne 31. 3. 2021 k vozidlu sjednáno pojištění odpovědnosti, čímž porušila zákonnou pojistnou povinnost pojistit vozidlo. Podmínkou nároku na zaplacení příspěvku je doručení písemné výzvy žalobkyně žalovanému. Splatnost příspěvku nastává po uplynutí nejméně 30 dní od doručení této výzvy. Žalovaný ve výzvě uvedené zákonné lhůtě, která uplynula dne 16. 2. 2022, příspěvek a náklady na jeho uplatnění neuhradil a ani neprokázal, že existují okolnosti vylučující vznik nároku na příspěvek. Dlužná částka činí 5 846 Kč a skládá se ze základu příspěvku, který je tvořen příslušnou zákonnou denní sazbou vynásobenou počtem dní, za něž nebylo pojištění odpovědnosti uhrazeno, která je vynásobena počtem dní, kdy bylo vozidlo provozováno v rozporu se zákonem, tedy 118 dní, celkem 5 546 Kč a dále z poplatku spojeného s mimosoudním uplatněním práva na příspěvek ve výši 300 Kč. Žalovaná dluh nesplnila ani po zaslání předžalobní upomínky. 2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila. 3. Účastníci řízení na základě výzvy soudu svým postojem dali najevo souhlas s tím, aby soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání. Soud proto ve věci postupoval podle ust. § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o.s.ř.“), dle kterého k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednávání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasí. 4. Soud z hlediska skutkového stavu věci (na základě předložených listinných důkazů) dospěl k závěru, že žalovaná jakožto vlastník/provozovatel osobního automobilu se zdvihovým objemem válců motoru nad 1 350 cm3 do 1 850 cm3, tovární značky Volvo V40, [registrační značka], [VIN kód] porušila zákonnou pojistnou povinnost pojistit vozidlo tím, že neměla ode dne 4. 12. 2020 do dne 31. 3. 2021 k vozidlu sjednáno pojištění odpovědnosti. Písemná výzva, která je podmínkou nároku na zaplacení příspěvku, byla žalované odeslána dne 3. 12. 2021 a lhůta ve výzvě uplynula dne 16. 2. 2022. Dlužná částka činí 5 846 Kč a skládá se ze základu příspěvku a z poplatku spojeného s mimosoudním uplatněním práva na příspěvek. Dluh nebyl splněn ani po zaslání předžalobní upomínky. 5. Po hmotněprávní stránce je povinnost příspěvku odvozena ze zákona o pojištění odpovědnosti z provozu vozidla, zejména z § 4 citovaného zákona. Žalovaná porušila § 1 odst. 2 zákona o pojištění odpovědnosti z provozu vozidla, neboť jakožto vlastník vozidla nesplnila povinnost pojištění odpovědnosti podle tohoto zákona. Žalovaná je proto povinna zaplatit žalobkyni příspěvek za každý den porušení této povinnosti podle § 4 odst. 1 zákona o pojištění odpovědnosti z provozu vozidla, a to ve výši vypočtené dle § 4 odst. 3 tohoto zákona. Žalobkyně prokázala nesplnění povinnosti pojištění odpovědnosti z provozu vozidla žalované v uvedeném období, jakož i zaslání výzvy k zaplacení příspěvku žalované za porušení této povinnosti v souladu s § 4 odst. 6 tohoto zákona. Žalovaná, která dlužnou částku ve sjednané době nezaplatila, se dostala do prodlení (srov. § 1968 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ OZ“)) a v souladu s § 1970 OZ tak vzniklo žalobkyni právo požadovat po žalované vedle dlužné sumy též zaplacení úroku z prodlení. Při stanovení výše úroků z prodlení soud vycházel z § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. 6. Vzhledem k tomu, že se žalobkyni předloženými listinnými důkazy podařilo prokázat tvrzení obsažená v žalobě, rozhodl soud s odkazem na citovaná zákonná ustanovení tak, je uvedeno ve výroku I. tohoto rozsudku. 7. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 1 489 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 400 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 5 846 Kč sestávající z částky 200 Kč za převzetí a přípravu zastoupení dle § 11 odst. 1 písm. a) a. t., z částky 200 Kč za výzvu k plnění se základním skutkovým a právním rozborem předcházející návrhu ve věci samé dle § 11 odst. 1 písm. d) a. t. a z částky 200 Kč za písemné podání nebo návrh ve věci samé dle § 11 odst. 1 písm. d) a. t. včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 900 Kč ve výši 189 Kč. 8. Lhůta k plnění byla v obou případech stanovena v délce 3 dnů od právní moci rozsudku podle ustanovení § 160 odst. 1 věta 1 o.s.ř. a dle ustanovení § 149 odst. 1 o.s.ř. byla povinnost žalované k náhradě nákladů řízení stanovena k rukám zástupce žalobkyně.