9 C 364/2021-23 — Obvodní soud pro Prahu 10

1. Žalobkyně se žalobou, došlou dne 15.7.2021, domáhala vydání rozhodnutí, kterým by byla žalované uložena povinnost zaplatit jí částku 540 Kč s úrokem z prodlení kapitalizovaným částkou 66,12 Kč. K odůvodnění žaloby uvedla, že žalovaná žalobkyni neuhradila televizní poplatek za měsíc říjen 2019 a dále za měsíce únor, březen a srpen 2020, celkem ve výši 540 Kč. Žalovaná byla televizní poplatek povinna hradit z pozice držitele televizního přijímače podle zákona č. 348/2005 Sb., o rozhlasových a televizních poplatcích. 2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila. Vzhledem k tomu, že ve věci bylo možné rozhodnout jen na základě listinných důkazů a že se účastníci práva účasti na projednání věci vzdali, rozhodl soud bez nařízení jednání (ust. §115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o. s. ř.“). 3. Soud má za prokázané, že žalobkyně se v únoru 2005 přihlásila jako poplatník televizního poplatku do příslušné evidence (potvrzením o přihlášení poplatníka televizních poplatků). Žalobkyně žalovanou dopisem ze dne 27.11.2020 a následně ze dne 29.1.2021 vyzvala k úhradě televizního poplatku za měsíc říjen 2019 a dále za měsíce únor, březen a srpen 2020, celkem ve výši 540 Kč (dopisem ze dne 27.11.2020 a ze dne 29.1.2021). Žalobkyně úrok z prodlení ke dni 15.7.2021 kapitalizovala částkou 66,12 Kč (Specifikací výpočtu kapitalizovaného úroku z prodlení). 4. Na základě zjištěného závěru o skutkovém stavu soud dospěl k závěru, že žalované, jakožto držiteli televizního přijímače, vznikla v souvislosti s § 3 odst. 2 zákona č. 348/2005 Sb., povinnost žalobkyni hradit poplatky dle § 6 citovaného zákona v měsíční výši 135 Kč. Žalovaná tuto povinnost řádně a včas nesplnila, když žalobkyni neuhradila poplatek za měsíc říjen 2019 a dále za měsíce únor, březen a srpen 2020, celkem ve výši 540 Kč a ocitla se dle § 1968 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“) v prodlení. Žalobkyni tak podle § 1970 o. z., vzniklo právo požadovat po žalované zákonný úrok z prodlení ve výši vyplývající z nařízení vlády č. 351/2013 Sb., a to vždy ode dne následujícího po dni splatnosti každé dlužné platby tak, jak tato splatnost vyplývá z ustanovení § 7 zákona č. 348/2005 Sb. Vzhledem k tomu, že se žalobkyni předloženými listinnými důkazy podařilo prokázat tvrzení obsažená v žalobě, rozhodl soud s odkazem na citovaná zákonná ustanovení tak, jak je uvedeno ve výroku I. tohoto rozsudku. 5. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl dle § 142 odst. 1 a § 142a odst. 1 o. s. ř. a plně úspěšné žalobkyni přiznal právo na náhradu nákladů řízení v částce 600 Kč sestávajících ze zaplaceného soudního poplatku 400 Kč a náhrady nákladů nezastoupeného účastníka dle § 151 odst. 3 o. s. ř. za použití vyhlášky Ministerstva spravedlnosti č. 254/2015 Sb. ve výši 200 Kč (po 100 Kč za každý ze dvou úkonů dle § 2 odst. 1 vyhlášky). Žalobkyně agendu televizních poplatků sama spravuje, předání jejich vymáhání advokátu nemá racionální důvod. Proto náklad žalobkyně na její zastoupení advokátem není účelně vynaložený náklad a jeho náhradu nelze žalobkyni přiznat (nález Ústavní soudu I. ÚS 3768/14 ze dne 6.2.2015). S ohledem na ustanovení § 149 odst. 1 o. s. ř. přiznal soud tyto náklady k rukám právního zástupce žalobkyně a lhůtu k plnění stanovil v souladu s ustanovením § 160 odst. 1 věta před středníkem o.