17 C 114/2023-16 — Obvodní soud pro Prahu 10

1. Žalobkyně se domáhala vydání rozhodnutí, kterým by soud žalovanému uložil povinnost zaplatit částku ve výši 13 509,88 Kč s příslušenstvím odpovídající smluvní pokutě za prodlení žalovaného s úhradou jistiny ve výši 32 348,54 Kč za období od 15. 4. 2020 do 19. 12. 2022. Žalobkyně svůj nárok odůvodnila tím, že s žalovaným dne 24. 5. 2017 uzavřela smlouvu o úvěru [číslo] na jejímž základě žalovanému poskytla úvěr ve výši 50 001 Kč. Žalovaný úvěr řádně a včas nehradil a dle smluvních ujednání k úvěrové smlouvě došlo dne 21. 7. 2019 k zesplatnění úvěru. Žalovaný i po zesplatnění úvěru ničeho nehradil. Žalobkyně proto podala Obvodnímu soudu pro Prahu 10 návrh na vydání rozhodnutí, kterým se domáhala přiznání pohledávek z úvěrové smlouvy. Rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 10 č.j. [číslo jednací] ze dne 26. 8. 2020 bylo žalovanému uloženo uhradit žalobkyni částku 42 544,16 Kč s přísl. Vzhledem k tomu, že žalovaný ani po vydání rozsudku žalobkyni ničeho neuhradil, a jeho prodlení tedy trvá, domáhá se žalobkyně po žalovaném tímto návrhem zaplacení smluvní pokuty ve výši 0,1 % denně z dosud nesplacené jistiny ode dne 15. 4. 2020 do 19. 12. 2022. Požadovaná částka smluvní pokuty za dané období, v němž byl žalovaný v prodlení, činí 13 509,88 Kč, neboť požadovaná výše smluvní pokuty byla žalobkyní snížena dle § 122 odst. 3 zákona č. 257/2016 Sb., zákon o spotřebitelském úvěru („ ZSÚ“). Dne 19. 12. 2022 vyzvala žalobkyně žalovaného k úhradě žalované částky smluvní pokuty. Žalovaný k dnešnímu dni nic neuhradil. 2. Žalovaný se k podané žalobě nevyjádřil. 3. Účastníci řízení na základě výzvy soudu souhlasili s tím, aby soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání. Soud proto ve věci postupoval podle § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu („o.s.ř.“), podle kterého k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednávání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasí. 4. Soud dospěl k následujícímu skutkovému závěru: 5. Dne 24. 5. 2017 byla mezi žalobkyní a žalovaným uzavřena smlouva o úvěru [číslo] na jejímž základě žalovanému poskytla spotřebitelský úvěr ve výši 50 001 Kč, který se žalovaný zavázal hradit v pravidelných měsíčních splátkách po 2 499 Kč splatných k 17. dne každého měsíce. Zápůjční úroková sazba i RPSN činily 66,71 %. V čl. 6. úvěrové smlouvy bylo sjednáno, že jestliže žalovaný po zesplatnění úvěru nezaplatí žalobkyni v den zesplatnění úvěru„ novou jistinu“, vzniká žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni smluvní pokutu ve výši 0,1% denně z„ nové jistiny“ za každý den prodlení se splacením„ nové jistiny“.„ [příjmení] jistinou“ se rozumí nesplacená část jistiny a přirostlé úroky. Oznámením ze dne 21. 7. 2019 došlo v důsledku prodlení žalovaného k zesplatnění úvěru (prokázáno smlouvou o úvěru [číslo] oznámením o zesplatnění ze dne 21. 7. 2019). 6. Rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 10 č.j. [číslo jednací] ze dne 26. 8. 2020 bylo žalovanému uloženo uhradit žalobkyni částku 42 544,16 Kč s přísl. V této částce byla zahrnuta nesplacená jistina ve výši 32 348,54 Kč, smluvní pokuta ve výši 8 995,62 Kč odpovídající prodlení žalovaného do 14. 4. 2020 a částka 6 x 200 Kč jako náklady spojené s prodlením žalovaného s úhradou splátek. Řízení bylo již před vydáním rozsudku částečně zastaveno mimo jiné co do částky 2 495 Kč a 422,19 Kč na smluvní pokutě, neboť tyto vzala žalobkyně z původně žalované výše smluvní pokuty zpět (prokázáno rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 10 č.j. [číslo jednací] ze dne 26. 8. 2020). 7. Předžalobní výzvou ze dne 19. 12. 2022 vyzvala žalobkyně žalovaného k úhradě smluvní pokuty ve výši 13 509,88 Kč za prodlení žalovaného se splacením„ nové jistiny“ ve výši 42 429,26 Kč za období od 15. 4. 2020 do 19. 12. 2022. Požadovaná výše smluvní pokuty byla ze strany žalobkyně s ohledem na již přiznanou smluvní pokutu rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 10 snížena tak, aby dosahovala limitu uvedenému v § 122 odst. 3 ZSÚ. Žalobkyně žalovanému určila lhůtu ke splnění do 15 dnů od odeslání výzvy. Předžalobní výzva byla zasílána dne 19. 11. 2022 na doručovací adresu uvedenou žalovaným ve smlouvě o úvěru, avšak zásilka nebyla žalovaným převzata s tím, že žalovaný je na uvedené adrese neznámý (prokázáno předžalobní výzvou ze dne 19. 12. 2022, podacím lístkem ze dne 19. 11. 2022, fotokopií vrácené zásilky) 8. Provedené důkazy soud zhodnotil z hlediska jejich pravosti a vypovídací hodnoty a posoudil je jednotlivě i ve vzájemné souvislosti dle § 132 o.s.ř. a zjistil následující skutkový stav. 9. Žalobkyně a žalovaný uzavřeli dne 24. 5. 2017 smlouvu o spotřebitelském úvěru, na jejímž základě žalobkyně žalovanému poskytla úvěr ve výši 50 001 Kč, který se žalovaný zavázal hradit v 48 pravidelných měsíčních splátkách po 2 499 Kč. Žalovaný se dostal do prodlení s úhradou svého dluhu a dne 21. 7. 2019 došlo k zesplatnění dluhu žalovaného. Rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 10 č.j. [číslo jednací] ze dne 26. 8. 2020 byla žalobkyni proti žalovanému přiznána částka ve výši 42 544,16 Kč s přísl. sestávající se mj. z nesplacené jistiny ve výši 32 348,54 Kč a smluvní pokuty ve výši 8 995,62 Kč za prodlení žalovaného do 14. 4. 2020 Ani po vydání rozsudku žalovaný svůj dluh neuhradil a byl nadále v prodlení. Předžalobní výzvou ze dne 19. 12. 2022 vyzvala žalobkyně žalovaného k zaplacení nově přirostlé smluvní pokuty za prodlení v období 15. 4. 2020 do 19. 12. 2022 ve výši 13 509,88 Kč. Dlužnou smluvní pokutu měl žalovaný zaplatit do 15 dnů od odeslání předžalobní výzvy, tj. do 3. 1. 2023. Žalovaný žalobkyni ničeho neplnil. 10. Po právní stránce soud věc posoudil tak, že mezi žalobkyní a žalovaným byla uzavřena smlouva o úvěru podle § 2395 an. OZ. Vzhledem k tomu, že poskytnutý úvěr byl spotřebitelským úvěrem, řídí se úvěrová smlouva rovněž ZSÚ. Součástí úvěrové smlouvy bylo i ujednání o povinnosti žalovaného zaplatit žalobkyni v případě prodlení smluvní pokutu ve smyslu § 2048 an. OZ. Dle § 122 odst. 3 ZSÚ souhrn výše všech uplatněných smluvních pokut nesmí přesáhnout součin čísla 0,5 a celkové výše spotřebitelského úvěru, nejvýše však 200 000 Kč. 11. Vztáhnuto k dané věci, žalovanému byl poskytnut úvěr ve výši 50 001 Kč, tj. maximální výše požadovaných smluvních pokut činí 25 000,50 Kč. Rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 10 č.j. [číslo jednací] bylo žalobkyni přiznáno právo na zaplacení smluvní pokuty za prodlení se splacením„ nové jistiny“ do 14. 4. 2020 v částce 8 995,62 Kč Touto žalobou se žalobkyně domáhá na smluvní pokutě za prodlení žalovaného za období od 15. 4. 2020 do 19. 12. 2022 částku 13 509,88 Kč. Pokuta v této výši ani s již přiznanou smluvní pokutou nepřekročila limit dle § 122 odst. 3 ZSÚ ve výši 25 000,50 Kč. Protože žalovaný žalobkyni od vydání rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 10 neuhradil nic a žalobkyni dle čl. 6 úvěrové smlouvy svědčí právo na smluvní pokutu ve výši 0,1% denně z„ nové jistiny“ za každý den prodlení žalovaného, a zároveň žalobkyně vyčíslila žalovanou smluvní pokutu v mezích § 122 odst. 3 ZSÚ, soud žalobkyni vyhověl tak, jak je uvedeno ve výroku I. 12. Vzhledem k tomu, že žalovaný žalovanou částku ode dne splatnosti do rozhodnutí soudu nezaplatil, octl se s placením dluhu v prodlení. Soud proto žalobkyni přiznal i úroky z prodlení dle § 1970 OZ ve výši stanovené nařízením vlády č. 351/2013 Sb. 13. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o.s.ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 2 252 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 800 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 7 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, („a.t.”) z tarifní hodnoty ve výši 13 509,88 Kč Náklady zastoupení sestávají dle § 14b a.t. z částky 300 Kč za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných do podání návrhu ve věci včetně (převzetí zastoupení, předžalobní výzva, návrh ve věci samé), dále ze tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a.t. a z náhrady za daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 1 200 Kč ve výši 252 Kč. 14. Soud dospěl k závěru, že jsou v tomto případě ohledně úkonů právních služeb realizovaných před podáním žaloby (včetně podání žaloby) splněny podmínky pro přiznání náhrady nákladů řízení v rozsahu podle § 14b a.t. Žaloba je podána na ustáleném vzoru, ve kterém žalobkyně pouze mění osobu žalovaného a několik málo dalších údajů, čímž se celý proces stává z velké části pouze automatizovanou administrativní záležitostí, nevyžadující složité právní posouzení ani zásadní individualizaci skutkových a právních tvrzení. Z úřední činnosti je soudu známo, že žalobkyně je u zdejšího soudu touto právní zástupkyní zastoupena ve větším množství velmi podobných řízení. Soud proto přiznal za úkony právní služby realizované do podání návrhu na zahájení řízení včetně ná