17 C 20/2023-17 — Obvodní soud pro Prahu 10

1. Žalobkyně podala ke zdejšímu soudu dne 14. 10. 2022 žalobu, kterou se domáhala vydání rozhodnutí, kterým by žalovanému byla uložena povinnost zaplatit jí částku ve výši 1 215 Kč s příslušenstvím. Uvedla, že se žalovaný stal držitelem televizního přijímače, čímž mu vznikla povinnost přihlásit se jako poplatník televizního poplatku, kterou splnil dne 1. 3. 2021. Žalovaný nezaplatil televizní poplatky ve výši 135 Kč měsíčně za období duben 2022 až prosinec 2022. Splatnost poplatků byla sjednána vždy k 15. dni prvního měsíce daného roku. Zákonný úrok z prodlení žalobkyně vyčíslila v kapitalizované výši 106,39 Kč ode dne 16. 1. 2022 (tj. dne následujícího po splatnosti dlužného poplatku) do 14. 10. 2022 (tj. ke dni podání žaloby). Dále požaduje žalobkyně zaplatit náklady spojené s uplatněním pohledávky ve výši 64 Kč. Žalobkyně písemně vyzvala žalovaného k úhradě dlužné částky, nicméně ten dluh neuhradil. 2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. 3. Účastníci řízení na základě výzvy soudu souhlasili s tím, aby soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání. Soud proto ve věci postupoval podle § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu („o.s.ř.“), podle kterého k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednávání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasí. 4. Soud dospěl k následující skutkovému závěru: 5. Žalovaný se v březnu 2021 přihlásil do příslušné evidence držitelů televizního přijímače jakožto poplatník televizního poplatku. V dubnu 2021 uhradil poplatky za 12 měsíců, dále však již poplatky řádně nehradil a žalobkyni nezaplatil platby za duben 2022 až prosinec 2022. Takto mu vznikl dluh celkem v částce 1 215 Kč. Žalobkyně žalovaného ke splnění této povinnosti písemně vyzvala, žalovaný však ani poté nic neuhradil. 6. Na základě shora uvedeného závěru o skutkovém stavu v souvislosti s citovanými zákonnými ustanoveními posoudil soud věc po právní stránce podle následujících ustanovení: 7. Podle § 3 odst. 2 zákona č. 348/2005 Sb., je poplatníkem televizního poplatku fyzická osoba nebo právnická osoba, která vlastní televizní přijímač. Jestliže drží nebo z jiného právního důvodu alespoň 1 měsíc užívá televizní přijímač fyzická osoba nebo právnická osoba, která není jeho vlastníkem, je poplatníkem tato osoba. 8. Podle § 6 zákona č. 348/2005 Sb. činí měsíční výše televizního poplatku 135 Kč. 9. Podle § 7 odst. 2 zákona č. 348/2005 Sb., je-li poplatníkem fyzická osoba, je rozhlasový nebo televizní poplatek splatný nejpozději do patnáctého dne každého kalendářního měsíce. První platba rozhlasového nebo televizního poplatku je splatná nejpozději do patnáctého dne kalendářního měsíce následujícího po měsíci, v němž se fyzická osoba stala poplatníkem. Podle odst. 4 citovaného ustanovení může poplatník po dohodě s provozovatelem vysílání ze zákona, popřípadě pověřenou osobou zaplatit rozhlasový nebo televizní poplatek předem za více kalendářních měsíců nebo čtvrtletí, nejdéle však za 1 kalendářní rok. 10. Podle § 10 zákona č. 348/2005 Sb., nezaplatí-li poplatník včas rozhlasový nebo televizní poplatek nebo přirážku k poplatkům ani na základě výzvy provozovatele ze zákona, ve které bude stanovena přiměřená lhůta k úhradě, je provozovatel vysílání ze zákona oprávněn domáhat se svého práva u soudu včetně zaplacení úroku z prodlení určeného předpisy práva občanského. 11. Podle § 1970 zák. č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku („o.z.“), jde-li o prodlení s plněním peněžitého dluhu, má věřitel právo požadovat od dlužníka vedle plnění vlastního také úroky z prodlení, není-li podle tohoto zákona povinen platit poplatek z prodlení. 12. Žalovanému jakožto držiteli televizního přijímače vznikla v souvislosti s § 3 odst. 2 zákona č. 348/2005 Sb. povinnost hradit žalobkyni televizní poplatky ve výši stanovené tímto zákonem. Žalovaný tuto povinnost řádně nesplnil, když žalobkyni neuhradil poplatky ve výši 135 Kč za měsíc v období od dubna 2022 až do prosince 2022, tj. v celkové výši 1 215 Kč (9 x 135 Kč). Žalobkyni tak vzniklo právo požadovat po žalovaném zákonný úrok z prodlení ve výši vyplývající z nařízení vlády č. 351/2013 Sb., a to ode dne následujícího po dni splatnosti dlužné platby tak, jak tato splatnost vyplývá z § 7 zákona č. 348/2005 Sb. Žalovaný se do prodlení s platbou dostal den následující po jejich splatnosti. Celková výše kapitalizovaných úroků ke dni 14. 10. 2022 (tj. ke dni podání žaloby) činí 106,39 Kč. Proto soud žalobkyni vyhověl tak, jak je uvedeno ve výroku I. 13. Soud žalobkyni dále přiznal požadovanou částku 64 Kč z titulu nákladů spojených s uplatněním pohledávky, které uplatnila za odeslání předžalobní upomínky poštou ve výši 62 Kč a tisk (ve výši 2,39 Kč). 14. Co se týká nákladů právního zastoupení, dospěl soud k závěru, a to v souladu s nálezem Ústavního soudu sp. zn. [ústavní nález] ze dne 24. července 2013, že k uplatnění nároku vyplývajícího z nezaplacení televizních poplatků nebylo třeba odborných znalostí v míře přesahující běžné znalosti zaměstnanců žalobkyně. Proto soud tyto neúčelné náklady spočívající v nákladech právního zastoupení v rámci náhrady nákladů řízení nepřiznal, neboť se nejednalo o náklady účelně vynaložené. Proto soud žalobkyni, která měla ve věci plný úspěch, přiznal podle § 142 odst. 1 o. s. ř. náhradu nákladů řízení v celkové výši 500 Kč, která je tvořena zaplaceným soudním poplatkem ve výši 400 Kč, a dále paušální náhradou nákladů za jeden úkon (podání návrhu ve věci samé) podle § 2 odst. 1 vyhlášky č. 254/2015 Sb. v celkové výši 100 Kč.