22 C 160/2022-28 — Obvodní soud pro Prahu 10

1. Žalobkyně se domáhá rozhodnutí, kterým by byla žalovanému uložena povinnost zaplatit v záhlaví uvedenou částku z titulu nevráceného revolvingového úvěru. Žalovaný uzavřel s žalobkyní smlouvu 24. 9. 2021 prostřednictvím elektronických prostředků. Žalobkyně poskytla na základě smlouvy žalovanému částku 5 000 Kč na jeho bankovní účet. Žalovaný měl povinnost poskytnuté prostředky splácet spolu se smluvním úrokem 20 % měsíčně a zároveň zaplatit poplatek za čerpání úvěru ve výši 20 % z čerpané jistiny, tj. 1 000 Kč. V případě prodlení se splácením části dluhu se žalovaný zavázal zaplatit smluvní pokutu 121 Kč za každý započatý měsíc prodlení, maximálně za tři měsíce prodlení. Žalovaný neuhradil ničehož, celý dluh se proto stal v souladu s uzavřenou smlouvou splatný. Žalovaný svůj dluh neuhradil ani po předžalobní výzvě. 2. Usnesením ze dne 15. 8. 2022, č. j. [číslo jednací], byla žalobkyně vyzvána ke sdělení, jakým způsobem zkoumala úvěruschopnost žalovaného, resp. jaké konkrétní informace získala o schopnosti žalovaného úvěr splácet. 3. Žalobkyně doplnila, že úvěruschopnost žalovaného byla posuzována dle údajů, které žalovaný uvedl v žádosti o úvěr. Jednalo se o čistý příjem 24 500 Kč, ostatní náklady žalovaného byly vyčísleny na částku 12 500 Kč. 4. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. 5. Účastníci řízení na základě výzvy soudu souhlasili s tím, aby soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání. Soud proto ve věci postupoval podle § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“), dle kterého k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednávání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasí. 6. Soud dospěl k následujícímu závěru o skutkovém stavu: 7. Žalobkyně zaslala na účet č. [bankovní účet] dne 24. 9. 2021 částku 5 000 Kč. Tento účet je na výpisu žalobkyně označen jménem žalovaného, jak plyne z potvrzení [právnická osoba] Smlouva o revolvingovém úvěru [číslo] má jako klienta uvedeného žalovaného, jako úvěrující žalobkyni. Smlouva je podepsána zástupcem žalobkyně, v kolonce vyhrazené pro podpis žalovaného či jiná identifikace chybí, je zde uvedeno pouze jméno a příjmení žalovaného. Žalovaný v únoru 2019 dosahoval příjmu ze zaměstnání ve výši 24 500 Kč čistého. Žalobkyně vyhotovila za období od října 2021 do únoru 2022 výpisy k revolvingovému úvěru na jméno žalovaného. Žalobkyně žalovaného vyzvala k zaplacení žalované částky dopisem ze dne 7. 3. 2022, a to do 15. 4. 2022. Předmětný dopis byl předán k poštovní přepravě dne 7. 3. 2022. 8. Soud nemá důvod pochybovat o uvedených skutečnostech, neboť žalovaný žádné důkazy soudu nepředložil, žalobou uplatněný nárok nesporoval a uhrazení dlužné částky netvrdil. Soud proto při zjišťování skutkového stavu vycházel pouze z důkazů navržených žalobkyní. 9. Po právní stránce soud věc posoudil podle § 2395 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“), ve spojení se zákonem č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále též jen„ zákon“). 10. Účastníci řízení uzavřeli smlouvu o úvěru podle § 2395 o. z., podle nějž se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Žalobkyně vystupovala ve smyslu § 420 o. z. jako podnikatel, který při uzavírání a plnění smlouvy jednal v rámci své výdělečné činnosti prováděné soustavně, samostatně na vlastní účet a odpovědnost živnostenským způsobem za účelem dosažení zisku, a žalovaný vystupoval ve smyslu § 419 o. z. jako spotřebitel jednající mimo rámec své podnikatelské činnosti nebo samostatného výkonu jeho povolání, tedy se dle § 1810 o. z. jedná o spotřebitelskou smlouvu. 11. Jednou ze základních povinností poskytovatele spotřebitelských úvěrů je v souladu s § 86 odst. 1 a 2 zákona s náležitou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet úvěr. Toto posouzení se má primárně zakládat na informacích získaných od spotřebitele, subsidiárně je možné použít informace z jiných zdrojů, typicky z lustrace spotřebitele v příslušných databázích. Je přitom třeba dbát na to, aby byly dostatečným způsobem zjištěny nejen příjmy spotřebitele, ale rovněž jeho výdaje, a to včetně celkové dluhové zátěže. 12. V řešené věci soud dospěl k závěru, že žalobkyně této své povinnosti nedostála, neboť řádné zkoumání úvěruschopnosti žalovaného netvrdila ani nedoložila. Je tomu tak proto, že v řízení byla prokázána pouze příjmová stránka žalovaného, nikoliv již jeho výdajová stránka, neboť žalovaný v žádosti neuvedl výdaje na obživu či náklady spojené s bydlením a žalobkyně tyto skutečnosti nikterak neprověřila. Soud proto vycházel z toho, že žalobkyně neprokázala splnění povinnosti posoudit schopnost žalovaného splácet úvěr, a z toho důvodu shledal smlouvu v souladu s § 86 a 87 zákona neplatnou. Pro úplnost pak lze uvést, že k neplatnosti smlouvy soud přihlédl i bez námitky žalovaného, neboť důkazní břemeno ohledně posouzení úvěruschopnosti spotřebitele spočívá na poskytovateli úvěru, a tedy k neplatnosti smlouvy je soud povinen přihlédnout i bez návrhu (srov. rozsudek SD EU ve věci C [číslo] a C [číslo], či nález Ústavního soudu sp. zn. [ústavní nález]). 13. S ohledem na absolutní neplatnost posuzované smlouvy má žalobkyně nárok pouze na vydání bezdůvodného obohacení ve výši dosud nesplacené jistiny úvěru, tj. 5 000 Kč. Co se úroku z prodlení týče, jelikož je neplatná smlouva o úvěru jako celek, je neplatné i ujednání o splatnosti úvěru, pročež není použitelné pro posouzení otázky splatnosti nároku na vydání bezdůvodného obohacení. Nárok na vydání bezdůvodného obohacení tak mohl být splatný nejdříve uplynutím lhůty k plnění stanovené v první prokazatelně doručené výzvě k plnění. Žalobkyně vyzývala žalovaného k úhradě dluhu v předžalobní výzvě ze dne 7. 3. 2022, jež byla žalovanému odeslána na jeho korespondenční adresu uvedenou ve smlouvě. Do prodlení se žalovaný dostal dle znění výzvy dne 15. 4. 2022. Žalobkyně má proto nárok na zákonný úrok z prodlení od tohoto data a v tomto rozsahu jí ho soud výrokem I. rozsudku přiznal. Ve zbývajícím rozsahu soud žalobu zamítl výrokem II. tohoto rozsudku z důvodu popsaných výše. 14. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř. tak, že žádný z účastníků nemá na jejich náhradu právo, neboť žalobkyně a žalovaný byli úspěšní přibližně rovným dílem. 15. Lhůtu k plnění soud stanovil podle § 160 odst. 1 části věty před středníkem o. s. ř. 16. Stručné odůvodnění tohoto rozsudku vychází z § 157 odst. 4 o. s. ř., podle něhož v odůvodnění rozsudku, proti němuž není odvolání přípustné, soud uvede pouze předmět řízení, závěr o skutkovém stavu a stručné právní posouzení věci.