22 C 314/2022-110 — Obvodní soud pro Prahu 10

1. Žalobkyně se žalobou ze dne 29. 12. 2022 domáhala vydání rozhodnutí, jímž by soud uložil žalované povinnost zaplatit žalobkyni 1 000 000 Kč s příslušenstvím z titulu náhrady nemajetkové újmy způsobené nezákonným rozhodnutím ve smyslu zákona č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem a o změně zákona České národní rady č. 358/1992 Sb., o notářích a jejich činnosti (notářský řád), ve znění pozdějších předpisů (dále jen „OdpŠk“). Svůj nárok odůvodnila tím, že usnesením Policie ČR ze dne 5. 2. 2020 bylo proti žalobkyni zahájeno trestní stíhání pro trestný čin ohrožování výchovy dítěte podle § 201 odst. 1 písm. d), odst. 3 písm. b) zákona č. 40/2009 Sb. trestního zákoníku, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „trestní zákoník“), v jednočinném souběhu s trestným činem maření úředního rozhodnutí podle § 337 odst. 4 trestního zákoníku. Žalobkyně byla ohrožena vysokou sazbou trestu odnětí svobody ve výši až pět let. Proti žalobkyni byla podána obžaloba, rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 4 ze dne 3. 3. 2022 byla následně obžaloby zproštěna. Proti rozsudku prvního stupně podalo státní zastupitelství odvolání, které bylo zamítnuto usnesením Městského soudu v Praze ze dne 12. 5. 2022. Trestní stíhání vedené proti žalobkyni bylo nezákonné. Žalobkyně nesla trestní stíhání velmi těžce, neboť podstatou trestního řízení byla její péče o nezletilého a otec nezletilého si prostřednictvím orgánů činných v trestním řízení vyřizoval s žalobkyní účty. Řízení mělo pro žalobkyni zvýšený význam, neboť v případě odsouzení by se mohla změnit podstatným způsobem soudní úprava péče o nezletilého. Žalobkyně trpěla v rámci celého řízení nejistotou, neboť jeho výsledek měl vliv na podstatu jejího rodinného života, tato nejistota se projevovala v její psychické pohodě, od které se odvíjí i psychická pohoda členů její rodiny. Žalobkyně uplatnila svůj nárok postupem dle § 14 OdpŠk dne 29. 6. 2022, v době podání žaloby žalovaná o jejím nároku nerozhodla. Žalobkyně je přesvědčena, že prodlení žalované nastalo již 30. 8. 2022, neboť lhůta šesti měsíců stanovená v § 15 OdpŠk je nepřiměřeně dlouhá.2. Žalovaná ve vyjádření k žalobě uvedla, že stanoviskem ze dne 8. 2. 2023 vyslovila žalobkyni omluvu za nezákonné trestní stíhání, finanční satisfakci však odmítla. V dané věci bylo vydáno nezákonné rozhodnutí ve smyslu § 8 odst. 1 OdpŠk, které v souladu s konstantní judikaturou představuje usnesení o zahájení trestního stíhání. S ohledem na okolnosti případu se jeví omluva žalobkyni jako dostatečná, neboť zatímco v případě nepřiměřené délky řízení se újma na straně poškozeného presumuje, újma založená jinou skutečností musí být prokázána. Žalobkyně k zásahům do osobnostní sféry toliko uvedla, že trestním, Anonymizováno, stíháním psychicky strádala, byla nucena vyhledat odbornou pomoc a její rodinné vztahy byly podstatným způsobem narušeny. Žalobkyně tedy neprokázala žádný podstatný zásah do osobnostní sféry, ani to, že by trestní stíhání vyvolalo dehonestující ohlas v jejím okolí. Proto žalovaná navrhla žalobu zamítnout, pro případ vyhovění žalobě pak navrhla, aby soud stanovil lhůtu k plnění v délce patnácti dnů s ohledem na organizačně technické důvody na straně žalované.3. Žalobkyně v replice dodala, že žalovaná přiznala žalobkyni kompenzaci ve formě omluvy, žaloba je tedy co do základu důvodná a žalobkyně má nárok na náhradu nákladů řízení. Dále zdůraznila, že soudy jako satisfakci za nezákonné trestní řízení přiznávají pouze bagatelní částky, které neodpovídají životní úrovni v České republice. K dopadům trestního stíhání doplnila, že je matkou nezletilého , jméno FO, , nar. 22. 6. 2010 (dále jen „nezletilý“), o kterého vždy pečovala, otec syna se výchovy neúčastnil. Žalobkyně byla vedena jako podezřelá zhruba od roku 2015, tuto fázi trestního řízení prožívala negativně, ovšem věřila, že se věc logicky vysvětlí. V roce 2020 byla žalobkyně obviněna, což pro ni znamenalo šok a ohrožení základních hodnot jejího života a zároveň vnímala trestní stíhání jako nástroj, jak právně narušit soužití s jejím synem, neboť v případě odsouzení by došlo ke změně v péči o nezletilého. Zahájení trestního stíhání žalobkyně pociťovala jako útok na svou osobu a na nezletilého, a to jak od otce nezletilého, tak od psychologa , tituly před jménem, , jméno FO, . V důsledku trestního stíhání, které považovala za účelové, byla nucena vyhledat psychiatrickou péči, kde jí byla předepsána medikace antidepresivy. Psychická nepohoda žalobkyně vyvolaná trestním stíháním měla dopad na psychickou nepohodu jejího manžela i nezletilého, jehož zdravotní stav se zhoršil a byla mu nasazena medikace. V důsledku trestního stíhání žalobkyni poklesly příjmy a zhoršily se jí projevy migrény, kvůli nimž byla i hospitalizována. Žalobkyně závěrem uvedla, že základní pariční lhůta je třídenní nikoliv patnáctidenní. Žalovaná má nepochybně možnost plnit ve třech dnech, a to tím spíše, že s výrokem rozsudku je seznámena při jeho vyhlášení a následně má časový prostor do doručení jeho písemného vyhotovení.4. Žalovaná při jednání soudu dodala, že žalobkyně vnímala trestní stíhání jako osobní mstu od svého bývalého partnera a , tituly před jménem, , jméno FO, , náhradu nemajetkové újmu by tedy měla požadovat po těchto osobách. Žalobkyně neprokázala příčinnou souvislost mezi vznikem nemajetkové újmy a trestním stíháním, neboť žalobkyně trpěla stresem rovněž v důsledku opatrovnického řízení a problémů nezletilého ve škole. Zdravotní a psychické obtíže měla žalobkyně již před zahájením trestního stíhání, její blízcí při ní stáli po celou dobu a nikdo z nich nevěřil, že by byla vina.5. Při svém rozhodování ve věci soud vycházel ze skutkových zjištění učiněných na základě provedených listinných důkazů, výslechu svědka a účastnického výslechu žalobkyně a dospěl k následujícím zjištěním:6. Žalobkyně se domáhala náhrady nemajetkové újmy za nezákonné rozhodnutí, které bylo vydáno v rámci trestního stíhání žalobkyně vedeného u Obvodního soudu pro , adresa, pod sp. zn. , spisová značka, , které skončilo zproštěním obžaloby.7. Usnesením policejního orgánu bylo dne 5. 2. 2020 zahájeno trestní stíhání žalobkyně pro přečin ohrožování výchovy dítěte podle § 201 odst. 1 písm. d), odst. 3 písm. b) trestního zákoníku a maření výkonu úředního rozhodnutí a vykázání dle § 337 odst. 4 trestního zákoníku. Daného trestného činu se žalobkyně měla dopustit tím, že nejméně od května 2016 porušovala svou povinnost vyplývající z rodičovské zodpovědnosti tak, že nezletilého manipulovala k negativnímu vztahu s otcem, činila otce před nezletilým odpovědného z konfliktů a traumatizace při předávání, čímž ve svém důsledku zabránila styku nezletilého s otcem. Trestní řízení bylo zahájeno z podnětu , tituly před jménem, , jméno FO, , který byl v rámci opatrovnického řízení ustanoven jako rodinný terapeut. Obvodní státní zastupitelství pro , adresa, podalo dne 27. 11. 2020 k Obvodnímu soudu pro , adresa, obžalobu. Žalobkyni bylo kladeno za vinu, že se dopustila přečinu ohrožování výchovy dítěte podle § 201 odst. 1 písm. d), odst. 3 písm. b) trestního zákoníku. Žalobkyni hrozil trest odnětí svobody až na pět let, v době podání obžaloby byla žalobkyně bezúhonná. Dne 30. 11. 2020 vydal samosoudce Obvodního soudu pro , adresa, trestní příkaz, kterým byla žalobkyně uznána vinnou z žalovaného jednání. Proti trestnímu příkazu podala žalobkyně odpor. Rozsudkem Obvodního soudu pro , adresa, ze dne 3. 3. 2022, sp. zn. , spisová značka, , ve spojení s usnesením Městského soudu v Praze ze dne 12. 5. 2022 pod sp. zn. , spisová značka, , byla žalobkyně podle § 226 písm. b) trestního řádu zproštěna obžaloby, neboť v žalobním návrhu označený skutek nebyl trestným činem. V odůvodnění rozsudku Obvodní soud pro , adresa, mj. uvedl, že nebyla prokázána manipulace syna proti otci, ale na psychickém stavu dítěte se podepsal i neúměrný tlak na dodržování rozhodnutí opatrovnického soudu. Otec dítěte o syna neprojevoval výrazný zájem, během své výpovědi u hlavního líčení „nevzbudil dojem přílišného zájmu a pochopení syna a nebyla u něj patrna žádná snaha přizpůsobit se jeho potřebám, kdy se snažil svalovat vinu pouze na matku bez jakékoliv vlastní sebereflexe“. V jednání , tituly před jménem, , jméno FO, trestní soud spatřoval jednostranné vykreslení situace, neboť se pasoval do role spasitele dané situace, diagnostikoval matku na základě jedné dvouhodinové procházky a na její stížnosti ohledně ceny setkání reagoval tak, že se jimi nebude zabývat. Odvolací soud se s hodnocením soudu prvního stupně plně ztotožnil. Trestní řízení pravomocně skončilo dne 12. 5. 2022 (spisem vedeným u Obvodního soudu pro , adresa, pod sp. zn. , spisová značka, ).8. Z účastnického výslechu žalobkyně soud zjistil, že žalobkyně nesla trestní stíhání velmi špatně, neboť měla obavy, co bude s jejím dítětem. Nezletilý má ADHD a reflux, a proto měla obavy, kdo by se o něj adekvátně postaral. Jeho otec o syna nejeví zá