22 C 78/2022-76 — Obvodní soud pro Prahu 10

1. Žalobkyně se podanou žalobou domáhala vůči žalovanému, aby mu soud uložil povinnost zaplatit žalobkyni částku 458 761 Kč představující zákonný úrok z prodlení za první pololetí roku 2022. Svůj nárok odůvodnila tím, že žalovaný je její bývalý manžel, jemuž byla na základě rozhodnutí o vypořádání společného jmění manželů uložena povinnost zaplatit žalobkyni na vyrovnávacím podílu částku 3 067 299 Kč a dále povinnost zaplatit 165 000 Kč. Obě částky byl žalovaný povinen uhradit do tří dnů od právní moci rozsudku. Rozsudek nabyl právní moci dne 29. 9. 2014, následně byla zahájena exekuce. Ke dni 4. 9. 2020 zbývalo vymoci 2 157 103 Kč, tato částka tedy představuje jistinu, z níž žalobkyně požaduje zákonné úroky z prodlení ve výši 11,75 % ročně za období od 1. 1. 2022 do 30. 6. 2022, které kapitalizovala částkou 458 761 Kč. Zároveň žalobkyně navrhla, aby byl exekucí k vymožení zákonných úroků z prodlení pověřen exekutor Mgr. [jméno] [příjmení]. 2. Žalovaný se k žalobě vyjádřil tak, že nepopírá svou povinnost stanovenou na základě pravomocných rozsudků, ovšem danou částku nebyl schopen uhradit ve lhůtě. Žalobkyně proto na něj podala návrh na provedení exekuce, ke dni 9. 8. 2022 byla vymožena částka 1 485 806,28 Kč a ve prospěch oprávněné zbývá vymoci 1 746 462,72 Kč. Žalovaný taktéž upozornil, že žalobkyně provedla nesprávný výpočet úroků z prodlení. 3. Žalobkyně v replice dodala, že jistina pro výpočet úroků činí 1 815 332,80 Kč, proto svůj nárok omezila na 386 075,80 Kč představující zákonné úroky z prodlení za první pololetí roku 2022. Při jednání konaném dne 25. 1. 2023 žalobkyně vzala žalobu zpět co do částky 72 686,07 Kč a co do požadavku, aby soud pověřil exekutora Mgr. [anonymizováno] k vymožení zákonných úroků z prodlení. Soud proto v tomto rozsahu řízení zastavil. 4. Předmětem řízení zůstal nárok žalobkyně, aby jí žalovaný zaplatil zákonný úrok z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky 1 815 332,80 Kč od 1. 1. 2022 do 30. 6. 2022 kapitalizovaný částkou 386 075,80 Kč. 5. Při jednání konaném dne 29. 3. 2023 žalobkyně dodala, že žalovaný by měl mít na paměti, že v případě neuhrazení jistiny mohou zákonné úroky z prodlení narůstat, a tím i převýšit přiznanou jistinu dluhu. 6. Při svém rozhodování ve věci soud vycházel ze skutkových zjištění učiněných jednak na základě shodných tvrzení účastníků o skutkových okolnostech sporu, jednak na základě provedených listinných důkazů a dospěl k následujícím zjištěním. 7. Žalobkyně a žalovaný jsou bývalí manželé, řízení o vypořádání jejich společného jmění probíhalo u Obvodního soudu pro Prahu 10 pod sp. zn. [spisová značka]. Rozsudkem č. j. [číslo jednací] byla žalovanému uložena povinnost zaplatit žalobkyni na vyrovnání jejího podílu 3 067 269 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku (výrok II) a zaplatit žalobkyni 165 000 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku (výrok III). Žalovaný podal proti rozsudku odvolání, které zamítl Městský soud v Praze rozsudkem č. j. [číslo jednací], dovolání žalovaného odmítl Nejvyšší soud usnesením sp. zn. [číslo jednací]. Rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 10 č. j. [číslo jednací] nabyl právní moci dne 29. 9. 2014 (shodnými tvrzeními účastníků, rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 10 č. j. [číslo jednací], rozsudkem Městského soudu v Praze č. j. [číslo jednací], usnesením Nejvyššího soudu sp. zn. [číslo jednací]). 8. K vymožení pohledávky žalobkyně v celkové výši 3 232 269 Kč byla nařízena exekuce a jejím vedením byl pověřen exekutor Mgr. [jméno] [příjmení]. Ke dni 1. 12. 2014 bylo vymoženo nebo dobrovolně uhrazeno 1 695 208,33 Kč, zbývalo vymoci ve prospěch oprávněné 1 815 332,80 Kč (exekučním návrhem žalobkyně ze dne 28. 11. 2014, žádostí o pověření a nařízení exekuce, pověřením soudního exekutora ze dne 10. 12. 2014, č. j. [číslo jednací], vyúčtováním vymáhaných, popř. vymožených povinností ze dne 1. 12. 2014). 9. Ke dni 4. 9. 2020 zbývalo vymoci ve prospěch oprávněné celkem 1 815 332,80 Kč, ke dni 9. 8. 2022 zbývalo vymoci ve prospěch oprávněné celkem 1 746 462,72 Kč (vyúčtováním vymáhaných, popř. vymožených povinností ze dne 4. 9. 2020 a ze dne 9. 8. 2022). 10. Soudní exekutor Mgr. [anonymizováno] žalobkyni sdělil dne 26. 4. 2022, že nemůže nařídit exekuci na vymožení zákonných úroků z prodlení z neuhrazené částky, neboť pro tento nárok žalobkyni chybí exekuční titul (e-mailem ze dne 26. 4. 2022). 11. Na základě provedeného dokazování učinil soud následující závěr o skutkovém stavu věci: 12. Žalovanému byla stanovena povinnost uhradit žalobkyni částku 3 232 269 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku č. j. [číslo jednací]. Tento rozsudek nabyl právní moci dne 29. 9. 2014. K vymožení pohledávky byla nařízena exekuce, ke dni 4. 9. 2020 zbývalo vymoci ve prospěch oprávněné celkem 1 815 332,80 Kč, ke dni 9. 8. 2022 zbývalo vymoci ve prospěch oprávněné celkem 1 746 462,72 Kč. 13. Na základě učiněného skutkového závěru učinil soud následující právní závěr: 14. Podle § 1968 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o. z.“) je dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele. 15. Podle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnost, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. 16. V řešené věci bylo prokázáno, že žalobkyně má za žalovaným pravomocně přiznanou pohledávku, která byla splatná do tří dnů od právní moci rozsudku č. j. [číslo jednací]. Tento rozsudek nabyl právní moci dne 29. 9. 2014. Ke dni rozhodnutí soudu pohledávka žalobkyně nebyla plně splacena, žalovaný je tedy v prodlení s úhradou peněžitého dluhu ve smyslu § 1968 o. z. Žalobkyně tvrdila, že za rozhodné období prvního pololetí roku 2022 činila nesplacená část dluhu celkem 1 815 332,80 Kč, ovšem navzdory poučení soudu dle § 118a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o. s. ř.”), tuto skutečnost neprokázala. Soud proto vyšel z tvrzení žalovaného, že ke dni 9. 8. 2022 činila dlužná částka 1 746 462,72 Kč, neboť žalobkyně neprokázala, že by v období prvního pololetí roku 2022 byla její pohledávka vyšší. Soud proto za jistinu rozhodující pro výpočet zákonných úroků z prodlení stanovil částku 1 746 462,72 Kč. 17. Žalobkyně požadovala zákonné úroky z prodlení v sazbě 11,75 % ročně, ovšem je třeba připomenout, že podle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. je pro určení sazby úroků z prodlení rozhodující datum prodlení. Žalovaný se dostal do prodlení ve druhém pololetí roku 2014, kdy sazba úroků z prodlení činila 8,05 % ročně. Žalobkyně má proto nárok na zaplacení zákonných úroků z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 1 746 462,72 Kč od 1. 1. 2022 do 30. 6. 2022 kapitalizovaných částkou 69 717,36 Kč. V tomto rozsahu soud žalobě vyhověl výrokem I. tohoto rozsudku, ve zbytku soud žalobu výrokem II. zamítl. 18. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 3 o. s. ř. tak, že přiznal žalovanému, jenž byl v řízení převážně úspěšný, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 300 Kč Tyto náklady sestávají z nákladů řízení uplatněných v souladu s § 151 odst. 3 o. s. ř. za použití vyhlášky Ministerstva spravedlnosti č. 254/2015 Sb., dle které účastníkovi řízení, jenž nebyl zastoupen zástupcem podle § 151 odst. 3 o. s. ř. a nedoložil výši hotových výdajů, náleží částka 300 Kč za jeden úkon dle § 2 odst. 3 uvedené vyhlášky.