34 C 248/2023-21 — Obvodní soud pro Prahu 10

Žalobkyně se žalobou (návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu) domáhala vůči žalovanému, aby mu soud uložil povinnost zaplatit žalobkyni částku v celkové výši 12 566 Kč se zákonným úrokem z prodlení z titulu neuhrazeného příspěvku do garančního fondu za období od 19. 1. 2021 do 18. 4. 2021, od 16. 10. 2021 do 6. 3. 2022 a od 24. 12. 2021 do 5. 3. 2022, vyplývající z provozování vozidel bez sjednaného pojištění odpovědnosti z jeho provozu. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. Účastníci řízení na základě výzvy soudu souhlasili s tím, aby soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání. Soud proto ve věci postupoval podle § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“), dle kterého k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednávání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasí. V řízení bylo listinnými důkazy prokázáno, že žalovaný byl vlastníkem a provozovatelem vozidla [registrační značka], [VIN kód] ([anonymizována dvě slova] s objemem válců nad [číslo] dm3 do [číslo] cm3), číslo technického průkazu vozidla [anonymizováno] (zjištěnými údaji o vozidle a povinných osobách, výzvou k úhradě příspěvku do garančního fondu [anonymizováno] ze dne 10. 6. 2021). V době od 19. 1. 2021 do 18. 4. 2021 (celkem 90 dní) neměl žalovaný ohledně tohoto vozidla uzavřenou smlouvu o pojištění odpovědnosti za škodu způsobenou uvedeným vozidlem (tzv. povinné ručení) (výzvou k úhradě příspěvku do garančního fondu [anonymizováno] ze dne 10. 6. 2021). Žalobkyně dne 10. 6. 2021 vyzvala žalovaného k úhradě částky 6 150 Kč sestávající z příspěvku za výše uvedené období ve výši 5 850 Kč a nákladů uplatnění ve výši 300 Kč (výzvou ze dne 10. 6. 2021 s informací o zásilce), avšak ten na tuto výzvu nereagoval a ničeho neuhradil, a to ani po zaslání předžalobní upomínky (předžalobní upomínkou s podacím archem). Dále bylo prokázáno, že žalovaný byl vlastníkem a provozovatelem vozidla [registrační značka] [VIN kód] (motocykl s objemem válců nad 50 cm3 do 350 cm3), číslo technického průkazu vozidla [anonymizováno] (zjištěnými údaji o vozidle a povinných osobách, výzvou k úhradě příspěvku do garančního fondu [anonymizováno] ze dne 28. 4. 2022). V době od 16. 10. 2021 do 6. 3. 2022 (celkem 142 dní) neměl žalovaný ohledně tohoto vozidla uzavřenou smlouvu o pojištění odpovědnosti za škodu způsobenou uvedeným vozidlem (tzv. povinné ručení) (výzvou k úhradě příspěvku do garančního fondu [anonymizováno] ze dne 28. 4. 2022). Žalobkyně dne 28. 4. 2022 vyzvala žalovaného k úhradě částky 1 436 Kč sestávající z příspěvku za výše uvedené období ve výši 1 136 Kč a nákladů uplatnění ve výši 300 Kč (výzvou ze dne 28. 4. 2022 s informací o zásilce), avšak ten na tuto výzvu nereagoval a ničeho neuhradil, a to ani po zaslání předžalobní upomínky (předžalobní upomínkou s podacím archem). Dále bylo zjištěno, že žalovaný byl vlastníkem a provozovatelem vozidla [registrační značka], [VIN kód] (osobní automobil s objemem válců nad [číslo] dm3 do [číslo] cm3), číslo technického průkazu vozidla [anonymizováno] (zjištěnými údaji o vozidle a povinných osobách, výzvou k úhradě příspěvku do garančního fondu [anonymizováno] ze dne 2. 5. 2022). V době od 24. 12. 2021 do 5. 3. 2022 (celkem 72 dní) neměl žalovaný ohledně tohoto vozidla uzavřenou smlouvu o pojištění odpovědnosti za škodu způsobenou uvedeným vozidlem (tzv. povinné ručení) (výzvou k úhradě příspěvku do garančního fondu [anonymizováno] ze dne 2. 5. 2022). Žalobkyně dne 2. 5. 2022 vyzvala žalovaného k úhradě částky 4 980 Kč sestávající z příspěvku za výše uvedené období ve výši 4 680 Kč a nákladů uplatnění ve výši 300 Kč (výzvou ze dne 2. 5. 2022 s informací o zásilce), avšak ten na tuto výzvu nereagoval a ničeho neuhradil, a to ani po zaslání předžalobní upomínky (předžalobní upomínkou s podacím archem). Soud nemá důvodu pochybovat o uvedených skutečnostech, tím spíše za situace, kdy žalovaný soudu žádné důkazy nepředložil, žalobou uplatněný nárok nesporoval a uhrazení dlužné částky netvrdil. Soud věc po právní stránce posoudil podle § 1 odst. 2 písm. a) a § 4 zákona č. 168/1999 Sb., o pojištění odpovědnosti za škodu způsobenou provozem vozidla (dále jen„ zákon“), ve spojení se zákonem č. 89/2012 Sb., občanským zákoníkem (dále jen„ o. z.“). Ačkoliv byl žalovaný vlastníkem a provozovatelem předmětných vozidel, v období od 19. 1. 2021 do 18. 4. 2021 (první vozidlo), v období od 16. 10. 2021 do 6. 3. 2022 (druhé vozidlo) a v období od 24. 12. 2021 do 5. 3. 2022 (třetí vozidlo) neměl sjednáno zákonem uložené pojištění odpovědnosti. Žalobkyně, která je právnickou osobou oprávněnou k výběru příspěvku placeného provozovatelem a vlastníkem motorového vozidla, které je provozováno bez pojištění odpovědnosti z provozu vozidla, tak má ze zákona nárok na uhrazení příspěvku do garančního fondu ve výši zákonné denní sazby (65 Kč – první a třetí vozidlo, resp. 8 Kč – druhé vozidlo), stanovené v § 2 odst. 1 písm. h), resp. b) vyhlášky Ministerstva financí České republiky č. 205/1999 Sb., vynásobené počtem dní (90 dní, 142 dní a 72 dní), za něž nebylo pojištění odpovědnosti hrazeno. Dále žalobkyni náleží náhrada nákladů mimosoudního uplatnění práva na příspěvek dle § 4 odst. 4 zákona ve výši 3 x 300 Kč stanovené v § 2a vyhlášky Ministerstva financí České republiky č. 205/1999 Sb. Žalovaný příspěvek do garančního fondu žalobkyně, po výzvě žalobkyně dle § 4 odst. 7 zákona, řádně a včas nezaplatil, čímž se dostal dne 25. 8. 2021 (první vozidlo), resp. dne 13. 7. 2022 (druhé vozidlo), resp. dne 17. 7. 2022 (třetí vozidlo) dle § 1968 o. z. do prodlení se zaplacením peněžitého dluhu a podle § 1970 o. z. vzniklo žalobkyni právo požadovat po žalovaném vedle příspěvku i zaplacení úroku z prodlení. Výše úroku z prodlení vychází z § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Vzhledem k tomu, že se žalobkyni předloženými listinnými důkazy podařilo prokázat tvrzení obsažená v žalobě, rozhodl soud s odkazem na citovaná zákonná ustanovení tak, jak je uvedeno ve výroku I., II. a III. tohoto rozsudku. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 2 252 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 800 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 12 566 Kč sestávající z částky 300 Kč za převzetí a přípravu zastoupení dle § 11 odst. 1 písm. a) a. t., z částky 300 Kč za jednoduchou výzvu k plnění dle § 11 odst. 2 písm. h) a. t. a z částky 300 Kč za písemné podání nebo návrh ve věci samé dle § 11 odst. 1 písm. d) a. t. včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 1 200 Kč ve výši 252 Kč. Lhůta k plnění byla v obou případech stanovena v délce 3 dnů od právní moci rozsudku podle ustanovení § 160 odst. 1 věta 1 o.s.ř. a dle ustanovení § 149 odst. 1 o.s.ř. byla povinnost žalovaného k náhradě nákladů řízení stanovena k rukám zástupce žalobkyně.