34 C 367/2022-22 — Obvodní soud pro Prahu 10

Žalobkyně se žalobou domáhala vůči žalovanému, aby mu soud uložil povinnost zaplatit žalobkyni 5 890 Kč s příslušenstvím (nárok 1), 5 480 Kč s příslušenstvím (nárok 2), 6148 Kč s příslušenstvím (nárok 3) a 9 330 Kč s příslušenstvím (nárok 4), celkem tedy 26 848 Kč s příslušenstvím. Žalobkyně požadovala uhrazení uvedených částek z titulu neuhrazených příspěvků do [anonymizována dvě slova] za období od 1. 6. 2021 do 4. 8. 2021, 25. 3. do 31. 5. 2021 (první a třetí nárok, vozidlo 1), období od 4. 12. 2020 do 30. 4. 2021 (druhý nárok, vozidlo 2) a období od 1. 5. 2021 do 13. 1. 2022 (čtvrtý nárok, vozidlo 2). Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. Účastníci řízení na základě výzvy soudu svým postojem dali najevo souhlas s tím, aby soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání. Soud proto ve věci postupoval podle § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.“), dle kterého k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednávání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasí. V řízení byly listinnými důkazy prokázány následující skutečnosti: 1/ Žalovaný byl vlastníkem a provozovatelem vozidel: a) [registrační značka], [VIN kód], osobní automobil zn. [anonymizována dvě slova], číslo technického průkazu vozidla [anonymizováno] („ vozidlo [anonymizováno]“), b) [registrační značka], [VIN kód], osobní automobil zn. [anonymizováno], číslo technického průkazu vozidla [anonymizováno] („ vozidlo [anonymizováno]“) (zjištěné údaje o vozidlech, sdělení [anonymizována dvě slova] [obec] ze dne 16. 1. 2023). 2/ V době od 1. 6. 2021 do 4. 8. 2021 (celkem 65 dní) neměl žalovaný ohledně vozidla 1 uzavřenou smlouvu o pojištění odpovědnosti za újmu způsobenou vozidlem 1 (tzv. povinné ručení). Žalobkyně dne 27. 9. 2021 vyzvala žalovaného k úhradě částky 5 890 Kč sestávající z příspěvku za výše uvedené období ve výši 5 590 Kč a z nákladů na uplatnění pohledávky ve výši 300 Kč do 60 dnů od doručení výzvy (výzva k úhradě ze dne 27. 9. 2021). Žalovaný však na výzvu nereagoval a ničeho neuhradil. Žalovaný neuhradil zbývající dlužnou částku ani přes předžalobní upomínku žalobkyně ze dne 1. 2. 2022, která se dostala do sféry jeho dispozice (předžalobní výzva ze dne 1. 2. 2022 včetně podacího archu z téhož dne). 3/ V době od 25. 3. 2021 do 31. 5. 2021 (celkem 68 dní) neměl žalovaný ohledně vozidla 1 uzavřenou smlouvu o pojištění odpovědnosti za újmu způsobenou vozidlem [anonymizováno] (tzv. povinné ručení). Žalobkyně dne 23. 8. 2021 vyzvala žalovaného k úhradě částky 6 148 Kč sestávající z příspěvku za výše uvedené období ve výši 5 848 Kč a z nákladů na uplatnění pohledávky ve výši 300 Kč do 60 dnů od doručení výzvy (výzva k úhradě ze dne 23. 8. 2021). Žalovaný však na výzvu nereagoval a ničeho neuhradil. Žalovaný neuhradil dlužnou částku ani přes předžalobní upomínku žalobkyně ze dne 1. 2. 2022, která se dostala do sféry jeho dispozice (předžalobní výzva ze dne 1. 2. 2022 včetně podacího archu z téhož dne). 4/ V době od 4. 12. 2020 do 30. 4. 2021 (celkem 148 dní) neměl žalovaný ohledně vozidla [anonymizováno] uzavřenou smlouvu o pojištění odpovědnosti za újmu způsobenou vozidlem 3 (tzv. povinné ručení). Žalobkyně dne 2. 12. 2021 vyzvala žalovaného k úhradě částky 5 480 Kč sestávající z příspěvku za výše uvedené období ve výši 5 180 Kč a z nákladů na uplatnění pohledávky ve výši 300 Kč do 60 dnů od doručení výzvy (výzva k úhradě ze dne 2. 12. 2021). Žalovaný však na výzvu nereagoval a ničeho neuhradil. Žalovaný neuhradil dlužnou částku ani přes předžalobní upomínku žalobkyně ze dne 1. 2. 2022, která se dostala do sféry jeho dispozice (předžalobní výzva ze dne 1. 2. 2022 včetně podacího archu z téhož dne). 5/ V době od 1. 5. 2021 do 13. 1. 2022 (celkem 258 dní) neměl žalovaný ohledně vozidla 2 uzavřenou smlouvu o pojištění odpovědnosti za újmu způsobenou vozidlem 3 (tzv. povinné ručení). Žalobkyně dne 3. 3. 2022 vyzvala žalovaného k úhradě částky 9 330 Kč sestávající z příspěvku za výše uvedené období ve výši 9 030 Kč a z nákladů na uplatnění pohledávky ve výši 300 Kč do 60 dnů od doručení výzvy (výzva k úhradě ze dne 3. 3. 2022). Žalovaný však na výzvu nereagoval a ničeho neuhradil. Soud nemá důvodu pochybovat o uvedených skutečnostech, tím spíše za situace, kdy žalovaný soudu žádné důkazy nepředložil, žalobou uplatněný nárok nesporoval a uhrazení dlužné částky netvrdil. Soud věc po právní stránce posoudil podle § 1 odst. 2 písm. a) a § 4 zákona č. 168/1999 Sb., o pojištění odpovědnosti za škodu způsobenou provozem vozidla (dále jen„ zákon“), ve spojení se zákonem č. 89/2012 Sb., občanským zákoníkem (dále jen„ o. z.“). Ačkoliv byl žalovaný provozovatelem a vlastníkem vozidel 1, 2 a 3, neměl sjednáno zákonem uložené pojištění odpovědnosti (§ 1 odst. 2 písm. a/ zákona), a to a) u vozidla 1 v období od 1. 6. 2021 do 4. 8. 2021 (celkem 65 dní), od 25. 3. 2021 do 31. 5. 2021 (celkem 68 dní), b) u vozidla 2 od 4. 12. 2020 do 30. 4. 2021 (celkem 148 dní) a od 1. 5. 2021 do 13. 1. 2022 (celkem 258 dní). Žalobkyně, která je právnickou osobou oprávněnou k výběru příspěvku placeného provozovatelem a vlastníkem motorového vozidla, které je provozováno bez pojištění odpovědnosti z provozu vozidla, tak má ze zákona nárok na uhrazení příspěvku do garančního fondu ve výši zákonné denní sazby, a to a) u vozidla 1 ve výši 86 Kč, stanovené v § 2 odst. 1 písm. o) vyhlášky Ministerstva financí České republiky č. 205/1999 Sb. („ vyhláška“), b) u vozidla 2 ve výši 35 Kč, stanovené v § 2 odst. 1 písm. f) vyhlášky, vynásobené počtem dní (u vozidla 1: 133 dní, u vozidla 2: 406 dní), za něž nebylo pojištění odpovědnosti hrazeno (§ 4 odst. 3 zákona), tj. a) u vozidla 1: 11 438 Kč b) u vozidla 2: 14 210 Kč. Dále žalobkyni náleží náhrada nákladů mimosoudního uplatnění práva na příspěvek dle § 4 odst. 4 zákona ve výši 300 Kč stanovené v § 2a vyhlášky Ministerstva financí České republiky č. 205/1999 Sb. za každý uplatněný nárok (uplatněny 4 nároky). Žalovaný příspěvek do garančního fondu žalobkyně, po výzvě žalobkyně dle § 4 odst. 7 zákona, řádně a včas nezaplatil, čímž se žalovaný dostal dle § 1968 o. z. následujícího dne do prodlení se zaplacením peněžitých dluhů a podle § 1970 o. z. vzniklo žalobkyni právo požadovat po žalovaném vedle příspěvku i zaplacení úroku z prodlení. Výše úroku z prodlení vychází z § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Vzhledem k tomu, že se předloženými listinnými důkazy podařilo prokázat tvrzení obsažená v žalobě, rozhodl soud s odkazem na citovaná zákonná ustanovení tak, jak je uvedeno ve výroku I. tohoto rozsudku. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 2 526 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 1 074 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 26 848 Kč sestávající z částky 300 Kč za převzetí a přípravu zastoupení dle § 11 odst. 1 písm. a) a. t., z částky 300 Kč za jednoduchou výzvu k plnění dle § 11 odst. 2 písm. h) a. t. a z částky 300 Kč za písemné podání nebo návrh ve věci samé dle § 11 odst. 1 písm. d) a. t. včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 2 274 Kč ve výši 252 Kč. S ohledem na ust. § 149 odst. 1 o. s. ř. přiznal soud tyto náklady k rukám zástupce žalobkyně a lhůtu k plnění stanovil v souladu s ust. § 160 odst. 1 věta před středníkem o. s. ř.