46 C 298/2022-63 — Obvodní soud pro Prahu 10

1. Žalobce se žalobou doručenou zdejšímu soudu dne 22. 9. 2022 domáhal toho, aby soud uložil žalované povinnost uhradit mu částku ve výši 200 000 Kč s příslušenstvím s odůvodněním, že žalobce byl účastníkem řízení vedeného u [název soudu] pod sp. zn. [spisová značka], že řízení bylo nepřiměřeně dlouhé a že bylo zatíženo zmatečným rozhodováním. V důsledku nepřiměřené délky řízení byla žalobci způsobena újma. Žalobce uplatnil u žalované nárok na zaplacení přiměřeného zadostiučinění ve výši 200 000 Kč, a to dne 27. 7. 2021. Žalovaný dne 21. 9. 2022 doručil své stanovisko, kterým přiznal žalobci [anonymizováno] ve výši 33 313 Kč, která bylo žalobci dne 22. 9. 2022 vyplaceno. Žalobce považuje prodlení žalované již od 28. 9. 2022, a to z důvodu, že lhůta pro předběžné projednání nároku v rozsahu šesti měsíců neodpovídá úrovni společnosti/techniky atd. Žalobce má za to, že přiměřená doba pro předběžné projednání nároku byla stanovena podstatně nižší a žalobce vychází při určení prodlení ze lhůty 2 měsíců, jako lhůty přiměřené s ohledem na vývoj komunikačních technologií a organizaci justice. 2. Žalovaná se k žalobě vyjádřila podáním ze dne 8. 11. 2022, ve kterém uvedla, že se žalobou nesouhlasí, neboť žalovaná v rámci mimosoudního projednání nároku žalobce dospěla k závěru, že v řízení u [název soudu] došlo k nepřiměřené délce soudního řízení, a žalovaná již přiznala žalobci náhradu nemajetkové újmy a poskytla žalobci zadostiučinění ve výši 33 313 Kč, přičemž je přesvědčena, že poskytnuté [anonymizováno] odpovídá všem okolnostem. Žalovaná učinila nesporným, že žalobce u ní dne 27. 7. 2022 uplatnil nárok Žalovaná učinila nespornou skutečnost, že u ní žalobce dne 27. 7. 2022 uplatnil nárok na poskytnutí zadostiučinění ve výši 200 000 Kč ve smyslu zákona č. 82/1998 Sb. v platném znění za nesprávný úřední postup ve shora uvedeném řízení. K projednání žádosti žalobce došlo dne 21. 9. 2022. Žalovaná konstatovala, že v předmětném řízení došlo k nesprávnému úřednímu postupu ve smyslu § 13 zákona č. 82/1998 Sb. a poskytla žalobci zadostiučinění ve výši 33 313 Kč. Žalovaná v rámci mimosoudního projednání žádosti žalobce zjistila, že žalobce mimosoudně uplatnil u žalované svůj nárok dne 27. 1. 2018, soudní řízení pod sp. zn. [spisová značka] bylo zahájeno dne 27. 7. 2018, žalobce vystupoval v řízení v procesním postavení žalobce, který se domáhal zaplacení částky ve výši 1 000 000 Kč s příslušenstvím z titulu nemajetkové újmy způsobené zahájením a vedením [anonymizováno] stíhání. Dne 30. 4. 2020 byl vyhlášen rozsudek, kterým byla žaloba zamítnuta. Po podaném odvolání byl dne 16. 2. 2021 napadený rozsudek rozsudkem odvolacího soudu ve věci samé potvrzen. Tento rozsudek nabyl právní moci dne 17. 3. 2021. Po podaném dovolání byl napadený rozsudek rozsudkem [název soudu] ze dne 22. 6. 2022 změněn tak, že bylo konstatováno porušení práva žalobce, jinak byl potvrzen. Řízení pravomocně skončilo dne 1. 7. 2022. Žalovaná dospěla k závěru, že v posuzovaném řízení došlo k nesprávnému [anonymizováno] postupu ve smyslu § 13 zákona č. 82/1998 Sb. Řízení se vyznačovalo občasnou nekoncentrovaností. Celková délka 4 roky a 5 měsíců je u kompenzačního řízení hodnocena jako nepřiměřená. Žalobci proto žalovaná poskytla odškodnění za vzniklou nemajetkovou újmu ve výši 33 313 Kč. Na svém stanovisku žalovaná setrvala, je přesvědčena, že poskytnuté [anonymizováno] odpovídá všem okolnostem případu. V případech nesprávného [anonymizováno] postupu spočívajícího v nepřiměřené délce řízení se má za to (jde o vyvratitelnou domněnku), že v důsledku tohoto postupu vzniká účastníku řízení nemajetková újma (srov. např. rozsudek [anonymizováno] ve věci [anonymizováno] proti Itálii ze dne 29. března 2006, § 93). V daném případě nelze najít žádnou okolnost, která by byla způsobilá takovou domněnku vyvrátit, a proto je třeba mít za to, že došlo ke vzniku nemajetkové újmy. Podle § 31a odst. 3 zákona v případech, kdy nemajetková újma vznikla nesprávným úředním postupem podle § 13 odst. 1 věty druhé a třetí nebo § 22 odst. 1 věty druhé a třetí, přihlédne se při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění rovněž ke konkrétním okolnostem případu, zejména k celkové délce řízení, složitosti řízení, jednání poškozeného, kterým přispěl k průtahům v řízení, a k tomu, zda využil dostupných prostředků způsobilých odstranit průtahy v řízení, postupu orgánů veřejné moci během řízení a významu předmětu řízení pro poškozeného. Při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění je zároveň třeba zohlednit i relevantní judikaturu [anonymizováno], a to tak, aby stanovená částka nebyla nepřiměřeně nízká v porovnání s částkami, které by v podobném případě [anonymizováno] poškozenému přiznal z titulu spravedlivého zadostiučinění ve smyslu článku 41 Úmluvy (srov. např. výše uvedený rozsudek [anonymizováno] ve věci [anonymizováno], § 95). Při stanovení výše zadostiučinění žalovaná vycházela ze sjednocujícího stanoviska Nejvyššího soudu ČR ze dne 13. 4. 2011, sp. zn. [stanovisko NS]. Žalovaná vycházela ze základní částky 15 000 Kč za rok trvání řízení, resp. 1 250 Kč za měsíc trvání řízení, s výjimkou prvních dvou let, za které byla poskytnuta částka poloviční, a to z důvodu, že každé řízení musí objektivně určitou dobu trvat. Nebyl shledán důvod pro navýšení základní částky poskytované za rok trvání řízení, které v posuzovaném případě trvalo celkem 4 roky a 5 měsíců. Žalovaná shledala důvody pro snížení základní výše zadostiučinění celkem o 35 %, a to o 20 % z důvodu složitosti řízení a o 15 % z důvodu četnosti rozhodování soudů. Předmětem posuzovaného řízení byla žaloba o zaplacení částky ve výši 1 000 000 Kč s příslušenstvím z titulu nemajetkové újmy způsobené zahájením a vedením trestního stíhání. Řízení se vyznačovalo určitým stupněm skutkové i právní složitosti, bylo provedeno dokazování včetně výslechu řady svědků v rámci několika hlavních líčení a provádění množství listinných důkazů. V průběhu řízení bylo opakovaně rozhodováno o opravných prostředcích do rozhodnutí procesní povahy či o soudních poplatcích. Ve věci bylo rozhodováno soudy na třech úrovních soudní soustavy, kdy soud I. stupně rozhodoval ve věci samé jednou, soud II. stupně jednou a Nejvyšší soud také jednou. Délka řízení je tedy z určité části způsobena procesní aktivitou účastníků, kdy k nápravě věcně či právně nesprávných rozhodnutí soudu jsou účastníkovi řízení zákonem poskytnuty prostředky k ochraně jeho práv, tedy opravné prostředky a mimořádné opravné prostředky, které má účastník ve stanovených lhůtách možnost využít, což mu pochopitelně nelze přičítat k tíži. Jestliže ovšem účastníkovi řízení nelze na jedné straně vyčítat, že na ochranu svých práv využívá procesní prostředky, které mu dává zákon k dispozici, na druhou stranu je zřejmé, že prodloužení řízení, ke kterému dojde v důsledku nutnosti se s těmito procesními prostředky vypořádat, nemůže jít na vrub státních orgánů. Žadatel se na délce řízení nepodílel. Význam řízení pro žalobce žalovaná shledala jako běžný. Podle ustálené judikatury [anonymizováno] je věnována zvýšená pozornost zejména věcem [anonymizována tři slova], věcem osobního stavu či věcem týkajících se [anonymizováno] nebo [anonymizováno]. Žalovaná se domnívá, že poskytnutá výše zadostiučinění plně koresponduje s požadavky [název soudu] (zejména se stanoviskem Nejvyššího soudu ČR ze dne 13. 4. 2011, č.j. [stanovisko NS]) a není důvod pro jeho navýšení. Pokud jde o žalobcem tvrzené prodlení žalované, k tomu žalovaná uvádí, že žalobce u ní uplatnil nárok na přiznání zadostiučinění za nemajetkovou újmu dne 3. 8. 2021. K projednání žádosti žalobce ze strany žalované došlo dne 26.10.2021. V § 35 zákona č. 82/1998 Sb. je uvedeno, že promlčecí doba neběží ode dne uplatnění nároku na náhradu škody do skončení předběžného projednání, nejdéle však po dobu 6 měsíců. Z toho vyplývá, že žalovaná v souladu s platnou právní úpravou tuto 6měsíční lhůtu pro předběžné projednání nároku dodržela a nemůže tedy být v prodlení. Tvrzení žalobce, který považuje žalovanou v prodlení od 28. 9. 2022, a to s odkazem na úroveň společnosti/techniky atd. či internetový článek ze serveru [webová adresa], nemá tedy žádnou oporu v zákoně. 3. K vyjádření žalované uvedl žalobce, že žalovaná v podstatě opakuje svou argumentaci, kterou projevila ve svém stanovisku, a to že věc nebyla složitá a snížení základní částky o - 35 % je projevem [anonymizováno] nároku žalobce. Žalobce má za to, že v řízení nebylo provedeno nějaké nadstandartní dokazování, pro které by se prodloužila celková délka řízení. Pokud se týká instančnosti řízení, kdy tato je zjevně podstatnou příčinou nepřiměřené délky řízení, pak v tomto ohledu žalobce uvedl, že on se o instančnost řízení nepřičinil, kdy všechny jeho opravné prostředky využité v rámci obecné soustavy soudů byly úspěšné. Specificky se jednalo o odvolání do vyslovení místní nepříslušnosti, o odvolání a o dovolání. To, že žalobce uspěl se svými opravnými prostředky nelze jakkoliv hodnotit v jeho neprospěch, neboť výsledek v