5 C 168/2022-48 — Obvodní soud pro Prahu 10

1. Původní žalobkyně [právnická osoba], [IČO] se žalobou podanou k soudu dne 28.6.2022 domáhala stanovení povinnosti žalovaným zaplatit předmětnou částku s tím, že prvá žalovaná postupně u žalobkyně objednávala zboží a služby, které byly žalobkyní dodány a účtovány předmětnými fakturami, když prvá žalovaná na předmětné daňové doklady nezaplatila částku žádnou. Druhý žalovaný pak převzal za závazek prvé žalované ručení, a to na základě ručitelského prohlášení ze dne 28.4.2022 (Odsouhlasení pohledávek – Uznání závazku – bod 2), kdy se druhý žalovaný zavázal, že uhradí žalovaný závazek, pakliže tak neučiní prvá žalovaná řádně a včas, a to včetně veškerého příslušenství, smluvních pokut a dalších sankčních nároků. Žalovaní svůj závazek uznali, co do důvodu a výše, a zavázali se jej uhradit (Odsouhlasení pohledávek – uznání závazku ze dne 28.4.2022). Do data podání žaloby však žalovaní žalobci neuhradil nic, ačkoliv byli k úhradě opakovaně vyzýváni, naposledy dopisy ze dne 6.6.2022. Jako příslušenství pohledávky žalobkyně po žalovaných požaduje smluvní úrok z prodlení 0,1 % denně dle čl. 8. Rámcové kupní smlouvy a dále náklady na uplatnění nároku ve výši 1.200 Kč dle ust. § 3 nař. vl. č. 351/2013 Sb. 2. Usnesením zdejšího soudu č.j. [číslo jednací] ze dne 24.1.2023 bylo rozhodnuto o procesním nástupnictví na shora uvedenou žalobkyni, neboť původně žalobkyně v průběhu řízení ztratila způsobilost být účastníkem řízení, když zanikla fúzí sloučením s nástupnickou společností. 3. Žalobkyně a prvá žalovaná jsou společnosti se sídlem v České republice, druhý žalovaný je občan Ruska. Vzhledem ke skutečnosti, že druhý žalovaný je občan Ruska s bydlištěm v České republice, je dána pravomoc českého soudu podle ust. článku 7 odst. 1 písm. a), b) Nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 1215/2012, kdy osoba, která má bydliště (sídlo) v některém členském státě, může být v jiném členském státě žalována, pokud předmět sporu tvoří smlouva nebo nárok ze smlouvy, u soudu místa, kde závazek, o nějž se jedná, byl nebo měl být splněn a pokud nebylo dohodnuto jinak, je místem plnění závazku v případě poskytování služeb místo na území členského státu, kde služby podle smlouvy byly nebo měly být poskytnuty. 4. Žalovaní se k žalobě nevyjádřili. 5. Studiem spisu soud zjistil, že ve věci je možné rozhodnout i na základě předložených listinných důkazů, proto dle ustanovení § 115a o. s. ř. vyzval usnesením žalobkyni a žalované ke sdělení, zda souhlasí s tím, aby ve věci bylo rozhodnuto bez nařízení jednání a poučil je, že pokud se v této lhůtě nevyjádří, bude mít soud za to, že souhlasí. Výzva byla žalovaným doručena dne 3. 1. 2023 prvé žalované a druhému žalovanému dne 17.1.2023, žalobkyni dne 3. 1. 2023. Na tu to výzvu nebylo ze strany žalovaných do současné doby nijak reagováno, žalobkyně pak výslovně s uvedeným postupem souhlasila. Soud tedy uzavřel, že oba účastníci souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání, a tímto způsobem pak ve věci rozhodl. 6. Po provedeném dokazování má soud za prokázaný tento skutkový stav: právní předchůdkyně žalobkyně (dále jen žalobkyně) na základě objednávek prvé žalované dodala zboží a služby, které byly prvou žalovanou převzaty a žalobkyní byly vyčísleny prvé žalované daňovými doklady označenými žalobkyní v žalobě, když celková částka, která byla žalobkyní vyúčtována a činí 1 489 997,38 Kč, která nebyla prvá žalovanou uhrazena, ačkoliv žalovaná dne 28.4.2022 výslovně jednotlivé závazky odsouhlasila, vůči žalobkyni dluh uznala co do důvodu i výše a současně druhý žalovaný dne 28.2.2022 výslovně prohlásil, že uhradí závazek prvé žalované, pakliže tak neučiní prvá žalovaná řádně a včas, a to včetně veškerého příslušenství, smluvních pokut a dalších sankčních nároků (prokázáno daňovými doklady, odsouhlasením pohledávek – uznání závazku ručitelem ze dne 28.4.2022). Žalovaní neuhradili následně částku žádnou, přestože byli upomínáni (upomínky ze dne 6.6.2022). 7. Skutková zjištění soud opřel o shora uvedené důkazy, o jejichž pravosti a pravdivosti neměl pochybností. Další důkazy soud neprováděl, neboť dospěl k závěru, že z uvedených důkazů získal dostatek skutkových zjištění, na jejichž základě mohl ve věci rozhodnout. Provedené důkazy soud zhodnotil z hlediska jejich pravosti a vypovídací hodnoty a posoudil je jednotlivě i ve vzájemné souvislosti dle § 132 o. s. ř. tak, aby mohl zjistit skutečný skutkový stav. 8. Na základě zjištěných skutečností dospěl soud k následujícímu závěru o skutkovém stavu ve věci samé: mezi žalobkyní a prvou žalovanou byly na základě uzavřené rámcové smlouvy ze dne 26.6.2019 uzavírány kupní smlouvy, které byly následně žalovanou za dodané zboží a služby účtovány jednotlivými daňovými doklady. Prvá žalovaná zboží převzala, kupní cenu nezaplatila. Dne 28.4.2022 prvá žalovaná uznala co do důvody a výše závazek vůči žalobkyni v celkové výši 1 521 363,09 Kč, druhý žalovaný ručitelským prohlášením ze dne 28.4.2022 převzal za závazek prvé žalované vůči žalobkyni ručení s tím, že závazek prvé žalované uhradí, pakliže tak neučiní prvá žalovaná řádně a včas, a to včetně veškerého příslušenství, smluvních pokut a dalších sankčních nároků. 9. Soud po provedeném dokazování posoudil věc po právní stránce následovně: Podle ust. § § 2053 zák. č. 89/2012 Sb. (dále jen o.z.) uzná-li někdo svůj dluh co do důvodu i výše prohlášením učiněným v písemné formě, má se za to, že dluh v rozsahu uznání v době uznání trvá. Podle ust. § 2018 odst. 1 o.z. kdo věřiteli prohlásí, že ho uspokojí, jestliže dlužník věřiteli svůj dluh nesplní, stává se dlužníkovým ručitelem. Nepřijme-li věřitel ručitele, nemůže po něm nic žádat. Podle odst. 2 ručitelské prohlášení vyžaduje písemnou formu. Podle ust. § 2019 odst. 1 ručení předpokládá platný dluh dlužníka; ručení lze poskytnout i pro dluhy budoucí nebo podmíněné, jakož i za soubor dluhů určitého druhu vznikajících dlužníku v určité době nebo soubor různých dluhů z téhož právního důvodu. 10. S ohledem na shora uvedená zjištění a citovaná zákonná ustanovení rozhodl soud tak, že žalobě v plném rozsahu vyhověl, neboť vzal za prokázané, že prvá žalovaná dne 28.4.2022 uznala vůči žalobkyni dluh co do důvodu i výše, když podepsala listinu obsahující seznam jednotlivých předmětných daňových dokladů s uvedením splatnosti, výše jednotlivých neuhrazených částek, čímž došlo v souladu s ust. § 2053 o.z. k uznání dluhu, a proto se má za to, že dluh v rozsahu uznání v době uznání trval. Současně pak druhý žalovaný dne 28.4.2022 učinil ručitelské prohlášení za závazek prvé žalované vůči žalobkyni s tím, že závazek prvé žalované uhradí, pakliže tak neučiní prvá žalovaná řádně a včas, a to včetně veškerého příslušenství, smluvních pokut a dalších sankčních nároků. Žalobkyně vyzývala žalované předžalobní výzvou ze dne 6.6.2022 k úhradě dluhu včetně příslušenství, pohledávka žalobkyně však nebyly ani následně zaplacena. Soud z uvedených důvodů žalobě v plném rozsahu vyhověl, a to včetně příslušenství, když v uzavřené rámcové smlouvě ze dne 26.6.2019 byla ujednána i výše úroku z prodlení ve výši 0,1% denně z dlužné částky a dále pak i povinnost kupujícího (prvé žalované) zaplatit pro případ prodlení se zaplacením kupní ceny i náklady na uplatnění každé jednotlivé nezaplacené faktury v minimální výši stanovené nar. vlády [číslo] Sb., jež činí 1 200 Kč. Den prodlení pak u každého jednotlivého předmětného nároku, podle jednotlivých daňových dokladů, je dnem následujícím po splatnosti. 11. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 118 725,50 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 74 500 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 1 489 997,38 Kč sestávající z částky 14 260 Kč za každý ze dvou úkonů uvedených v § 11 odst. 1 a. t. (příprava a převzetí, sepis žaloby) a z částky 7 130 Kč za jeden úkon právní služby uvedený v § 11 odst. 2 a. t. (jednoduchá výzva k plnění) včetně tří paušálních náhrad výdajů po 300 Kč dle § 13 odst. 4 a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 36 550 Kč ve výši 7 675,50 Kč.