5 C 271/2023-31 — Obvodní soud pro Prahu 10

1. Žalobkyně se podanou žalobou domáhala zaplacení částky 8 685 Kč jako příspěvku žalovaného za nepojištěné vozidlo [registrační značka], [příjmení]: [anonymizováno] (dále jen:„ vozidlo“) za dobu od 18. 9. 2021 do 21. 1. 2022, neboť ohledně uvedeného vozidla nebyla uzavřena pojistná smlouva týkající se pojištění odpovědnosti za škodu způsobenou uvedeným vozidlem, a poplatku spojeného s uplatněním práva. Žalovaná částka v sobě zahrnuje příspěvek vypočtený denní sazbou 65 Kč x 129 dní, kdy bylo vozidlo nepojištěno, tedy 8 385 Kč, a poplatek spojený s mimosoudním uplatněním práva na příspěvek ve výši 300 Kč. Dále se žalobkyně domáhala zaplacení částky 8 100 Kč jako příspěvku žalovaného za nepojištěné vozidlo [registrační značka], [příjmení]: [anonymizováno] (dále jen:„ vozidlo“) za dobu od 21.5.2021 do 17.9.2021, neboť ohledně uvedeného vozidla nebyla uzavřena pojistná smlouva týkající se pojištění odpovědnosti za škodu způsobenou uvedeným vozidlem, a poplatku spojeného s uplatněním práva. Žalovaná částka v sobě zahrnuje příspěvek vypočtený denní sazbou 65 Kč x 120 dní, kdy bylo vozidlo nepojištěno, tedy 7 800 Kč, a poplatek spojený s mimosoudním uplatněním práva na příspěvek ve výši 300 Kč. Žalovaný dlužnou částku neuhradil, i přes výzvy žalobkyně. 2. Vzhledem ke skutečnosti že žalobkyně je právnickou osobou se sídlem v České republice, žalovaný je státním občanem Maďarska, tj. členského státu EU s bydlištěm v České republice, je pravomoc soudů České republiky dána Nařízením Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 1215/2012 ze dne 12. 12. 2012 (Brusel I bis). Podle čl. 14 bod 1 Nařízení aniž je dotčen čl. 13 odst. 3, může pojistitel žalovat pouze u soudů toho členského státu, v němž má žalovaný bydliště, bez ohledu na to, zda je žalován pojistník, pojištěný nebo oprávněná osoba. Rozhodné právo je právo české právo (odkazem na Nařízení Řím I). 3. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. 4. Soud postupoval dle § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“) a k projednání věci samé nenařizoval jednání, neboť ve věci bylo možné rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasili - žalobkyně s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasila ve svém návrhu a žalovaný byl soudem vyzván, aby se ve smyslu ustanovení § 115a o. s. ř. vyjádřil k tomu, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání, přičemž k výzvě soud připojil doložku, že nevyjádří-li se žalovaný k této výzvě, bude mít soud za to, že proti takovému postupu nemá námitek (§ 101 odst. 4 o. s. ř.). 5. Žalovaný se k výzvě nevyjádřil, ačkoliv mu byla výzva soudu doručena fikcí do vlastních rukou dne 23. 10. 2023 v souladu s § 46b písm. a) o. s. ř. ve spojení s § 49 odst. 2, 4 o. s. ř. Žalovaný tak s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasil. 6. Na základě předložených listinných důkazů (výzvy k úhradě, upomínky, předžalobní výzvy, doklady o odeslání) učinil soud následující závěr o skutkovém stavu: Žalovaný byl vlastníkem a provozovatelem vozidla [registrační značka]. Žalovaný na vozidlo v době od 18. 9. 2021 do 21. 1. 2022 neuzavřel smlouvu o pojištění odpovědnosti za škodu způsobenou uvedeným vozidlem. Žalovaný žalobkyni nezaplatil příspěvek za nepojištěné vozidlo ve výši 8 385 Kč, ač byl k úhradě opakovaně vyzýván. Poprvé byl žalovaný vyzván výzvou žalobkyně ze dne 21. 3. 2022, v níž byl vyzván též k úhradě částky 300 Kč představující náklady mimosoudního uplatnění práva na příspěvek, vše ve lhůtě 30 dní, když splatnost příspěvku nastala 4.6.2022. Žalovaný dlužnou částku dosud neuhradil, a to ani na předžalobní výzvu žalobkyně ze dne 25. 10. 2022. 7. Dále byl žalovaný byl vlastníkem a provozovatelem vozidla [registrační značka] i v době od 21.5. 2021 do 17.9.2021, když rovněž neuzavřel smlouvu o pojištění odpovědnosti za škodu způsobenou uvedeným vozidlem. Žalovaný žalobkyni nezaplatil příspěvek za nepojištěné vozidlo ve výši 7 800 Kč, ač byl k úhradě opakovaně vyzýván. Poprvé byl žalovaný vyzván výzvou žalobkyně ze dne 8.11.2021, v níž byl vyzván též k úhradě částky 300 Kč představující náklady mimosoudního uplatnění práva na příspěvek, vše ve lhůtě 30 dní, splatnost příspěvku nastala 22.1.2022 Žalovaný dlužnou částku dosud neuhradil, a to ani na předžalobní výzvu žalobkyně ze dne 25. 10. 2022. 8. Po právní stránce posoudil soud věc následovně: Dle § 4 odst. 1 zákona č. 168/1999 Sb., o pojištění odpovědnosti za škodu způsobenou provozem vozidla (dále jen„ zákon o pojištění odpovědnosti“) je osoba povinná - vlastník nebo provozovatel vozidla, povinna zaplatit žalobkyni příspěvek za každý den porušení povinnosti podle § 1 odst. 2 tohoto zákona, tedy konkrétně za dobu, po kterou bylo vozidlo bez sjednaného pojištění odpovědnosti. 9. Žalovaný, který je vlastníkem a provozovatelem vozidla, neměl sjednáno předmětné pojištění v období od 21.5. 2021 do 21. 1. 2022. Výše příspěvku se dle § 4 odst. 3 zákona o pojištění odpovědnosti vypočte jako součin počtu dní, kdy byla porušována povinnost podle § 1 odst. 2 tohoto zákona, a výše denní sazby podle druhu vozidla. Vyhláškou Ministerstva financí č. 205/1999 Sb. je dána k příslušnému vozidlu denní sazba 65 Kč / den (§ 2 odst. 1 písm. h) této vyhlášky). V daném případě se příspěvek vypočte 65 Kč x 129 dní, tedy činí 8 385 Kč a dále 65 Kč x 120 dní, tedy činí 7 800 Kč. Dále, s odkazem na ust. § 4 odst. 4 zákona o pojištění odpovědnosti je žalovaný povinen zaplatit žalobkyni náklady spojené s mimosoudním uplatněním práva na příspěvek, jež činily částku 2krát 300 Kč. Žalobkyně zaslala žalovanému dne 21. 3. 2022 výzvu v souladu s § 4 odst. 6, 7 zákona o pojištění odpovědnosti a určila mu lhůtu 30 dní k úhradě dlužné částky a dále pak žalobkyně zaslala žalovanému dne 8.11.2021 výzvu v souladu s § 4 odst. 6, 7 zákona o pojištění odpovědnosti a určila mu lhůtu 30 dní k úhradě dlužné částky, když splatnost nastala dne 4.6.2022 ohledně částky 8 365 Kč a ohledně částky 7 800 Kč nastala splatnost dne 22.1.2022. Žalovaný ve stanovené lhůtě dlužnou částku neuhradil a dostal se do prodlení. Žalobkyni proto vzniklo právo požadovat po žalovaném zákonný úrok z prodlení v souladu s § 1970 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, ve výši vyplývající z nařízení vlády č. 351/2013 Sb., ve znění pozdějších předpisů, ode dne následujícího po uplynutí poskytnuté lhůty pro zaplacení dlužné částky. 10. S ohledem na shora uvedené skutečnosti a za použití shora uvedených ustanovení dospěl soud k závěru, že žalobou uplatněný nárok byl prokázán. Z důvodů výše uvedených soud žalobě vyhověl a rozhodl tak, jak je uvedeno ve výroku I. tohoto rozsudku. 11. Vzhledem ke skutečnosti, že až dne 8.12.2023, tj. poté, co byl soudem vyhlášen rozsudek, bylo soudu doručeno podání žalobkyně, obsahující souhlas s úhradou dluhu ve splátkách po 2 000 Kč měsíčně, pod ztrátou výhody splátek, avšak tyto skutečnosti nebyly soudu ke dni vyhlášení rozsudku známy, nemohl soud stanovit povinnost žalovaného k zaplacení podle shora uvedeného podání žalobkyně. V daném případě tak proto nezbývá, než aby případný splátkový kalendář byl účastníky řešen mimosoudně. 12. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 2 252 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 800 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 16 785 Kč sestávající z částky 300 Kč za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 1 200 Kč ve výši 252 Kč.