5 C 73/2023-29 — Obvodní soud pro Prahu 10

1. Žalobkyně se žalobou (návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu) ze dne 10. 10. 2022 domáhala na žalovaném zaplacení částky 10 366,32 Kč s příslušenstvím. Dle tvrzení strany žalující tento nárok vznikl z titulu Rámcové smlouvy o finančních službách ze dne 6. 1. 2020 (dále jen„ Smlouva“), kterou žalobkyně uzavřela se žalovaným. Na základě této Smlouvy se žalobkyně zavázala ke dni 6. 1. 2020 pro žalovaného otevřít a vést účet č. [bankovní účet] (dále jen„ Účet“), přičemž tento svůj závazek splnila. Žalovaný se dle Smlouvy zavázal hradit ceny, které žalobci s vedením Účtu a poskytováním dalších služeb vzniknou. V únoru roku 2022 docházelo dle tvrzení žalobkyně ze strany žalovaného k autorizovaným platbám platební kartou, v jejichž důsledku se Účet žalovaného ocitl v nepovoleném záporném zůstatku 11 312,01 Kč. Za měsíc březen roku 2022 byl pak z Účtu odečten poplatek za služby ve výši 100 Kč, čímž došlo k prohloubení záporného zůstatku na 11 412,01 Kč. V měsíci dubnu roku 2022 bylo na Účet přijato celkem 2 000 Kč a opět byl odečten výše zmiňovaný poplatek za služby ve výši 100 Kč, pročež záporný zůstatek činil 9 512,01 Kč. V období měsíců květen až červenec roku 2022 byl poté opět z Účtu odečten poplatek za služby ve výši 100 Kč, a to za každý měsíc v uvedeném období. Za měsíc červenec roku 2022 tak tedy záporný zůstatek na Účtu činil 9 812,01 Kč. Přestože žalobkyně vyzvala žalovaného k okamžitému vrácení dlužné částky, a to dopisem ze dne 26. 7. 2022, žalovaný do 31. 7. 2022, jenž byl posledním dnem žalobkyní stanovené lhůty, neuhradil ničeho. Žalobkyně proto zaslala žalovanému poslední výzvu před podáním žaloby ze dne 1. 8. 2022 a současně žalovaného informovala o skutečnosti, že došlo k převedení pohledávky na úvěrový účet nepovolených debetních zůstatků č. [bankovní účet]. Žalovaný opět neuhradil ničeho. 2. Žalobkyně je právnickou osobou se sídlem v České republice, žalovaný je státním občanem Egypta s bydlištěm v České republice. Pravomoc českých soudů je dána bydlištěm žalovaného v souladu s čl. 4 nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 1215/2012. Rozhodné právo je právo české v souladu s čl. 6 odst. 1 nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 593/2008. 3. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. 4. Z předložených listin dospěl soud k závěru, že skutkový stav se odehrál tak, jak jej popsala žalobkyně. (prokázáno Smlouvou, výpisy z Účtu [číslo] – 008 za rok 2022, poslední výzvou před podáním žaloby). 5. Shora uvedené listinné důkazy považuje soud za věrohodné, plně prokazují zjištěný skutkový stav shora uvedený, soud nemá důvodu pochybovat o skutečnostech z nich zjištěných. 6. Po právní stránce posoudil soud věc následovně: dle ust. § 2665 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“) platí, že pokud dojde při vedení účtu k výběru nebo převodu prostředků, na které nepostačují prostředky na účtu, použijí se na takto vzniklý dluh přiměřeně ustanovení o úvěru (§ 2395 a násl. o. z.). Podle ust. § 2395 o. z. tedy platí, že smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Žalovanému vznikl na účtě nepovolený záporný zůstatek, čímž mu vznikla také povinnost vzniklý dluh uhradit, avšak ani přes výzvy žalobkyně neuhradil ničeho. 7. Soud má za to, že se žalobkyni podařilo předloženými listinnými důkazy prokázat tvrzení obsažená v žalobě, a rozhodl tak, jak je uvedeno ve výroku I., tedy žalobě v plném rozsahu vyhověl. Jelikož se žalovaný dostal do prodlení s plněním peněžitého dluhu dle § 1968 o.z., přiznal soud žalobkyni úrok z prodlení v souladu s § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. 8. Výrok o náhradě nákladů řízení je odůvodněn ust. § 142 odst. 1 o.s.ř., kdy soud přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 1 400 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 800 Kč a paušální náhrady 600 Kč za dva úkony právní služby, kdy jeden úkon právní služby nezastoupeného účastníka činí dle ust. § 2 odst. 3 vyhlášky č. 254/2015 Sb., o stanovení výše paušální náhrady pro účely rozhodování o náhradě nákladů řízení v případech podle § 151 odst. 3 občanského soudního řádu částku 300 Kč. 9. Lhůtu k plnění soud ve výroku I. a II. stanovil dle § 160 odst. 1 o.s.ř.