59 C 211/2023-33 — Obvodní soud pro Prahu 10

1. Žalobkyně se žalobou ze dne [datum] domáhala rozhodnutí, kterým by byla žalovanému uložena povinnost zaplatit žalobkyni částku 85 000 Kč s příslušenstvím. Žaloba byla odůvodněna tím, že dne [datum] provedla žalobkyně odtah motorového vozidla, [registrační značka], jehož provozovatelem je žalovaný. Vozidlo bylo následně umístěno na parkovišti provozovaném žalobkyní a následně prodáno ve veřejné dražbě dne [datum] za 2 300 Kč. V souvislosti s odtahem vozidla vznikl žalobkyni nárok na úhradu ceny za odtah a parkovné dle nařízení [číslo] z roku [rok]. Dluh žalovaného je tvořen částkou za odtah ve výši 1 900 Kč, částkou 250 Kč za první až třetí den střežení (parkovné), částkou 400 Kč za čtvrtý až maximálně sto osmdesátý den po odtahu (parkovné) a 50 Kč za každý následující den po sto osmdesátém dni po odtahu (parkovné). Předmětem žaloby je odtah vozidla dlužné parkovné za období od ve výši 85 400 Kč (celkem 457 dní), odečtena je částka 2 300 Kč. Žalovaný dluh nesplnil ani po zaslání předžalobní upomínky. 2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. 3. Účastníci řízení na základě výzvy soudu svým postojem dali najevo souhlas s tím, aby soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání. Soud proto ve věci postupoval podle ustanovení § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”), dle kterého k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednávání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasí. 4. Soud z hlediska skutkového stavu věci z listinných důkazů zjistil, že dne [datum] žalobkyně provedla odtah vozidla [registrační značka], jehož provozovatelem byl žalovaný. Vozidlo bylo umístěno na parkovišti provozovaném žalobkyní a následně prodáno ve veřejné dražbě dne [datum]. Žalobkyně za tento odtah vyúčtovala žalovanému odměnu, a to dle ceníku žalobkyně, dle něhož odměna za provedený odtah činí 1 900 Kč a za parkování a střežení vozidla za první až třetí den 250 Kč denně, za čtvrtý až maximálně sto osmdesátý den ve výši 400 Kč denně a za každý následující den ve výši 50 Kč denně. (důkazy: zřizovací listina, karta vozidla, potvrzení o udělení příklepu, rozhodnutí [anonymizována tři slova] [obec a číslo], nařízení [číslo] z roku [rok], protokol o odtahu vozidla [číslo]). Předmětem žaloby je dlužné parkovné za období od [datum] do [datum], celkem 457 dní (výpočet ceny za odtah a parkovné). Žalovaný dlužnou částku nezaplatil po písemném kontaktování ze strany žalobkyně, ani po zaslání předžalobní upomínky. (důkazy: výzva k uhrazení dlužné částky včetně doručenky). 5. Po právní stránce soud postupoval následovně. Dle § 19d odst. 1,2,4 zákona č. 13/1997 Sb., o pozemních komunikacích, vlastník pozemní komunikace, v případě veřejně přístupné účelové komunikace i obec, na jejímž území se daná veřejně přístupná účelová komunikace nachází, je oprávněn vyzvat provozovatele silničního vozidla, které je v rozporu s § 19 odst. 2 písm. h) odstaveno na dálnici, silnici, místní komunikaci nebo veřejně přístupné účelové komunikaci, aby odstranil důvod, pro který nesmí být vozidlo provozováno na pozemních komunikacích, nebo vozidlo odstranil a odstavil mimo takovou pozemní komunikaci. Po marném uplynutí 2 měsíců ode dne, kdy byla výzva podle odstavce 1 doručena provozovateli vozidla, je osoba, která učinila výzvu podle odstavce 1, oprávněna vozidlo z pozemní komunikace odstranit a odstavit jej na vhodném místě; v takovém případě oznámí provozovateli vozidla místo, kde je možné vozidlo vyzvednout, a způsob jeho vyzvednutí. Náklady na odstranění a odstavení silničního vozidla nese jeho provozovatel; to neplatí, prokáže-li závažné důvody, které mu znemožnily vozidlo odstranit. Nevyzvedne-li si provozovatel silniční vozidlo ve lhůtě 3 měsíců od doručení oznámení podle odstavce 2, rozhodne silniční správní úřad příslušný podle pozemní komunikace, ze které bylo silniční vozidlo odstraněno, na návrh osoby, která učinila výzvu podle odstavce 1, o povolení prodeje silničního vozidla ve veřejné dražbě. Silniční správní úřad prodej silničního vozidla nepovolí, pokud nebyly dodrženy podmínky nebo postup podle odstavců 1 a 2, provozovatel projevil vůli silniční vozidlo vyzvednout, nebo pokud zjistí závažné důvody, které brání provozovateli silniční vozidlo vyzvednout. Je-li prodej silničního vozidla povolen, je osoba, která učinila výzvu podle odstavce 1, oprávněna jej prodat na náklady jeho provozovatele. 6. Podle § 1970 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“), po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. 7. Vztaženo na posuzovanou věc soud po právní stránce uzavřel následující: Aktivní legitimace žalobkyně vychází ze zřizovací listiny, dle které je žalobkyně oprávněna provádět odtahy vozidel na příkaz strážníků Městské policie hl. m. [obec] a policistů Policie ČR, hlídání odtažených vozidel a zajišťovat správu a vymáhání neuhrazených pohledávek hl m. [obec] za odtah a parkovné motorových vozidel. 8. Žalobkyně provedla dne [datum] odtah výše specifikovaného vozidla v souladu s § 19d odst. 5 zákona č. 13/1997 Sb., o pozemních komunikacích, když dle daného ustanovení o odstranění vozidla, které neoprávněně stojí na pozemní komunikaci, rozhodne vlastník komunikace, vozidlo se odstraní na náklad jeho provozovatele, jak bylo prokázáno protokolem o odtahu vozidla, přičemž náklady odtahu a následného parkovného nese dle citovaných ustanovení provozovatel vozidla, tj. v daném případě žalovaný. Cena za nucený odtah a následné parkovné vychází z aktuálního ceníku žalobkyně. Žalobkyně se v tomto řízení domáhá odměny za odtah vozidla poplatku za parkovné vozidla za období [datum] až [datum], jelikož nebylo prokázáno, že by tuto částku žalovaný žalobkyni uhradil, soud žalobě v plném rozsahu vyhověl. O příslušenství soud rozhodl dle § 1968 a § 1970 o. z., dle kterých dlužník, který svůj dluh řádně a včas nesplní, je v prodlení a věřitel může požadovat zaplacení úroku z prodlení. Výši úroků z prodlení soud přiznal dle § 2 nařízení vlády č. 351/2013. 9. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 4 850 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 4 250 Kč a nákladů řízení uplatněných v souladu s § 151 odst. 3 o. s. ř. za použití vyhlášky Ministerstva spravedlnosti č. 254/2015 Sb., dle které účastníkovi řízení, jenž nebyl zastoupen zástupcem podle § 151 odst. 3 o. s. ř. a nedoložil výši hotových výdajů, náleží částka 600 Kč představující 300 Kč za každý ze dvou úkonů dle § 2 odst. 3 uvedené vyhlášky. 10. Lhůta k plnění byla v obou případech stanovena v délce 3 dnů od právní moci rozsudku podle ustanovení § 160 odst. 1 věta 1 o. s. ř. a podle ustanovení § 149 odst. 1 o. s. ř. byla povinnost žalovaného k náhradě nákladů řízení stanovena k rukám zástupce žalobkyně.