59 C 80/2023-17 — Obvodní soud pro Prahu 10

1. Předmětem řízení je nárok na zaplacení částky uvedené ve výroku tohoto rozhodnutí představující dlužný televizní poplatek za období [anonymizováno] [rok] až [anonymizováno] [rok]. Žalovaná se stala držitelem televizního přijímače, čímž jí vznikla povinnost přihlásit se jako poplatník televizního poplatku, což žalovaná splnila dne [datum]. Žalovaná dlužnou částku neuhradila ani po výzvě. 2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila. 3. Protože bylo možné věc rozhodnout na základě listinných důkazů obsažených ve spise, vyzval soud účastníky, aby se ve smyslu ustanovení § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o.s.ř.”) vyjádřil k tomu, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání. Zároveň soud připojil doložku, že nevyjádří-li se účastníci k této výzvě, bude mít soud za to, že proti takovému postupu nemají námitek (§ 101 odst. 4 o.s.ř.). Žalobkyně souhlasila s rozhodnutím věci bez nařízení jednání, žalovaná se k této výzvě nevyjádřila, ačkoliv jí byly žaloba a výzva doručeny na adresu pro doručování ve smyslu § 46b písm. a) o.s.ř., proto soud rozhodoval na základě listinných důkazů založených ve spise. 4. S ohledem na zjištění učiněná z předložených listin dospěl soud k následujícímu závěru o skutkovém stavu ve věci samé. Žalovaná se dne [datum] přihlásila do příslušné evidence držitelů televizního přijímače jakožto poplatník televizního poplatku. Tento poplatek však včas a řádně nehradila, neboť žalobkyni nezaplatila platbu za období [anonymizováno] [rok] až [anonymizováno] [rok], tj. 4 320 Kč. Žalobkyně žalovanou ke splnění této povinnosti písemně vyzvala, žalovaná však ani poté ničeho neuhradila. 5. Po právní stránce posoudil soud věc následovně. Žalovaná je poplatníkem ve smyslu ust. § 3 odst. 2 zákona č. 348/2005 Sb., o rozhlasových a televizních poplatcích, s povinností platit poplatky. Vzhledem k tomu, že žalovaná tento poplatek v žalovaném období nezaplatila ani v dodatečně poskytnuté lhůtě, má žalobkyně podle § 10 tohoto zákona právo domáhat se svého nároku u soudu včetně zaplacení úroku z prodlení určeného předpisy práva občanského. Výše zákonného úroku z prodlení byla stanovena dle § 1970 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku a nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Na základě výše uvedeného soud žalobě vyhověl. 6. Soud zamítl žalobu v části, v níž se žalobkyně domáhala zaplacení částky 64 Kč z titulu nákladů spojených s uplatněním pohledávky, neboť tento nárok nevyplývá z žádného právního předpisu. Žalobkyně dovozuje tento nárok z rámcové dohody o poskytování služeb uzavřené mezi žalobkyní a společností [právnická osoba], [IČO]. Zde však tato povinnost ujednána není, žalovaná navíc ani není smluvní stranou této dohody. Pro úplnost soud poznamenává, že z rámcové dohody ani takový závazek žalované vyplývat nemůže, neboť rámcová dohoda nezakládá závazkový poměr, pohledávky a závazky smluvních stran z ní tudíž nevznikají; smyslem rámcové dohody je stanovit pravidla, jimž budou podléhat všechny konkrétní (tzv. realizační) smlouvy uzavřené v budoucnu na jejím základě (k tomu srov. rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne [datum rozhodnutí] pod sp. zn. [spisová značka]). Tento závěr dopadá i na rámcové dohody uzavřené v zadávacím řízení podle zákona č. 134/2016 Sb., o zadávání veřejných zakázek, neboť právní povaha uzavřené rámcové smlouvy je stále stejná bez ohledu na to, jaký smluvní proces předcházel jejímu uzavření. Proto soud žalobu v uvedeném rozsahu výrokem II. tohoto rozsudku zamítl. 7. Výrok o nákladech řízení je odůvodněn § 142 odst. 1 o.s.ř., když žalobkyně byla ve věci zcela procesně úspěšná. Co se týká nákladů právního zastoupení, tak v daném rozsahu soud dospěl k závěru, a to v souladu s nálezem Ústavního soudu sp. zn. I. ÚS 3344/12 ze dne [datum], že k uplatnění předmětného nároku vyplývajícího z nezaplacení televizních poplatků nebylo třeba odborných znalostí v míře přesahující běžné znalosti zaměstnanců žalobkyně a z daného důvodu soud tyto neúčelné náklady spočívající v nákladech právního zastoupení v rámci náhrady nákladů řízení nepřiznal, neboť se najednalo o náklady účelně vynaložené. Vzhledem k výše uvedenému soud žalobkyni přiznal náhradu nákladů řízení v celkové výši 600 Kč, která je tvořena zaplaceným soudním poplatkem dle položky 2 bod 1 písm. a) Sazebníku soudních poplatků, ve znění účinném ke dni podání žaloby, ve výši 400 Kč, a dále paušální náhradou nákladů za dva úkony (předžalobní výzva a podání návrhu ve věci samé) dle § 2 odst. 1 vyhlášky č. 254/2015 Sb. v celkové výši 200 Kč (2 úkony x 100 Kč).