6 C 41/2023-21 — Obvodní soud pro Prahu 10

1. Předmětem řízení bylo zaplacení částky 4 325 Kč jako příspěvku žalovaného za nepojištěné vozidlo reg.zn. [anonymizováno] v období od 10. 5. 2020 do 1. 9. 2020 (ohledně uvedeného vozidla nebyla uzavřena pojistná smlouva týkající se pojištění odpovědnosti za škodu způsobenou uvedeným vozidlem), včetně nákladů na uplatnění pohledávky ve výši 300 Kč. 2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. 3. V této věci jde o řízení s cizím prvkem, protože žalovaný je státním příslušníkem cizího státu. Soud proto zkoumal pravomoc českých soudů věc projednat a rozhodnout. Mezi Českou republikou a Republikou Kazachstán nebyla sjednána mezinárodní smlouva, v níž by si státy sjednaly zvláštní pravidla pro určení pravomoci soudů obou států k projednávání sporů a která by se ve smyslu čl. 307 odst. 1 Smlouvy o založení [příjmení] použila místo nařízení Rady (EU) č. 1215/2012 ze dne 12. 12. 2012, o příslušnosti a uznávání a výkonu soudních rozhodnutí v občanských a obchodních věcech. Soud proto posuzoval svou pravomoc nejprve podle citovaného nařízení, které se vzhledem k zásadě přednostní aplikace komunitárního práva má aplikovat přednostně před ustanovením zákona č. 91/2012 Sb., o mezinárodním právu soukromém a procesním. Podle čl. 4 citovaného nařízení je dána pravomoc českých soudů věc projednat a rozhodnout, neboť žalovaný má bydliště na území České republiky. 4. Protože bylo možné věc rozhodnout na základě listinných důkazů obsažených ve spise, vyzval soud účastníky, aby se ve smyslu ustanovení § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o.s.ř.”) vyjádřili k tomu, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání. Zároveň soud připojil doložku, že nevyjádří-li se účastníci k této výzvě, bude mít soud za to, že proti takovému postupu nemají námitek (§ 101 odst. 4 o.s.ř.). Žalobkyně souhlasila s rozhodnutím věci bez nařízení jednání, žalovaný se k této výzvě nevyjádřil, ačkoliv mu byly žaloba a výzva doručeny na adresu pro doručování ve smyslu § 46 odst. 1 o.s.ř., proto soud rozhodoval na základě listinných důkazů založených ve spise. 5. Soud dospěl k následujícímu závěru o skutkovém stavu. Žalovaný byl vlastníkem vozidla s [registrační značka] (objem válců motoru nad [číslo] cm3 do [číslo] cm3) v období od 10. 5. 2020 do 1. 9. 2020, aniž by uzavřel smlouvu o pojištění odpovědnosti za škodu způsobenou uvedeným vozidlem. Příspěvek za nepojištěné vozidlo navýšený o náklady na uplatnění ve výši 300 Kč nezaplatil, ač byl k tomu vyzván žalobkyní výzvou ze dne 22. 10. 2020 (ve lhůtě 60 dnů od doručení výzvy). 6. Po právní stránce posoudil soud věc následovně. Jelikož předmětem řízení je nárok vyplývající ze závazkového vztahu, aplikoval soud pro určení rozhodného práva nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 593/2008 ze dne 17. 6. 2008, o právu rozhodném pro smluvní závazkové vztahy (Řím I), přičemž dle čl. 7 je rozhodným právem právo české. 7. Podle § 4 odst. 1 zákona č. 168/1999 Sb., o pojištění odpovědnosti za újmu způsobenou provozem vozidla a o změně souvisejících zákonů, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ zákon o pojištění odpovědnosti“) vlastník tuzemského vozidla a jeho provozovatel, je povinen zaplatit Kanceláři příspěvek za každý den porušení povinnosti podle § 1 odst. 2 uvedeného zákona. Výše příspěvku je stanovena § 2 odst. 1 písm. f) vyhlášky Ministerstva financí č. 205/1999 Sb. (35 Kč / den). Žalovaný, který byl ve výše uvedené době vlastníkem a provozovatelem vozidla tuto povinnost nesplnil, proto mu tuto povinnost uložil soud rozsudkem. Dle § 4 odst. 4 zákona je žalovaný též povinen zaplatit Kanceláři náklady spojené s mimosoudním uplatněním práva na příspěvek, jejichž výše dle vyhlášky Ministerstva financí č. 205/1999 Sb. činí 300 Kč. 8. Splatnost příspěvku a nákladů na uplatnění nastala v souladu s § 4 odst. 7 zákona o pojištění odpovědnosti ve lhůtě 60 dnů od doručení výzvy, tj. dne 5. 1. 2021. 9. Soud přiznal žalobkyni také nárok na zaplacení úroku z prodlení z částky vlastního příspěvku a částky vynaložené na uplatnění pohledávky dle § 1970 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, v závislosti na datech splatnosti shora uvedených, výše úroku z prodlení vychází z § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. 10. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 1 489 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 400 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 4 325 Kč sestávající z částky 200 Kč za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 900 Kč ve výši 189 Kč.