7 C 154/2023-15 — Obvodní soud pro Prahu 10

1. Žalobkyně se podanou žalobou domáhala zaplacení částky 4 653Kč jako příspěvku žalovaného za nepojištěné vozidlo [registrační značka], za dobu od 21. 6. 2021 do 27. 9. 2021 3 149 Kč za nepojištěné vozidlo [registrační značka] za období od 31.12.2021 do 7.3.2022 a částku 5 076 Kč za totéž vozidlo za období od 8.3.2022 do 23.6.2022, neboť ohledně uvedených vozidel nebyla uzavřena pojistná smlouva týkající se pojištění odpovědnosti za škodu způsobenou uvedeným vozidlem, a poplatku spojeného s uplatněním práva. Žalovaná částka v sobě zahrnuje příspěvek vypočtený denní sazbou 47 Kč x 99 dní, 47 Kč x 67 dní a 47 Kč x 108 dní kdy byla vozidla nepojištěna, a poplatek spojený s mimosoudním uplatněním práva na příspěvek ve výši 300 Kč. Žalovaný dlužnou částku neuhradil, i přes výzvy žalobkyně. 2. Soud postupoval dle § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“) a k projednání věci samé nenařizoval jednání, neboť ve věci bylo možné rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasili - žalobkyně s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasila ve svém návrhu a žalovaný byl soudem vyzván, aby se ve smyslu ustanovení § 115a o. s. ř. vyjádřil k tomu, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání, přičemž k výzvě soud připojil doložku, že nevyjádří-li se žalovaný k této výzvě, bude mít soud za to, že proti takovému postupu nemá námitek (§ 101 odst. 4 o. s. ř.). Žalovaný se k výzvě nevyjádřil, ačkoliv mu byla výzva soudu doručena fikcí do vlastních rukou dne v souladu s § 46b písm. a) o. s. ř. ve spojení s § 49 odst. 2, 4 o. s. ř. Žalovaný tak s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasil. 3. Na základě předložených listinných důkazů () učinil soud následující závěr o skutkovém stavu: Žalovaný byl vlastníkem vozidel- [registrační značka] za dobu od 21. 6. 2021 do 27. 9. 2021 vozidlo nebylo pojištěno, dále [registrační značka] za období od 31.12.2021 do 7.3.2022 a období od 8.3.2022 do 23.6.2022 nebylo vozidlo taktéž pojištěno. Žalovaný žalobkyni nezaplatil příspěvek za nepojištěné vozidlo ve výši 4 653Kč, ač byl k úhradě opakovaně vyzýván. Poprvé byl žalovaný vyzván výzvou žalobkyně ze dne 25. 10. 2021 nezaplatil příspěvek ve výši 3 149 Kč, vyzýván dne 2.5.2022 a konečně 5 076 kč, vyzýván dne 15.8.2022, byl vyzván též k úhradě částky 300 Kč představující náklady mimosoudního uplatnění práva na příspěvek. Žalovaný dlužnou částku dosud neuhradil, a to ani na předžalobní výzvu žalobkyně ze dne 21. 6. 2022. 4. Po právní stránce posoudil soud věc následovně: Dle § 4 odst. 1 zákona č. 168/1999 Sb., o pojištění odpovědnosti za škodu způsobenou provozem vozidla (dále jen„ zákon o pojištění odpovědnosti“) je osoba povinná - vlastník nebo provozovatel vozidla, povinna zaplatit žalobkyni příspěvek za každý den porušení povinnosti podle § 1 odst. 2 tohoto zákona, tedy konkrétně za dobu, po kterou bylo vozidlo bez sjednaného pojištění odpovědnosti. Žalovaný, který je vlastník předmětných vozidel, neměl sjednáno předmětné pojištění za žalovaná období.. Výše příspěvku se dle § 4 odst. 3 zákona o pojištění odpovědnosti vypočte jako součin počtu dní, kdy byla porušována povinnost podle § 1 odst. 2 tohoto zákona, a výše denní sazby podle druhu vozidla. Vyhláškou Ministerstva financí č. 205/1999 Sb. je dána k příslušnému vozidlu denní sazba 47 Kč / den (§ 2 odst. 1 písm. g) této vyhlášky). V daném případě se příspěvek vypočte 47 Kč x počet nepojištěných dní. Dále, s odkazem na ust. § 4 odst. 4 zákona o pojištění odpovědnosti je žalovaný povinen zaplatit žalobkyni náklady spojené s mimosoudním uplatněním práva na příspěvek, jež činily částku 300 Kč. Žalobkyni taktéž vzniklo právo požadovat po žalovaném zákonný úrok z prodlení v souladu s § 1970 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, ve výši vyplývající z nařízení vlády č. 351/2013 Sb., ve znění pozdějších předpisů, ode dne následujícího po uplynutí poskytnuté lhůty pro zaplacení dlužné částky. 5. S ohledem na shora uvedené skutečnosti a za použití shora uvedených ustanovení dospěl soud k závěru, že žalobou uplatněný nárok byl prokázán. Z důvodů výše uvedených soud žalobě vyhověl a rozhodl tak, jak je uvedeno ve výroku I. tohoto rozsudku. 6. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 2 252 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 800 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 13 778 Kč sestávající z částky 300 Kč za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 1 200 Kč ve výši 252 Kč.